Achilles (planetka)
| Achilles | |
|---|---|
| Identifikátory | |
| Typ | planetka |
| Označení | (588) Achilles |
| Předběžné označení | 1906 TG |
| Katalogové číslo | 588 |
| Objeveno | |
| Datum | 22. února 1906 |
| Místo | Heidelberg |
| Objevitel | Max Wolf |
| Jméno po | Achillovi |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 5,21 au |
| Výstřednost | 0,148 |
| Perihel | 4,44 au |
| Afel | 5,98 au |
| Perioda (oběžná doba) | (11,88 a) |
| Sklon dráhy | |
| • k ekliptice | 10,3° |
| Délka vzestupného uzlu | 316,54° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní hvězdná velikost | 8,6 |
| Rovníkový průměr | 130–135 km |
| Albedo | 0,033–0,043 |
| Spektrální třída | D |
(588) Achilles je první známá trojánská planetka v Jupiterově dráze. Objevil ji německý astronom Max Wolf 22. února 1906 na heidelberské observatoři.[1] Název planetky navrhl Wolfův kolega Johann Palisa a pochází od bájného hrdiny Achilla.[2]
Dráhové vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Achilles obíhá Slunce v libračním bodě L4 soustavy Jupiter–Slunce, asi 60° před planetou, tedy v tzv. „řeckém táboře“.[3] Dráha má velkou poloosu přibližně 5,21 AU, excentricitu ~0,148 a sklon k ekliptice ~10,3°. Perihélium leží okolo 4,44 AU a afélium okolo 5,98 AU; oběžná doba je zhruba 11,88 roku (≈ 4343 dní). Délka vzestupného uzlu je ~316,54° a argument perihelia ~133,77°.[4]
Fyzikální charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Podle infračervených měření z družic IRAS, AKARI a NEOWISE má Achilles velmi nízké albedo přibližně 0,033–0,043 a absolutní magnitudu H ≈ 8,6; tomu odpovídá průměr ~130–135 km.[4] Spektrálně jde o tmavou D-planetku.[4] Její viditelné a blízké infračervené spektrum je červeně skloněné a prakticky bez výrazných absorpčních pásů. U trojánů se takové spektrum běžně vysvětluje přítomností směsi anhydridních silikátů a temných organických (uhlíkatých) materiálů (např. tholinů) na povrchu.[5][6] Studie Dotto a kol. (2006) ukázala, že spektra všech zkoumaných trojánů (včetně Achilla) jsou bezpříznaková, uniformní a odpovídají primitivním taxonomickým třídám P a D, a nepotvrdila žádné absorpce vodního ledu.[7] Yang a Jewitt (2007) při cíleném hledání vodního ledu na trojánech nenašli žádné absorpční pásy vodního ledu, což podporuje domněnku, že trojáni na povrchu volný led neobsahují.[8] Nelze však tvrdit, že by byl povrch bohatý na uhlík v absolutním smyslu. Světelné křivky udávají periodu rotace přibližně 7,3 hodiny.[9]
Historie a souvislosti
[editovat | editovat zdroj]Achilles byl první objevenou trojánskou planetkou a jeho objev potvrdil existenci stabilních libračních center omezeného problému tří těles předpovězených J. Lagrangem. Po Achillovi následovala celá populace jupiterových trojánů; tělesa u bodu L4 tradičně nesou „řecká“ jména a u bodu L5 jména z „trojánského tábora“.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Discovery Circumstances: Numbered Minor Planets (1)–(100000) [online]. Minor Planet Center [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Planetka (588) Achilles. Česká astronomická společnost [online]. [cit. 18.10.2025]. Dostupné online.
- ↑ List of Jupiter Trojans (Greek Camp) [online]. Minor Planet Center [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 Small-Body Database Lookup: (588) Achilles — Orbit & Physical [online]. NASA JPL [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EMERY, J. P.; BROWN, R. H. The surface composition of Trojan asteroids: constraints set by scattering theory. Icarus. 2004, čís. 1, s. 131–152. doi:10.1016/j.icarus.2004.02.004. (anglicky)
- ↑ EMERY, J. P., aj. Surface Compositions of Trojan Asteroids. Space Science Reviews. 2024, s. 28. doi:10.1007/s11214-024-01060-7. (anglicky)
- ↑ DOTTO, E., aj. The surface composition of Jupiter Trojans: Visible and near-infrared survey of dynamical families. Icarus. 2006, čís. 2, s. 420–434. doi:10.1016/j.icarus.2006.02.012. (anglicky)
- ↑ YANG, Bin; JEWITT, David. Spectroscopic Search for Water Ice on Jovian Trojan Asteroids. The Astronomical Journal. 2007, čís. 1, s. 223–228. doi:10.1086/518368. (anglicky)
- ↑ Asteroid Lightcurve Database (LCDB) — query result for 588 Achilles [online]. B. D. Warner; A. W. Harris; P. Pravec [cit. 2025-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Achilles na Wikimedia Commons
