Fra Dolcino
| Fra Dolcino | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1250 Prato Sesia |
| Úmrtí | 1. června 1307 (ve věku 56–57 let) Vercelli |
| Příčina úmrtí | upálení na hranici |
| Bydliště | Gardské jezero |
| Povolání | kazatel |
| Nábož. vyznání | katolická církev (do 13. století) Apostolic Brethren (od 13. století) |
| Partner(ka) | Margaret of Trent |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fra Dolcino (asi 1250/1260, Prato Sesia – 1. června 1307, Vercelli) byl italský náboženský vůdce, označovaný jako tzv. falešný apoštol.
Byl žákem zběhlého františkána Gerarda Segarelliho, který byl upálen roku 1300. Dolcino, podobně jako jeho učitel, hlásal chudobu podobně jako františkáni, ale jinou formou. Jeho stoupenci byli ochotni zabíjet, rozkrádat, vypalovat atd. Uznávali volný sex. Kvůli jeho některým myšlenkám si ho brali za vzor pozdější socialisté (hlásal myšlenky také proti feudalismu). Byl to velký antisemita, a proto mu byl dlouhou dobu ponecháván prostor pro jeho tažení. Na konci svého působení se Dolcino se svými soupenci opevnil na hoře Rebello, kde byl na Bílou sobotu v březnu 1307[1] zajat vojsky, které vyslal vercellský biskup Rainierio Avogadro. Jeho banda byla rozprášena a Dolcino vydán inkvizičnímu soudu. Byl obžalován z kacířství, odsouzen k smrti. Nejprve byla na břehu řeky Sesia u města Vercelli na místě zvaném arena Servi před Dolcinovými zraky upálena na hranici jeho milenka Margherita,[2] sám Dolcino byl posazen na vůz tažený voly a předváděn po ulicích Vercelli. Zároveň byl krutě mučen, rozžhavenými kleštěmi mu katovi pacholci z těla vytrhávali kusy masa a nakonec bylo jeho tělo vhozeno na hořící hranici, na které byla předtím upálena Margherita.[3]
Jeho postava se objevuje v Božské komedii od Dante Aligieriho a také v knize Jméno růže od Umberta Eca. Vrchlický mu věnoval báseň v Bozích a lidech.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fra Dolcino na Wikimedia Commons
Bibliografie
- Anonymous Synchronous, "Historia Fratris Dulcini Heresiarche Novariensis ab A.C. 1304 usque ad A. 1307"
- Bernardo Gui, "De secta illorum qui se dicunt esse de ordine apostolorum"
- "Additamentum ad Historiam fratris Dulcini, haeretici" ab auctore coevo scriptum
- Muratori L., "Raccolta degli Storici Italiani dal 500 al 1500", soubor předešlých 3 dokumentů, kniha IX, part V, Città di Castello, C.E.S. Lapi, 1907.
- Benvenuto da Imola, Comentum super Dantis Aldigherij comoediam, Inferno 28,55-60, 3. Edition (1375) (online dante.dartmouth.edu)
- Johann Lorenz von Mosheim "Geschichte des Apostel-Ordens in dreien Büchern" in "Versuch eines unparteischen und gründlichen Ketzergeschichte", Helmstaedt 1748.
- Mariotti L. (Antonio Gallenga), "Historial memoir of Fra Dolcino and his times", Brown, London 1853, pp.XII-376.
- Orioli Raniero, "Venit perfidus heresiarca. Il movimento apostolico-dolciniano dal 1260 al 1307", Roma 1988.
- Berkhout, Carl T. and Jeffrey B. Russell. "Medieval heresies: a bibliography, 1960-1979." in Subsidia mediaevalia, 11. Toronto: Pontifical Institute of Mediaeval Studies, 1981 (entries Apostolici, Dolcino, Margaret, Segarelli)
- Jerry B. Pierce, "Apocalyptic Poverty: Gerard Segarelli, Fra Dolcino and the Legitimization of Deviance among the Order of Apostles, 1260-1307"
- Antonio Labriola, "Socialism and Philosophy" (HTML at marxists.org), Chapter IX, 1897
