Přeskočit na obsah

Wang I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wang I
Wang I v roce 2019
Wang I v roce 2019
Státní poradce
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2018
Předseda vládyLi Kche-čchiang
11. ministr zahraničních věcí ČLR
Úřadující
Ve funkci od:
16. března 2013
Předseda vládyLi Kche-čchiang
NáměstekLe Jü-čcheng
PředchůdceJang Ťie-čch’
8. ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu
Ve funkci:
3. června 2008 – 16. března 2013
Předseda vládyWen Ťia-pao
PředchůdceČchen Jün-lin
NástupceČang Č'-ťün
Velvyslanec Číny v Japonsku
Ve funkci:
26. září 2004 – 24. září 2007
PředchůdceWu Ta-wej
NástupceCchuej Tchien-kchaj
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Číny (od 1981)

Narození19. října 1953 (71 let)
Peking
Čína Čína
Alma materBeijing International Studies University
Georgetownská univerzita
China Foreign Affairs University
Profesepolitik a diplomat
Náboženstvíateismus
OceněníŘád polární hvězdy (2004)
Medaile Uruguayské východní republiky (2016)
komandér s hvězdou Maďarského záslužného řádu
Řád Pákistánu
Řád Danaker
PodpisWang I, podpis
Webová stránkawww.gov.cn/guowuyuan/wangyi/index.htm
CommonsWang Yi (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang I (čínsky pchin-jinem Wáng Yì, znaky 王毅; * 19. října 1953) je čínský politik a diplomat, od března 2013 ministr zahraničních věcí Čínské lidové republiky.[1] V březnu 2018 byl jmenován státním poradcemdruhé Li Kche-čchiangově vládě.[2] Byl členem 17., 18., a v současnosti je členem 19. ústředního výboru Komunistické strany Číny.[3]

Osobní život

Wang I se narodil roku 1953 v Pekingu. V době Kulturní revoluce byl jako příslušník tzv. „vzdělané mládeže“ nuceně vyslán do severovýchodní Číny, kde osm let pracoval na farmě. Po skončení Kulturní revoluce byl přijat na Pekingskou univerzitu mezinárodních studií, kde studoval japonský jazyk.[4][5] V letech 1997–1998 studoval na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu.[4] Hovoří plynně japonsky a anglicky.[4]

Rodina

Wangův tchán, Čchien Ťia-tung, byl velvyslanec Číny při OSN v Ženevě a jeden z vrcholných pobočníků někdejšího čínského premiéra Čou En-laje.[4]

Kariéra

Raná kariéra

Roku 1982 začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1989–1994 působil jako poradce na čínské ambasádě v Japonsku. Roku 1994 se vrátil na ministerstvo jako zástupce vedoucího odboru asijských záležitostí, následně v letech 1995–1998 byl šéfem odboru.[5] V letech 1998–2001 byl asistent ministra zahraničních věcí a ředitel Kanceláře pro politický výzkum na Ministerstvu zahraničních věcí.[5] Roku 2001 se stal náměstkem ministra zahraničních věci a poté byl v letech 2004–2007 velvyslancem Číny v Japonsku. V letech 2008–2013 byl ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu.[5]

Ministr zahraničních věcí

Dne 16. března 2013 obsadil ve vládě premiéra Li Kche-čchianga post ministra zahraničních věcí, v kteréžto funkci nahradil Jang Ťie-čch’a.[6] Wang I se v rámci ministerstva údajně těší určité popularitě a je popisován jako „skutečný politik“, zatímco jeho předchůdce byl „pouhý byrokrat“. Čínská státní média ho přezdívají „stříbrná liška“.[4] 19. března 2018 byl znovuzvolen ministrem zahraničích věcí, přičemž ve druhé Li Kche-čchiangově vládě zastává také post státního poradce, hierarchicky nadřazeného pouhým ministrům.[2]

Česko

V roce 2020 prohlásil na adresu Miloše Vystrčila, který byl jako předseda českého senátu na návštěvě v Čínské republice (Tchaj-wanu), že za porušení principu jedné Číny „zaplatí vysokou cenu“, neboť „překročil červenou čáru“.[7]

Odkazy

Reference

  1. PERLEZ, Jane. China Names New Team to Secure Its Place in Asia and Face U.S. Competition. The New York Times. 2013-03-17. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. a b NG, Teddy. China’s foreign minister gains power in new post as state councillor. South China Morning Post [online]. 2018-03-19 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. China Vitae: Biography of Wang Yi. www.chinavitae.com [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. 
  4. a b c d e MARTIN, Peter. The Man Behind Xi Jinping’s Foreign Policy. ChinaFile [online]. 2021-10-06 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d NG, Teddy. Rise of China's new Foreign Minister Wang Yi. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. China People's Congress approves new cabinet [online]. BBC News, 2013-03-16 [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cina-wang-ministr-zahranici-milos-vystrcil-senat-tchaj-wan.A200901_130348_zahranicni_bro

Externí odkazy