Šejk
Šejk nebo šejch, nesprávně šajch[1] (arabsky شیخ), je titul arabského, beduinského představitele (staršiny) s významem kmenový náčelník. Geografická oblast či společnost, které vládne šejk, se označuje jako šejchát.
Popis
Šejk je vůdcem převážně beduínských kmenů, výjimečně mohou velmi vážení muži vést i kmenů několik. Volby jsou téměř „demokratické“ v různých zemích s drobnými obměnami. Jako vůdce jej volí buď každý člen kmene či osady nebo jinde zase rada starších a významných mužů. Šejk musí být muž vážený, moudrý a všemi respektovaný, který je schopen řešit spory mezi obyvateli svého kmene. Zároveň také řeší neshody i s ostatními kmeny. Očekává se, že bude rozhodovat rychle a spravedlivě. K takovému vládci přicházejí se svými problémy i lidé z jiných kmenů. Proti jeho rozsudkům si často netroufnou prosazovat zákon ani vlády současných arabských zemí. Tak i například vrah se může dostat pod šejkovu ochranu, pokud je podle něj nevinný; zákrok vlády by pak byl chápán jako urážka, která by velmi pobouřila celý kmen. Doba vlády ani pravomoci šejka však nejsou neomezené - při ztrátě důvěry nebo pokud nenaplní očekávání kmene, může být okamžitě odvolán.
Práva a povinnosti
Práva a povinnosti se v různých kmenech a zemích liší. Beduíni jsou většinou muslimové, ale kromě islámského práva se řídí i právem zvykovým. Je součástí tradice dávat šejkům jako voleným kmenovým vůdcům vyšší a širší odpovědnost. Takovéto povinnosti jsou pro ně ovšem i velikou ctí.
- Jednou z povinností, vycházející z islámu, je pomoc lidem v nouzi.
- Může rozhodovat o tom, kdo si koho vezme.
- V jeho pravomoci může být i léčení. Co nevyléčí, přenechává Alláhovi.
- Řeší spory – v případě nejasností třeba i božím soudem, pomocí rozžhaveného železa přikládaného na jazyk. Některé kmeny beduínů věří, že lhářům naskočí puchýře.
- V některých zemích bývá i většinovým vlastníkem stád.
A pravděpodobně i řada dalších práv a povinností, které se týkají titulu šejka.
Historie (Předislámské období – Arabský poloostrov)
V čele kmene kočovníků (badawí, pl. baduw – kolektivní pojmenování ´arab, pl. a´rab) stojí volený náčelník (šajch, sajiid).[2] Obvykle je volen z jedné prominentní rodiny, ale není absolutistickým vládcem, nemá přímou osobní moc trestat nebo donucovat. Je autoritou (větší či menší podle rodu, zásluh o kmen, osobních vlastností), která ovlivňuje rozhodování rady starších. Rozhodování sporů mezi členy kmene se v tomto období řídí podle zvykového práva (sunna), přičemž konečný verdikt připadá na šejka a radu starších. Velký význam mají zásady krevní msty (ta´r), které ukládají povinnost odplaty. Vina a povinnost se přenáší z úrovně rodiny na rodu, někdy i na celý kmen. Krevní mstu je možno nahradit výkupným (dija).
Kmenový polydémonismus
Šejk nemá kultovní funkci. Před příchodem islámu je obvyklým náboženstvím kmenový polydémonismus.[2] (animismus → polyteismus), uctívání duchů sídlících ve stromech, pramenech a často v kamenech. Náboženství má politický ráz v tom smyslu, že příslušnost ke kmeni se projevuje v uctívání kmenových božstev, odpadlictví od kmenové víry se rovná zradě.
Jen několik božstev je nadkmenových, bohyně Manát, ´Uzzá, a Allát, které podléhají nejvyššímu božstvu zvanému Alláh.
Kultovní funkci v kmeni zastávají strážci svatyň (sádin), kmenoví kouzelníci (hákim), věštci (´árif), kteří jsou ve spojení s džinny (dobrými nebo zlými démony, jež jim odhalují tajemství světa). Věřilo se, že i básníci (šá´ir) jsou inspirováni džinny.
Reference
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. ssjc.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I., Praha: Karolinum
Literatura
- Rudolf, Veselý. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I. Skripta pro posl. filoz. fak. Univerzity Karlovy, 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1991.ISBN 8070664223
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šajch na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo šejk ve Wikislovníku
