Aemilianus
| Aemilianus | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marcus Aemilius Aemilianus |
| Narození | 207 Džerba |
| Úmrtí | 253 (ve věku 45–46 let) Spoleto |
| Povolání | politik |
| Nábož. vyznání | náboženství ve starověkém Římě |
| Choť | Cornelia Supera |
| Funkce | římský císař (253) římský senátor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcus Aemilius Aemilianus (207/214[1] – září 253 u Spoletia) byl římský císař vládnoucí od července do září roku 253, podle jednoho pramene 88 dní.[2]
Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Aemilianus pocházel ze severní Afriky, podle některých autorů z Džerby, podle jiných z provincie Mauretánie.[3] Ačkoli byl nízkého původu,[4] dosáhl vlastní zásluhou přijetí do řad senátu, a poté, co absolvoval konzulát, převzal správu Horní Moesie. Za manželku měl blíže neznámou Cornelii Superu, svazek však patrně zůstal bezdětný.
Proklamace za císaře[editovat | editovat zdroj]
Za vlády Treboniana Galla se v dolním Podunají opět obnovily boje s Góty. Aemilianovi se ve funkci moesijského místodržitele podařilo útočníky odrazit a vojáci ho nato asi v červenci 253 provolali za císaře. Aemilianus ihned vytáhl do Itálie, aby si vynutil uznání své vlády, a u Interamny poblíž Říma se postavil armádě Treboniana Galla. Ta brzy přešla na jeho stranu, císaře i s jeho synem Volusianem zavraždila, a když Aemiliana uznal i senát,[5] zdálo se, že jeho moc je zajištěna. Situace se však nečekaně obrátila, když do událostí zasáhly legie v Raetii a Noriku, věrné dosavadnímu císaři. Jejich velitel Valerianus se sám prohlásil imperátorem a podobně jako kdysi Aemilianus zamířil do Itálie. Po necelých třech měsících na římském trůně pak Aemiliana v září zabili vlastní vojáci u Spoletia.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zonaras XII, 22; Epitome de Caesaribus 31, 3.
- ↑ Viz Chronograf z roku 354.
- ↑ Epitome de Caesaribus 31, 1–2; Zonaras XII, 21.
- ↑ Eutropius 9, 6.
- ↑ Podle Anonyma post Dionem (FHG 4, 193) poslal Aemilianus senátorům zdvořilý dopis, v němž se označil za jejich vojevůdce.
- ↑ Epitome de Caesaribus 31, 2.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- ZOSIMOS. Stesky posledního Římana. Praha: Odeon, 1983. 303 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Aemilianus na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Aemilianus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aemilianus na Wikimedia Commons
- (anglicky) Aemilianova biografie
| Předchůdce: Trebonianus Gallus |
|
Římský císař 253 |
|
Nástupce: Valerianus |
