Antonius Divitis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonius Divitis
Základní informace
Narození 1475
Lovaň
Úmrtí 1526 (ve věku 50–51 let)
Žánry klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel a zpěvák
Nástroje hlas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonius Divitis (též Anthonius Rycke nebo Anthoine Le Riche – "Bohatý") (kolem 1470? Lovaň – kolem 1530?) byl vlámský renesanční hudební skladatel. Jeho dílo tvoří důležitý milník ve vývoji parodické mše.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonius Divitis se narodil okolo roku 1470 v Lovani ve Vlámsku. První záznam o jeho osobě se objevuje v roku 1501 v Bruggách, kde byl učitelem zpěvu a sbormistrem chlapeckého sboru v kostele sv. Donaciána. Koncem roku 1501 byl vysvěcen na kněze. Podobnou hudební funkci zaujal později v katedrále sv. Rumbolda v Mechelenu. Upadl do dluhů a zřejmě z obavy před kontrolou účtů Mechelen v roce 1505 urychleně opustil.

Ke konci roku byl zpěvákem v kapele Filipa Sličného se kterým odešel do Španělska. U španělského dvora zůstal i po smrti Filipa a působil u jeho vdovy Johany Šílené. V roce 1508 byla kapela rozpuštěna.

Divitis opustil Španělsko a vrátil se do severní Evropy. Dalším jeho zdokumentovaným angažmá bylo místo pěveckého mistra u bretaňské vévodkyně Anny Bretaňské. Po její smrti v roce 1514 absorboval většinu jejích hudebníků včetně Divitia francouzský královský dvůr. U dvora zůstal nejméně do roku 1525, kdy byl král František I. Francouzský poražen v bitvě u Pavie. Po tomto datu není o osudech skladatele nic známo. K roku 1534 je zmiňován jako zesnulý, ale mohl zemřít i několik let před tímto letopočtem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divitiovy skladby známe převážně ze sbírek, které byly publikovány v roce 1514 a 1549. Dochované Divitiovo dílo zahrnuje mše, moteta, Magnificat a písně. Tři jeho mše jsou psány technikou parodické mše. Jsou jedny z prvních mší, kdy byla technika citací částí mší i jiných autorů použita a Divitius se tak zasloužil o rozvoj tohoto žánru. Parodické mše byly pak v 16. století velmi oblíbené.

  • Čtyřhlasá mše Gaude Barbara (knihovna v Cambray)
  • Šestihlasé Credo (královská knihovna Mnichov)
  • Mše Quern dicunt homines (publikovaná ve sbírce vydané Pierrem Attaignantem v Paříži)
  • Moteto Gloria laus (publikovaná ve sbírce vydané Pierrem Attaignantem v Paříži)
  • Moteto Desolatorum consolator (vydal Petrucci ve sbírce Motetti della corona, Benátky, 1514).
  • Tříhlasá moteta ve sbírce Trium vocum cantiones centum, Petreius, Norimberk, 1540).
  • Ista est speciosa (ve sbírce Bicinia Gallica, Latina, Germanica, etc., Rhaw, Wittenberg).
  • Dvě písně publikované pod jménem Le Riche (ve sbírce Des plus excellentes chansons, Nicolas Duchemin, 1551)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gustave Reese: Music in the Renaissance. New York, W.W. Norton & Co., 1954. ISBN 0-393-09530-4
  • Daniel Glowotz, Jürgen Heidrich, Andrea Ammendola: Polyphone Messen im 15. und 16. Jahrhundert: Funktion, Kontext, Symbol. Vandenhoeck & Ruprecht, 7. 3. 2012
  • B. A. Nugent: Renaissance 94, Antonius Divitis: Collected Works. A-R Editions, Inc. (1993)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]