Přeskočit na obsah

Abelova cena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Abelova cena je ocenění udělované každoročně norským králem vynikajícím matematikům. Cena byla zavedena v roce 2002 při příležitosti dvoustého narození norského matematika Nielse Henrika Abela a je pojmenována jeho jménem. Cílem ceny je propagace a zvyšování prestiže matematiky, zvláště mezi mládeží. Abelova cena je spolu s Fieldsovou medailí (jež je udělována jen mladým matematikům do 40 let) považována za nejvýznamnější ocenění v oboru matematiky.

O nositeli ceny každoročně rozhoduje komise pěti matematiků na norské akademii věd. Cena je navržena po vzoru Nobelovy ceny, která se neuděluje za matematiku. Norský stát pro cenu v roce 2001 založil fond v hodnotě 200 000 000 NOK (přes 600 milionů korun). Nositel ceny obdrží z tohoto fondu odměnu ve výši 6 milionů norských korun (téměř 19 milionů českých korun).

Seznam oceněných

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Abelovy ceny
Rok Nositel Odůvodnění
2003 Jean-Pierre Serre za klíčovou úlohu při vytváření dnešní podoby mnoha částí matematiky včetně topologie, algebraické geometrie a teorie čísel
2004 Michael Atiyah a Isadore Singer za objev a důkaz po nich pojmenované věty, ve které se využívá topologie, geometrie a matematická analýza, a za jejich vynikající roli při spojování matematiky a teoretické fyziky
2005 Peter Lax za průlomové příspěvky teorii a aplikaci parciálních diferenciálních rovnic a jejich výpočtů
2006 Lennart Carleson za hluboké a klíčové příspěvky harmonické analýze a teorii hladkých dynamických systémů
2007 Srinivasa Varadhan za zásadní příspěvky teorii pravděpodobnosti, zvláště za vytvoření sjednocené teorie velkých odchylek
2008 John Griggs Thompson a Jacques Tits za hluboké výsledky v oblasti algebry, zvláště za utváření moderní teorie grup[1]
2009 Michail Gromov za revoluční příspěvky geometrii
2010 John Tate za rozsáhlý a trvající přínos teorii čísel
2011 John Milnor za průkopnické objevy v topologii, geometrii a algebře
2012 Endre Szemerédi za zásadní příspěvky diskrétní matematice a teoretické informatice s uznáním hlubokých a trvalých důsledků těchto příspěvků pro aditivní teorii čísel a ergodickou teorii
2013 Pierre Deligne za převratné příspěvky v oboru algebraické geometrie
2014 Jakov Sinaj za příspěvek v oboru dynamických systémů, ergodické teorie a matematické fyziky
2015 John Forbes Nash a Louis Nirenberg za práci na parciálních diferenciálních rovnicích
2016 Andrew Wiles za strhující důkaz Velké Fermatovy věty prostřednictvím teorému modularity pro semistabilní eliptické křivky, čímž otevřel novou éru teorie čísel[2]
2017 Yves Meyer za klíčovou roli v rozvoji matematické teorie waveletů[3]
2018 Robert Langlands za vizionářský program propojující teorii reprezentací s teorií čísel[4]
2019 Karen Keskulla Uhlenbecková za průkopnické výsledky v oboru geometrických parciálních diferenciálních rovnic, kalibrační invariance a integrabilních systémů a za zásadní dopad její práce na analýzu, geometrii a matematickou fyziku[5]
2020 Hilel Fürstenberg a Grigorij Margulis za průkopnické využití metod pravděpodobnosti a dynamických systémů v teorii grup, teorii čísel a kombinatorice[6]
2021 László Lovász a Avi Wigderson za zásadní přínos k teoretické informatice a diskrétní matematice a za vedoucí roli v jejich přeměně na klíčová pole moderní matematiky[7]
2022 Dennis Sullivan za průlomové příspěvky topologii v nejširším smyslu a jmenovitě jejích algebraických, geometrických a dynamických aspektech[8]
2023 Luis Caffarelli za zásadní přínos teorii regularit nelineárních parciálních diferenciálních rovnic včetně problému volného okraje a Mongeovy-Ampérovy rovnice[9]
2024 Michel Talagrand za průlomový přínos teorii pravděpodobnosti a funkcionální analýze s výjimečnými aplikacemi v matematické fyzice a statistice[10]
2025 Masaki Kašiwara za zásadní přínos algebraické analýze a teorii reprezentací, zejména rozvoj teorie D-modulů a objev krystalových bází[11]
  1. KŘÍŽEK, Michal; SOMER, Lawrence. Abelova cena v roce 2008 udělena za objevy v teorii neabelovských grup. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 177-187 2008, roč. 53, čís. 3. Dostupné online. 
  2. Sir Andrew J. Wiles receives the Abel Prize Archivováno 26. 12. 2018 na Wayback Machine., oficiální stránky Abelových cen
  3. News: Yves Meyer received the Abel Prize from H.M. King Harald. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-08. (anglicky) 
  4. News: Robert P. Langlands receives the Abel Prize. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-26. (anglicky) 
  5. The Abel Prize Laureate 2019. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25. (anglicky) 
  6. The Abel Prize Laureates 2020. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15. (anglicky) 
  7. Laureates. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-14. (anglicky) 
  8. 2022: Dennis Parnell Sullivan. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online. 
  9. 2023: Luis A. Caffarelli. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online. 
  10. 2024: Michel Talagrand. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online. 
  11. 2025: Masaki Kashiwara. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]