Přeskočit na obsah

Antonín Chloupek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O duchovním pojednává článek Antonín Chloupek (duchovní).
Antonín Chloupek
Vazební fotografie ze začátku roku 1952
Vazební fotografie ze začátku roku 1952
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1939
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
SNJ

Narození10. června 1884
Mladoňovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. února 1960 (ve věku 75 let)
Profesepolitik
CommonsAntonín Chloupek
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Chloupek (10. června 1884 Mladoňovice[1][2]29. února 1960) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění, v 50. letech odsouzen komunistickým režimem na doživotí.

V roce 1909 se stal starostou Sudějov-Kamenná Lhota. Byl rovněž předsedou místní školní rady. Za světové války byl na Kolínsku členem organizace České srdce a pak členem Okresní hospodářské rady okresního národního revolučního výboru. Nastoupil jako správce na velkostatek Červené Pečky u Kolína. Po vzniku republiky nastoupil na ministerstvo zemědělství. V březnu 1923 se spoluzakládal Odborovou jednotu republikánských zaměstnanců a vedl její tiskoviny. Přispíval do listu Venkov a Lidový deník. V období let 1920–1922 se podílel na založení organizační struktury selansko-republikánské strany na Podkarpatské Rusi. Roku 1923 založil celostátní Jednotu zemědělských a lesních zaměstnanců se sídlem v Praze, stal se jejím ústředním předsedou a tuto funkci zastával po celou první republiku. Kromě toho založil Jednotu nabyvatelů půdy bývalých zaměstnanců pro osamostatněné zemědělce velkostatků a Zemědělské úvěrní sdružení pro úvěrní potřeby osamostatnivších se zaměstnanců. Od roku 1924 byl členem výkonného výboru agrární strany.[1]

Profesí byl podle údajů z roku 1935 ústředním předsedou Odborového jednatelství republikánských zaměstnanců. Bydlel v Praze.[3]

V parlamentních volbách v roce 1929 byl za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky) zvolen do Národního shromáždění. Mandát pak obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[4] přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty.[5]

Za protektorátu byl po kratší dobu předsedou jednotné odborové organizace Národní odborová ústředna zaměstnanecká. V roce 1944 byl nacisty asi půl roku vězněn. Po válce se stáhl z politiky a pracoval jako úředník.[6]

Po únorovém převratu roku 1948 se okolo něj v Praze utvořila ilegální opoziční skupina bývalých agrárníků. Později byl souzen v tzv. procesu se Zelenou internacionálou a 26. dubna 1952 odsouzen na doživotí.[7] Údajně měl původně být odsouzen k trestu smrti, který mu byl na přímluvu kancléře Antonína Zápotockého Nováka změněn na doživotí. Podle vlastních vzpomínek byl po zatčení vyslýchán šest dní a pět nocí bez spánku. Výslechové protokoly se musel učit nazpaměť, protože mu bylo připomínáno, že u hlavního líčení musí vypovídat podle protokolu. Byl ale jako těžce nemocný omilostněn a na podzim roku 1959 se vrátil jako naprosto zlomený a nekomunikativní člověk k rodině. Zemřel v nemocnici 29. února 1960.[6]

  1. a b VALÁŠKOVÁ, Lucie: Působení republikánské strany na jihovýchodní Moravě v letech 1918-1938 [online]. muni.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  2. Matriční zápis o narození a křtu
  3. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  4. Antonín Chloupek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  6. a b ANEV, Petr. Procesy s údajnými přisluhovači Zelené internacionály (12 stran) [online]. web: ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů), 2012 [cit. 2022-05-28]. Paměť a dějiny rok 2012; číslo 04; strana 24. Dostupné online. 
  7. Proces s bandou záškodníků našeho zemědělství. S. 4. Rudé právo [online]. 1952-04-27 [cit. 2022-04-26]. S. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]