Přeskočit na obsah

Afrodité Úrania

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Úrania (múza astronomie), nebo Urania (nakladatelství).
Afrodité Brazzà, socha bohyně stojící na želvě, snad kopie Feidiovy sochy Afrodity Úránie v Élidě[1]

Afrodité Úrania „Afrodita Nebeská“, starořecky Ἀφροδίτη Οὐρανία, byla jedna z forem řecké bohyně Afrodity, často dávaná do protikladu k Afroditě Pandemos „Obecné“. Byla zobrazována stojící na labuti, želvě či glóbu.[2] V různých scholiích se uvádí, že při úlitbách na její počest se neužívalo víno.[3]

Platón ji zmiňuje v Symposionu, v rámci řeči přisouzené Pausaniovi. Podle té existují dvě Afrodity, z nichž první se nazývá Obecnou (Pandemos) a je dcerou Dia a Dióné, zatímco druhá, zvaná Nebeská (Úrania) je starší, zrozená bez matky z Úrana, boha nebes. Každá z nich je matkou jiného Eróta. Syn první je bohem lásky „všedních lidí“, tělesné a k dívkám i k chlapcům. Syn druhé je ale bohem lásky bez ženského prvku, tedy pouze ke chlapcům, zaměřené spíše na rozumové a charakterové kvality.[4] Sepětí Afrodity Úránie s pederastií, respektive homosexuální láskou, vedlo sexuologa a aktivistu Karla Heinricha Ulrichse v 60. letech 19. století k vytvoření termínu uranismus pro sexuální a romantickou přitažlivost mezi dvěma muži.[5] Zhruba o půl století po Platónovi pak v díle zvaném taktéž Symposion filosof Xenofón uvádí, že si není jist, zda se skutečně jedná o dvě rozdílné bohyně, ale zmiňuje že mají oddělené oltáře i svatyně.[6]

Hérodotos ji ztotožnil velkými bohyněmi Předního východu, s asyrskou Mylitta, arabskou al-Lát a perským Mithrou.[pozn. 1][7][8] Kromě toho zmínil její chrám v syrském Aškalónu, ze kterého měli převzít její kult Kypřané a Řekové. Ten byl kdysi vypleněn Skyty, kteří za to byli bohyní prokleti „ženskou nemocí“, snad ztrátou mužnosti. Z těchto nájezdníků odvozuje Hérodotos původ skytských „hermafroditů“, čímž snad má na mysli Enary.[9] Řecký cestoval Pausaniás ve 2. století popsal chrám Afrodity Úránie na agoře v Élidě, doplněný o posvátný okrsek pod širým nebem. Její sochu, stojící na želvě, měl ze slonoviny a zlata vytvořit Feidiás.[10]

Klasický učenec John Henry Freese se domníval, že titul Úrania vznikl pod předovýchodním vlivem. Srovnává ho s titulem „Královna nebes“, který nesly různé semitské bohyně. Zároveň ale považuje chápání Afrodity Pandemos jako svého druhu méněcenné oproti Úranii za invenci filosofů a moralistů a připomíná, že byla označována jako semné „skromná, slušná“ a sloužila ji kněžka, od níž bylo vyžadováno panenství.[2]

  1. Mitra je mužské božstvo, snad měl Hérodotos ve skutečnosti na mysli bohyni Anáhitu
  1. DOUGHERTY, Carol L. Why Does Aphrodite Have Her Foot on That Turtle?. S. 25–48. Arion: A Journal of the Humanities and the Classics [online]. 2020. Roč. 27, čís. 3, s. 25–48. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FREESE, John Henry. Aphrodite [online]. 1911 Encyclopædia Britannica [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Aphrodite Titles [online]. Theoi [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Platón. Symposion. Praha: Oikoymenh, 1993. S. 24–25. 
  5. MADDEN, Ed. Uranianism. In: HAGGERTY, George. Encyclopedia of Gay Histories and Cultures: An Encyclopedia. [s.l.]: Routledge, 2000. ISBN 0-203-79612-8. S. 1394–1395. (anglicky)
  6. Xenofón. Symposion [online]. Wikisource [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BOYCE, Mary. Anāhīd [online]. Encyclopædia Iranica, 30. 12. 2012 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Hérodotos. Dějiny 1.131.3 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Hérodotos. Dějiny 1.105 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Pausaniás. Cesta po Řecku I.. Praha: Svoboda, 1973. S. 485. Kniha VI, kapitola 25. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]