Anatolij Papanov
| Anatolij Dmitrijevič Papanov | |
|---|---|
_cr.jpg) | |
| Rodné jméno | Анатолий Дмитриевич Папанов |
| Narození | 31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast, Rusko |
| Úmrtí | 5. srpna 1987 (ve věku 64 let) Moskva, Rusko |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Ruská akademie divadelního umění |
| Aktivní roky | 1946–1987 |
| Choť | Naděžda Karatajeva |
| Děti | Jelena Papanovová |
| Rodiče | Dmitrij Filippovič Papanov Jelena Boleslavovna Rosková |
| Významné role | Chladné léto roku 1953 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anatolij Dmitrijevič Papanov (rusky Анатолий Дмитриевич Папанов, 31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast – 7. srpna 1987 Moskva) byl sovětský divadelní a filmový herec, divadelní pedagog a dabér.[1]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Mládí a rodina[editovat | editovat zdroj]
Anatolij Papanov se narodil 31. října 1922 v malém městečku Vjazma. Jeho otec, Dmitrij Filippovič Papanov, zde pracoval jako voják. Matka, Jelena Boleslavovna Rosková, původem z Polska, pracovala v krejčovském salónu. Herecké vzory ve své rodině neměl. Ve Smolenské oblasti prožil budoucí herec své dětství, ale už v roce 1930 se celá rodina přestěhovala do Moskvy.[2] Zde Anatolij dokončil základní školu a začal pracovat jako slévač v moskevské firmě Kaučuk,[3] po večerech studoval divadelní studia. Jeho učitelem se stal zasloužilý umělec SSSR Vasilij Kuza (Вассилий Куза). Celý život prožil Anatolij Papanov s Naděždou Karaťjevovou, se kterou měl jedinou dceru Jelenu Papanovovou.
Armáda a návrat z války[editovat | editovat zdroj]
V období 2. světové války velel jako seržant četě artilerie. Z důvodu vážného zranění, které utrpěl v roce 1942 v bitvě pod Charkovem,[2] musel z fronty odejít a strávit několik měsíců v nemocnici. Lékařům se podařilo zachránit jeho život, avšak zůstaly mu doživotní následky, kvůli kterým byl zařazen do 3. kategorie invalidity. Po svém návratu z války začal, i přes svá omezení, pracovat v divadle a kinematografii.
Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]
Posledním filmem, na kterém se podílel je Chladné léto roku 1953 (rusky Холодное лето пятьдесят третьего), režiséra Alexandra Proškina. Papanov zemřel 7. srpna 1987 v Moskvě na infarkt při sprchování studenou vodou v horký letní den.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
Po svém zotavení z válečných zranění se Anatolij Papanov vrátil zpět do Moskvy a začal studovat na herecké fakultě Státního institutu divadelního umění (rusky ГИТИС), kterou v roce 1946 dokončil. Sehrál svoji první velkou roli v divadelní hře Don Gil v zelených kalhotách (Дон Хиль – Зелёные Штаны), ve které obsadil roli hlavního hrdiny. Představení bylo jeho prvním úspěchem, po kterém byl pracovně pozván do Moskevského uměleckého akademického divadla (rusky МХАТ) a Malého divadla (rusky Малый театр). Obě nabídky však Papanov odmítl.
Působení v moskevském Divadle Satiry[editovat | editovat zdroj]
V moskevském Divadle Satiry (rusky Московский государственный академический театр Сатиры) začal Papanov působit od roku 1948 na žádost režiséra Andreje Gončarova. Sehrál zde více než 50 rolí[4] a působil v něm až do své smrti. Mezi jeho nejvýznamnější role patří například role Ramínka (rusky Корейка) v divadelním zinscenování hry Zlaté tele Ilfa a Petrova E. Krasnjanským.[5]
Kinematografie[editovat | editovat zdroj]
Paralelně s působením v divadle se začala rozvíjet i kariéra Anatolije Papanova v sovětských filmech. Za svůj život odehrál 65 rolí ve filmech různých žánrů.[2] Nejvíce úspěšnými se staly filmy: Živí a mrtví (rusky Живые и мертвые), z roku 1964, režiséra Alexandra Stolpera, Běloruské nádraží (rusky Белорусский вокзал), z roku 1970, režiséra Andreje Smirnova, či například Briliantová ruka (rusky Бриллиантовая рука), z roku 1984, režiséra Leonida Gajdaje.[6] Jeho hlavní talent spočíval především v tom, že zvládl ztvárnit jak komického, tak i dramatického hrdinu.
Dabér a animované filmy[editovat | editovat zdroj]
Za svůj život propůjčil A. Papanov hlas několika animovaným postavám. Nejvýznamnější prací je asi hlas vlka z animovaného seriálu Jen počkej, zajíci! (rus. Ну, погоди!), na kterém spolupracoval společně s Klárou Rumjanovovou, která dabovala zajíce.[7] Dále Papanovův hlas zazněl v animovaných filmech Klíč, Malá mořská víla či Maugli.[6]
Ceny[editovat | editovat zdroj]
Vybraná filmografie[editovat | editovat zdroj]
| Název filmu | Rok natočení filmu | Režisér | Scenárista | Role |
|---|---|---|---|---|
| Lenin v Říjnu | 1937 | Michail Romm, Dmitrij Vasilev | Alexej Kapler | námořník |
| Noční host | 1958 | Vladimir Šredel | Vladimir Šredel | Nikolaj Semenovič |
| Člověk odnikud | 1961 | Eldar Rjazanov | Eldar Rjazanov | Arkadij Krohalov |
| Naprosto vážně | 1961 | Eldar Rjazanov | Emil Brjaginskij | redaktor časopisu |
| Muraviška-chvastuniška | 1961 | Vladimir Polkovnikov | Vladimir Polkovnikov | hlas starého mravence |
| Člověk jde za sluncem | 1962 | Michail Kalik | Michail Kalik | správce domu |
| Živí a mrtví | 1964 | Alexander Stolper | Konstantin Simonov | generál |
| Pozor na auto | 1966 | Eldar Rjazanov | Emil Brjaginskij | podplukovník ve výslužbě |
| Sloužili dva kamarádi | 1968 | Jevgenij Karelov | Jevgenij Karelov | velitel pluku |
| Běloruské nádraží | 1970 | Andrej Smirnov | Andrej Smirnov | účetní |
| Letučij korabl (Létající loď) | 1979 | Garri Bardin | Garri Bardin | vodník |
| Čas přání | 1984 | Julij Rajzman | Julij Rajzman | Vladimir Lobanov |
| Chladné léto roku 1953 | 1988 | Alexandr Proškin | Alexandr Proškin | Nikolaj Skorobogatov (Kopalyč) |
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Анатолий Папанов — биография, фильмография, фотографии актёра [online]. Ruskino.ru, 2003. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c Анатолий Папанов биография актера, фото, личная жизнь и его семья [online]. Узнайвсё!. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Расстрелянный театр СКАТУВЭ [online]. Bessmertnybarak.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Анатолий Папанов: Жизнь и творчество [online]. Энтузиасм. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-29. (rusky)
- ↑ Анатолий Папанов: Театральные спектакли [online]. Энтузиасм. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-29. (rusky)
- ↑ a b Anatolij Papanov [online]. ČSFD.cz. Dostupné online.
- ↑ Jen počkej, zajíci! [online]. ČSFD.cz. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolij Papanov na Wikimedia Commons
