Aminopropionitril
Vzhled
Aminopropionitril | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | 3-aminopropannitril |
Ostatní názvy | aminopropionitril, β-aminopropionitril, BAPN |
Funkční vzorec | H2N(CH2)2CN |
Sumární vzorec | C3H6N2 |
Vzhled | bezbarvá kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 151-18-8 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 205-786-0 |
PubChem | 1647 |
SMILES | NCCC#N |
InChI | InChI=1S/C3H6N2/c4-2-1-3-5/h1-2,4H2 |
Číslo RTECS | UG0350000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 70,090 g/mol |
Teplota tání | <25 °C (<298 K)[1] |
Teplota varu | 185 °C (458 K)[1] |
Hustota | 0,9584 g/cm3 (20 °C)[1] |
Index lomu | 1,4396 (20 °C)[1] |
Tlak páry | 0,11 kPa[1] |
Bezpečnost | |
[1] | |
H-věty | H302 H314 H361[1] |
P-věty | P201 P202 P260 P264 P270 P280 P281 P301+312 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P308+313 P310 P321 P330 P363 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aminopropionitril (také nazývaný β-aminopropionitril, zkráceně BAPN) je organická sloučenina obsahující nitrilovou i aminovou skupinu. Vyskytuje se v přírodě a má využití v biomedicíně.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Aminopropionitril se vyrábí reakcí amoniaku s akrylonitrilem.[2]
Výskyt a použití
[editovat | editovat zdroj]BAPN se vyskytuje v rostlinách z rodu hrachor, jako je například hrachor vonný.[3] Způsobuje nemoci osteolatyrismus, neurolatyrismus a angiolatyrismus.
Také se používá jako antirevmatikum ve veterinárním lékařství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aminopropionitril na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aminopropionitrile na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/1647
- ↑ Karsten Eller, Erhard Henkes, Roland Rossbacher, Hartmut Höke "Amines, Aliphatic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH, Weinheim, 2005. DOI:10.1002/14356007.a02_001
- ↑ Lathyrus. Washington, D.C.: American Association for Clinical Chemistry, 2014. Dostupné online.