Agnellus Jesenwanger
| Agnellus Jesenwanger | |
|---|---|
| Narození | 1720 Augsburg |
| Úmrtí | 1781 (ve věku 60–61 let) |
| Povolání | katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Agnellus Jesenwanger OFM (1720-1781), též Iesenwanger, byl německý františkán a lektor teologie na řádových klášterních školách. Narodil se v roce 1720 v Augsburgu, řádové sliby složil roku 1739, kněžské svěcení přijal o šest let později.[1] Jako většina františkánských učitelů, působil Jesenwanger nejprve jako lektor filozofie, konkrétně v klášteře v Augsburgu v letech 1748-1753. Zde například roku 1753 prezidoval teze tří františkánských studentů vydané pod titulem: FontaLes DeIsMI faLLaCIae per actualem Dei in res creatas influxum... [2] Jeho dalším působištěm, nyní již na pozici lektora teologie, byl chebský konvent, kde žil a vyučoval v letech 1753 až 1757.[3] Pozůstatkem tohoto Jesenwangerova působení v chebském klášteře, náležícím tehdy do štrasburské (hornoněmecké) františkánské provincie, je několik známých, jím presidovaných tezí:
- Conclusiones ex universa theologia dogmatico-speculativa sec. mentem S. Bonaventurae ... et I. D. Scoti... z května 1756[4]
- Dubium de peccatis dubiis, utrum sint materia necessaria sacramentalis absolutionis ... ze září 1757,[5]
- Dissertatio dogmatico-scholastico-iuridica et practico-theologica de advenis, peregrinis et vagabundis... z května 1759.[6]
Po odchodu z Chebu Jesenwanger dočasně zanechal učitelských činností, provinční kapituly roku 1759 se účastnil již jako vysloužilý lektor (emeritus). Přesto se s ním setkáváme ještě v roce 1768 v bavorském klášteře Lechfeld (Klosterlechfeld, Campolycia) jako s vedoucím tezí Positiones ex iure universo selectae...[7] Své zkušenosti dále zúročil ve funkci provinčního sekretáře štrasburské františkánské provincie, do níž byl jmenován v roce 1765.[8] Zemřel v klášteře Heiligkreuz severně od města Kempten (Allgäu) dne 19. června 1781.[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Analecta Franciscana sive Chronica aliaque varia documenta ad historiam Fratrum Minorum Spectantia. Tomus VIII. Quaracchi: Collegium s. Bonaventurae, 1946. S. 379.
- ↑ Viz Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 518-519.
- ↑ Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 306.
- ↑ Defendentem byl Eutropius Liechtenauer. Tisk o 28 stranách vytiskla v Chebu Anna Barbara Orwansky, vdova po Janu Michaelu Fritschovi. Viz Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 519. Aktuální dochování nezjištěno.
- ↑ Defendenty byli řádoví klerici Eutorpius Liechtenauer, Adolph Mayr a Jeremias Vogel. 97 stran. Vytištěno tamtéž. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik [1]. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 46 E 160 - digitální kopie dostupná na Google Books (cit. 18.12.2017). Viz též Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 519.
- ↑ Defendent: Andreas Raab. 120 stran. Teze tiskl Joseph Ant. Labhart v Augsburgu . Viz Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 519. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 31 K 117 - digitalizovaná kopie zpřístupněna na Google Books (cit. 18.12.2017), signatura 31 K 117. Další exemplář původně z knihovny františkánského kláštera v Chebu dochován tamtéž, signatura Cheb 60/054.
- ↑ Defendent: Clarentius Bscheider. Vytištěno v Augsburgu, 24 stran. Viz Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 519.
- ↑ Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 88, 208.
- ↑ Analecta Franciscana VIII (cit.), s. 379.