Honiči a barváři jsou skupina psů dle FCI s pořadovým číslem šest. Jedná se o skupinu psů vyšlechtěných pro stopování a pronásledování zvěře. Barváři mají trochu jiný úkol a to zvíře vystopovat a usmrtit (nejčastěji prokousnutím hrdla). Slovo "barvář" má původ v myslivecké mluvě, kde "barva" značí krev. Honiči a barváři používají při stopování zvěře na rozdíl od chrtů pouze čich, což z nich dělá dobré stopaře, které je vhodné využívat i při hledání raněných po zemětřesení nebo jiných katastrofách. Mají různé barvy, velikosti i typy srsti, nemají společné vzhledové prvky. Tato skupina má tři sekce: Honiči, Barváři a Příbuzná plemena. Sekce Honiči má tři podsekce: Velcí honiči, Střední honiči a Malí honiči. Příbuzná plemena je sekce se dvěma psími plemeny, dalmatinem a rhodéským ridgebackem. Česká republika v této skupině svého zástupce nemá, ale je zde slovenské psí plemeno: slovenský kopov.
Nejvíce honičů a barvářů bylo vyšlechtěno ve středověké Francii.[1] Tamější bohatí šlechticové a králové často pořádali parforsní hony, k čemuž používali širokou škálu psů, které mezi sebou křížili aby dosahovali lepších a lepších výsledků. Hrubosrstí honiči se tehdy obecně nazývali griffoni a některým plemenům toto označení zůstalo dodnes. Přesto nejsou tato francouzská plemena příliš známá a oblíbená, mnohem větší popularity dosáhli angličtí bíglové. Významné honiče má i Německo, které dalo vzniknout brakýřům [1]. Přesto asi nejznámějším zástupcem této skupiny je bloodhound, který se již sice nevyužívá jako pes pro parforsní hony, ale je skvělým vyhledávačem obětí přírodních katastrof nebo ztracených lidí, dokáže jít i po stopě staré dva týdny [2]. Mnoho honičů a barvářů se stále využívá ke stopování a pronásledování zvěře, ne všichni jsou totiž dobrými společníky do rodiny.
