Arnold Layne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
„Arnold Layne“
Singl od Pink Floyd
Strana B Candy and a Currant Bun
Vydáno 10. března 1967
Nahráno 29. ledna 1967
Žánr psychedelický rock, psychedelický pop
Délka 2:52
Vydavatelství Columbia/EMI (UK)
Tower/Capitol (US)
Autor Syd Barrett
Producent Joe Boyd
Chronologie singlů Pink Floyd
Arnold Layne
(1967)
See Emily Play
(1967)

Arnold Layne“ je skladba britské rockové skupiny Pink Floyd napsaná kytaristou a zpěvákem Sydem Barrettem. Jako první singl kapely byla vydána v březnu 1967 a v britské hudební hitparádě se dostala nejvýše na 20. místo.[1]

Kompozice[editovat | editovat zdroj]

Píseň pojednává o transvestitovi, jehož hlavní zábavou je kradení ženského oblečení a spodního prádla z prádelních šňůr. Téma je založeno na skutečné události, kdy Watersova a Barrettova matka pronajímaly v Cambridgi byty studentkám, kterým se ztrácelo sušící se prádlo.[2] Toto poněkud kontroverznější téma zapříčinilo, že i přesto, že se singl dostal do Top 20, jej Radio London, Radio Caroline i BBC odmítly hrát.[3]

Nahrávání[editovat | editovat zdroj]

Píseň byla pod dohledem producenta Joea Boyda nahrána 29. ledna 1967 v londýnských Sound Techniques Studios, už od počátku byla zamýšlena jako první singl skupiny. Jenže 1. února téhož roku podepsali Pink Floyd smlouvu s vydavatelstvím EMI, které v té době chtělo využívat pouze vlastní producenty a pro Pink Floyd vyčlenilo Normana Smithe.[4] Ten chtěl nahrát v EMI Studios novou verzi písně, s čímž Waters i Wright souhlasili, ale Barrett, přestože nebyl s původní nahrávkou zcela spokojen, byl proti, takže další nahrávání se již neuskutečnilo.[5]

Živé a alternativní verze[editovat | editovat zdroj]

První doložený koncert, kde Pink Floyd zahráli píseň „Arnold Layne“, se konal 6. dubna 1967 v anglickém Salisbury.[6] Na koncertním repertoáru ale byla ještě dříve, neboť podle producenta Joea Boyda musela být skladba pro nahrávání zkrácena, její živé verze totiž dosahovaly s rozsáhlou střední instrumentální částí i 15 minut. Naopak poslední zaznamenaný koncert s touto písní se uskutečnil 6. října 1967 v Brightonu.[7]

Píseň „Arnold Layne“ vyšla jako singl v mono verzi (katalogové číslo: Columbia EMI DB 8156) s B stranou „Candy and a Currant Bun“ ve Spojeném království dne 10. března 1967 jako vůbec první oficiální nahrávka Pink Floyd, v USA (pod katalogovým číslem Tower 333) vyšla 24. dubna téhož roku.[8] Ačkoliv skladba nevyšla na žádném řadovém albu, byla vydána na kompilacích The Best of the Pink Floyd (1970), Relics (1971), Works (1983; zde v simulovaném stereu), 1967: The First Three Singles (1997), Echoes: The Best of Pink Floyd (2001) a An Introduction to Syd Barrett (2010). Také se objevila na bonusovém CD The Early Singles box setu Shine On (1992) a bonusovém třetím CD reedice alba The Piper at the Gates of Dawn z roku 2007.

Na sólovém turné Radio K.A.O.S. Rogera Waterse v roce 1987 byl během představení pouštěn původní videoklip z roku 1967 s originální zvukovou stopou, nejednalo se tedy o živé předvedení písně.[9] Na koncertní setlist se skladba „Arnold Layne“ opět dostala až v roce 2006 při sólovém turné Davida Gilmoura On an Island Tour. Poprvé zazněla na koncertě 17. dubna 2006 v kalifornském Oaklandu a v repertoáru vydržela do londýnského vystoupení 31. května téhož roku. Zahrána byla i na některých později doplněných Gilmourových letních koncertech, konkrétně 31. července ve Vienne a 12. srpna 2006 v Benátkách.[10] Nahrávky z londýnských koncertů 29. až 30. května 2006 vyšly koncem téhož roku jako živý singl „Arnold Layne“, pocta tentýž rok zemřelému Barrettovi. Tato vystoupení byla též filmována a v roce 2007 vydána jako videozáznam Remember That Night.

Dne 10. května 2007 zahráli Pink Floyd ve složení David Gilmour, Rick Wright a Nick Mason píseň „Arnold Layne“ na koncertě Madcap's Last Laugh na počet Syda Barretta v londýnském Barbican Centre.[11] V roce 2018 byla píseň zařazena na program turné Nick Mason's Saucerful of Secrets.[12]

Videoklip[editovat | editovat zdroj]

V první polovině roku 1967 vznikl též černobílý videoklip písně „Arnold Layne“, který natočil režisér Derek Nice na pobřeží Sussexu, na pláži Wittering. Vystupují v něm všichni čtyři tehdejší členové skupiny a pátá osoba, která je nakonec odhalena jako figurína. Poprvé byl vysílán 21. května 1967 ve francouzské televizi ORTF 2.[13][14]

Původní sestava[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Layne na anglické Wikipedii.

  1. POVEY, Glenn. Echoes: Úplná historie Pink Floyd. Překlad Ondřej Skoupý. Praha: Volvox Globator, 2009. ISBN 978-80-7207-730-4. S. 342. [Dále jen Povey.]
  2. MILES, Barry. Pink Floyd 1964–1974. Překlad Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-656-7. S. 98. [Dále jen Miles.]
  3. MASON, Nick. Pink Floyd: Od založení do současnosti. Překlad Ondřej Duha. Praha: BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-111-2. S. 74. [Dále jen Mason.]
  4. Povey, s. 37.
  5. Povey, s. 40.
  6. Povey, s. 56.
  7. Povey, s. 69.
  8. Povey, s. 342.
  9. Povey, s. 329–330.
  10. Povey, s. 308–310.
  11. Matt. Roger Waters and Pink Floyd - Barbican Hall, London, May 10th 2007 [online]. Brain-damage.co.uk, 2007-05-11 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. KIELTY, Martin. Nick Mason’s Pink Floyd Supergroup Play First Show: Set List, Video [online]. Ultimateclassicrock.com, 2018-05-21 [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Povey, s. 55.
  14. Mason, s. 54.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]