Loutkové divadlo
Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).
Formy loutkového divadla
Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1–3členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech apod.
Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.
Loutkové divadlo v českých zemích
V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).
K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze v Říši loutek a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU)[1].
Loutkové divadlo v Lounech je nejstarší stálé (kamenné) loutkové divadlo v České republice a pravděpodobně i v Evropě[1], které bylo vystaveno v roce 1920.
Současná česká loutková divadla
V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a stálé („kamenné“) scény (řazeny abecedně):
- Alfa - Plzeň [2]
- Buchty a loutky - Praha (Švandovo divadlo) [3]
- Bajka - Český Těšín (Těšínské divadlo)
- České loutkové divadlo Praha - Jan Amos Vaněk
- Divadlo Drak - Hradec Králové [4]
- Divadlo loutek - Ostrava [5]
- Divadlo Minor - Praha [6]
- Divadlo Radost - Brno [7]
- Divadlo rozmanitostí - Most
- Divadlo Spejbla a Hurvínka - Praha [8]
- Docela velké divadlo - Litvínov [9]
- Lampion - Kladno
- Malé divadlo - České Budějovice [10]
- Naivní divadlo - Liberec [11]
- Říše loutek - Praha [12]
- Loutkové divadélko Dráček - Svinné [13]
- Loutkové divadlo Louny - Louny
- Loutkové divadlo Starost – Prostějov
- Tradiční loutkové divadlo Zvoneček - Praha [14]
- Loutkové divadlo Jiskra - Praha 8 [15]
- Amatérské loutkové divadlo Bedruňka - Brno
- Happy Theater, amatérský alternativně-loutkový soubor - Brno
- Říše Loutek - Kroměříž
- Kašpárkovi kamarádi – Olšany u Prostějova
Literatura
- BARTOŠ, Jaroslav. Loutkářská kronika : Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích. Praha: Orbis, 1963. 301 s.
- Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství – vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945, Akademie múzických umění, Praha 2004, ISBN 80-7331-008-2
- František Langer: Pro loutkové divadlo – hry pro loutkové divadlo a články o něm, Divadelní ústav, Praha 2005, ISBN 80-7008-183-X
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ Slezské Národní Divadlo. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online.