Alena Kotzmannová
| Alena Kotzmannová | |
|---|---|
| Narození | 22. února 1974 (50 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | fotografka a výtvarná umělkyně |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alena Kotzmannová (* 22. února 1974 Praha) je česká fotografka a vizuální umělkyně. Patří k čelným představitelkám české fotografie, zejména generace nastupující na domácí uměleckou scénu krátce před přelomem tisíciletí.
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1992–1998 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, nejprve u Adély Matasové v Ateliéru tvorby konceptuální a intermediální a následně v nově zřízeném Ateliéru fotografie u Pavla Štechy. Aktivně vystavovat začal v poslední třetině devadesátých let. Dvakrát se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let (2005, 2009).[1] Její přístup k fotografii porota charakterizovala slovy: „S médiem fotografie pracuje víceméně konceptuálně, i když na první pohled jakoby tradičně. Vychází z historické zkušenosti surrealismu, poetismu, civilismu, nové věcnosti a vedle formálních i obsahových citací dodává snímkům vlastní koncept.“ [2] Jádrem její umělecké práce dlouhodobě zůstává černobílá fotografie. Toto zaměření však není výhradní: vytvořila i soubory barevných fotografií, v některých případech černobílé snímky dodatečně kolorovala či částečně vysypávala barevnými písky. Vedle fotografických souborů příležitostně vytváří videa a objekty.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Prvotním východiskem jejích souborů však vždy autorské záběry všední reality, kterou souborem významově posunuje. Pro některé z nich snímky pořizuje cíleně, stejně pravidelně je ale komponuje z fotografií nastřádaných v archivu. Středem jejího zájmu je práce s časem, případně s prostorem, možnosti vizuálně nahlížet do budoucnosti či minulosti skrze fotografování přítomnosti, konstrukce fiktivních a spekulativních obrazových realit. K nakládání s časem sama dodává: „U mé práce mi připadá nedůležité vyzdvihovat kdy a kde byla fotografie byla pořízená. Jdu jakoby proti dokumentárnímu záznamu. Důležité jsou pro mě snímky, u kterých esence záznamu popírají místo a čas, takže mohou být kdykoliv a kdekoliv. Z takových snímků skládám série, které dostávají konkrétní tvar podle výběru, názvu a také podle toho, jak se v nich stavím k času. Série, které vznikaly před rokem 2000, se jakoby dívaly do budoucnosti. Analogovým foťákem a bez jakékoliv manipulace jsem se v nich snažila o snímky, které působí jako by byly z budoucnosti. A pak je to například série Klasika (2001–2004), ve které jsou opět analogově a bez manipulace chtěla mechanické oko fotoaparátu přesvědčit, aby realitu vidělo jakoby z dvacátých a třicátých let.“ [3] Teoretik a historik fotografie Pavel Vančát tyto soubory označil za „fiktivní dokumenty“ a vytváření „paralelních světů“: „Zatímco její cyklus Dočasná osoba, který byl i její diplomovou prací na pražské VŠUP, se zabýval pod vlivem science fiction hledáním stop budoucnosti v současném světě, jakýchsi déjá-vu naruby, v souboru Station To Station se naopak pokusila o vytvoření fiktivního příběhu spojenou abstraktní osobou, která však přejímá na rozličných místech různé identity. Její poslední projekt Klasika se pouští novým směrem k noblesně jemné, téměř neznatelné historicitě, jako bychom listovali knihou neznámého data a zároveň i svojí vlastní pamětí…“ [4] Jiný přístup k časovosti fotografie prezentovala v sérii diptychů Cyclone (2004–2005), pro který jednotlivé snímky zamýšlených dvojic fotografovala s většími časovými odstupy. Srovnání odlišností mezi fotografiemi následně znemožňovala instalací zvětšenin, kdy dvojice nebyly vidět pospolu. Dobu uplynulou mezi vznikem snímků nebylo možné fakticky ověřovat a čas zůstával jakousi nejistou složkou, která na zaznamenané vnější skutečnosti mohla, ale nemusela zanechat stopy.[5] V pozdějším souboru Apartment (2006–2007) se pro změnu zaměřila na schopnost fotografie vytvořit obraz reálně neexistujícího prostoru, když sestavovala jakýsi hotelový interiér a výhledy do jeho okolí ze snímků, které pořídila na odlišných místech.[6] Přesmyčky mezi skutečností a fikcí sledovala rovněž v cyklech Pokus o znovunalezení skutečnosti (2011–2018), ve kterém na základě již existujících starších fotografií jiných autorů dohledávala obdobné vlastní snímky s cílem „znovunalézt, znovupojmenovat, redefinovat v aktuálním čase a místě.“[7]
Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 2020, Silikony. Fotograf Gallery, Praha[8]
- 2019 Oumuamua. AlternativaARCHA, Lubná
- 2019 QUARTZ. Galerie 1. patro, Praha
- 2018 Poslední stopa & Q: Vteřiny před… Fait Gallery, Brno (s Igorem Korpaczewkim)[9]
- 2016 Králík a královna. Galerie hlavního města Prahy, Colloredo-Mansfeldský palác, Praha[10]
- 2016 Tichá hra. České Centrum, Sofie
- 2014 Ship, Ship, Slip and Drip. hunt kastner, Praha (s Williamem Huntem)[11]
- 2013 DDMMYY. Galerie Plataforma Revólver, Lisabon
- 2012 Pobřežní hlídka. Fotograf Festival: Mimo formát / fotografie ve veřejném prostoru, Verdikt, Praha
- 2012 Tisíciúhelník. Fait Gallery, Mem, Brno (s Janem Šerých)
- 2011 Velryba má srdce velké jako osobní automobil, Fotograf Gallery, Praha (s Davidem Böhmem)[12]
- 2010 Rybí lidé. Ateliér Josefa Sudka, Praha
- 2009 NEXT TIME. Galerie současného umění a architektury – Dům umění, České Budějovice[13]
- 2008 Brýle. Galerie 35M2, Praha (host Martin Vančát)[14]
- 2008 Někde jinde. Ateliér Josefa Sudka, Praha (host David Böhm)
- 2008 Oliva v martini. hunt kastner, Praha (host Lenka Vítková)
- 2007 Klasika. Galerie Šternberk, Šternberk
- 2006 Už to zase začíná. Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha
- 2006 Underway. České centrum, New York City, USA
- 2005 Diamond Valley. Galerie G 99, Brno
- 2004 Cyclone. Galerie Jelení, Praha
- 2004 AK Fotografie. Galerie XXL, Louny
- 2002 Die Station Sehnsucht. Galerie Unsichtbar, Stuttgart (s Michalem Pěchoučkem)
- 2001 Konec filmu. Galerie 761 & Galerie Fiducia, Ostrava
- 2001 Cesta do háku. Galerie Václava Špály, Malá Špálovka, Praha
- 2001 Kyjev-Kiev. Galerie MXM, Praha (s Jiřím Davidem)
- 2000 House No.9 / Heart-Project. Mankkaa, Helsinky / vestibul metra Palackého nám.; Nadace a Centrum pro současné umění, Praha (s Marjou Kanervo)
- 1999 Temporary Person II. Palais Jalta, Frankfurt nad Mohanem
- 1998 Začasna Oseba. Galerie Križanke, Lublaň
- 1998 V prvním patře. Galerie Klatovy / Klenová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
- 1998 Dočasná osoba. Foyer Divadla Archa
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Artlist - databáze současného umění: Alena Kotzmannová. www.artlist.cz [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ https://www.sjch.cz/alena-kotzmannova/ cit. 8. 8. 2020
- ↑ [:cs]Alena Kotzmannová[:en]Alena Kotzmannová[:] on Artyčok. Artyčok [online]. 2015-01-28 [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Alena Kotzmanová [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ KOTZMANNOVÁ, Alena. Cyclone | Alena Kotzmannová. Alena Kotzmannová – Portfolio [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ ALENA KOTZMANNOVÁ. Apartment | Alena Kotzmannová. Alena Kotzmannová – Portfolio [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ KOTZMANNOVÁ, Alena. Pokus o znovunalezení skutečnosti I | Alena Kotzmannová. Alena Kotzmannová – Portfolio [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Alena Kotzmannová / Poslední stopa & Q: / Vteřiny před… - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Alena Kotzmannová zpochybněním zdánlivých jistot, skrze tajemství a náznak, znovunalézá skutečnost. Vltava [online]. 2016-10-20 [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
- ↑ [:cs]Ship, Ship, Slip and Drip[:en]Ship, Ship, Slip and Drip[:] on Artyčok. Artyčok [online]. 2014-03-23 [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Alena Kotzmannová – NEXT TIME – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
- ↑ https://35m2.cz/wp-content/uploads/35-kotzmannova-vancatA5.pdf Archivováno 14. 8. 2020 na Wayback Machine. PDF na stránkách Galerie 35M2
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOTZMANN. Praha: Fra & KANT 2012, ISBN 978-80-86603-50-6
- Cyclone. Londýn: Eastern Front 2012. ISBN 978-0-9565808-2-5
