Aemilianus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aemilianus
Aemilian.jpg
Rodné jméno Marcus Aemilius Aemilianus
Narození 207
Džerba
Úmrtí 253 (ve věku 45–46 let)
Spoleto
Manžel(ka) Cornelia Supera
Funkce Císař říše římské (srpen 253 – říjen 253)
římský senátor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Aemilius Aemilianus (207/214[1] – září 253 u Spoletia) byl římský císař vládnoucí od července do září roku 253, podle jednoho pramene 88 dní.[2]

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Aemilianus pocházel ze severní Afriky, podle některých autorů z Džerby, podle jiných z provincie Mauretánie.[3] Ačkoli byl nízkého původu,[4] dosáhl vlastní zásluhou přijetí do řad senátu, a poté co absolvoval konzulát, převzal správu Horní Moesie. Za manželku měl blíže neznámou Cornelii Superu, svazek však patrně zůstal bezdětný.

Proklamace za císaře[editovat | editovat zdroj]

Za vlády Treboniana Galla se v dolním Podunají opět obnovily boje s Góty. Aemilianovi se ve funkci moesijského místodržitele podařilo útočníky odrazit a vojáci ho nato asi v červenci 253 provolali za císaře. Aemilianus ihned vytáhl do Itálie, aby si vynutil uznání své vlády, a u Interamny poblíž Říma se postavil armádě Treboniana Galla. Ta brzy přešla na jeho stranu, císaře i s jeho synem Volusianem zavraždila, a když Aemiliana uznal i senát,[5] zdálo se, že jeho moc je zajištěna. Situace se však nečekaně obrátila, když do událostí zasáhly legie v Raetii a Noriku, věrné dosavadnímu císaři. Jejich velitel Valerianus se sám prohlásil imperátorem a podobně jako kdysi Aemilianus zamířil do Itálie. Po necelých třech měsících na římském trůně pak Aemiliana v září zabili vlastní vojáci u Spoletia.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zonaras XII, 22; Epitome de Caesaribus 31, 3.
  2. Viz Chronograf z roku 354.
  3. Epitome de Caesaribus 31, 1–2; Zonaras XII, 21.
  4. Eutropius 9, 6.
  5. Podle Anonyma post Dionem (FHG 4, 193) poslal Aemilianus senátorům zdvořilý dopis, v němž se označil za jejich vojevůdce.
  6. Epitome de Caesaribus 31, 2.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. (česky) 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. (česky) 
  • ZOSIMOS. Stesky posledního Římana. Praha: Odeon, 1983. 303 s. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Trebonianus Gallus
Znak z doby nástupu Římský císař
253
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Valerianus