Abelova cena
Abelova cena je ocenění udělované každoročně norským králem vynikajícím matematikům. Cena byla zavedena v roce 2002 při příležitosti dvoustého narození norského matematika Nielse Henrika Abela a je pojmenována jeho jménem. Cílem ceny je propagace a zvyšování prestiže matematiky, zvláště mezi mládeží. Abelova cena je spolu s Fieldsovou medailí (jež je udělována jen mladým matematikům do 40 let) považována za nejvýznamnější ocenění v oboru matematiky.
O nositeli ceny každoročně rozhoduje komise pěti matematiků na norské akademii věd. Cena je navržena po vzoru Nobelovy ceny, která se neuděluje za matematiku. Norský stát pro cenu v roce 2001 založil fond v hodnotě 200 000 000 NOK (přes 600 milionů korun). Nositel ceny obdrží z tohoto fondu odměnu ve výši 6 milionů norských korun (téměř 19 milionů českých korun).
Seznam oceněných
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Nositel | Odůvodnění |
|---|---|---|
| 2003 | Jean-Pierre Serre | za klíčovou úlohu při vytváření dnešní podoby mnoha částí matematiky včetně topologie, algebraické geometrie a teorie čísel |
| 2004 | Michael Atiyah a Isadore Singer | za objev a důkaz po nich pojmenované věty, ve které se využívá topologie, geometrie a matematická analýza, a za jejich vynikající roli při spojování matematiky a teoretické fyziky |
| 2005 | Peter Lax | za průlomové příspěvky teorii a aplikaci parciálních diferenciálních rovnic a jejich výpočtů |
| 2006 | Lennart Carleson | za hluboké a klíčové příspěvky harmonické analýze a teorii hladkých dynamických systémů |
| 2007 | Srinivasa Varadhan | za zásadní příspěvky teorii pravděpodobnosti, zvláště za vytvoření sjednocené teorie velkých odchylek |
| 2008 | John Griggs Thompson a Jacques Tits | za hluboké výsledky v oblasti algebry, zvláště za utváření moderní teorie grup[1] |
| 2009 | Michail Gromov | za revoluční příspěvky geometrii |
| 2010 | John Tate | za rozsáhlý a trvající přínos teorii čísel |
| 2011 | John Milnor | za průkopnické objevy v topologii, geometrii a algebře |
| 2012 | Endre Szemerédi | za zásadní příspěvky diskrétní matematice a teoretické informatice s uznáním hlubokých a trvalých důsledků těchto příspěvků pro aditivní teorii čísel a ergodickou teorii |
| 2013 | Pierre Deligne | za převratné příspěvky v oboru algebraické geometrie |
| 2014 | Jakov Sinaj | za příspěvek v oboru dynamických systémů, ergodické teorie a matematické fyziky |
| 2015 | John Forbes Nash a Louis Nirenberg | za práci na parciálních diferenciálních rovnicích |
| 2016 | Andrew Wiles | za strhující důkaz Velké Fermatovy věty prostřednictvím teorému modularity pro semistabilní eliptické křivky, čímž otevřel novou éru teorie čísel[2] |
| 2017 | Yves Meyer | za klíčovou roli v rozvoji matematické teorie waveletů[3] |
| 2018 | Robert Langlands | za vizionářský program propojující teorii reprezentací s teorií čísel[4] |
| 2019 | Karen Keskulla Uhlenbecková | za průkopnické výsledky v oboru geometrických parciálních diferenciálních rovnic, kalibrační invariance a integrabilních systémů a za zásadní dopad její práce na analýzu, geometrii a matematickou fyziku[5] |
| 2020 | Hilel Fürstenberg a Grigorij Margulis | za průkopnické využití metod pravděpodobnosti a dynamických systémů v teorii grup, teorii čísel a kombinatorice[6] |
| 2021 | László Lovász a Avi Wigderson | za zásadní přínos k teoretické informatice a diskrétní matematice a za vedoucí roli v jejich přeměně na klíčová pole moderní matematiky[7] |
| 2022 | Dennis Sullivan | za průlomové příspěvky topologii v nejširším smyslu a jmenovitě jejích algebraických, geometrických a dynamických aspektech[8] |
| 2023 | Luis Caffarelli | za zásadní přínos teorii regularit nelineárních parciálních diferenciálních rovnic včetně problému volného okraje a Mongeovy-Ampérovy rovnice[9] |
| 2024 | Michel Talagrand | za průlomový přínos teorii pravděpodobnosti a funkcionální analýze s výjimečnými aplikacemi v matematické fyzice a statistice[10] |
| 2025 | Masaki Kašiwara | za zásadní přínos algebraické analýze a teorii reprezentací, zejména rozvoj teorie D-modulů a objev krystalových bází[11] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KŘÍŽEK, Michal; SOMER, Lawrence. Abelova cena v roce 2008 udělena za objevy v teorii neabelovských grup. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 177-187 2008, roč. 53, čís. 3. Dostupné online.
- ↑ Sir Andrew J. Wiles receives the Abel Prize Archivováno 26. 12. 2018 na Wayback Machine., oficiální stránky Abelových cen
- ↑ News: Yves Meyer received the Abel Prize from H.M. King Harald. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-08. (anglicky)
- ↑ News: Robert P. Langlands receives the Abel Prize. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-26. (anglicky)
- ↑ The Abel Prize Laureate 2019. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25. (anglicky)
- ↑ The Abel Prize Laureates 2020. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15. (anglicky)
- ↑ Laureates. www.abelprize.no [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-14. (anglicky)
- ↑ 2022: Dennis Parnell Sullivan. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online.
- ↑ 2023: Luis A. Caffarelli. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online.
- ↑ 2024: Michel Talagrand. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online.
- ↑ 2025: Masaki Kashiwara. abelprize.no [online]. Norská akademie věd a literatury [cit. 2025-03-27]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KŘÍŽEK, Michal. Abelova cena za matematiku. Věda kolem nás. 2022. ISSN 2464-6245.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abelova cena na Wikimedia Commons - www.abelprisen.no – Oficiální stránka Abelových cen (anglicky)
