Štýrský brakýř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Štýrský brakýř, také nazývaný štýrský hrubosrstý brakýř (anglicky: Styrian coarse-haired Hound, německy: Steirische Rauhhaarbracke) je rakouské psí plemeno.

Štýrský brakýř
Steirische Rauhhaarbracke.jpg
Základní informace
Země původu RakouskoRakousko Rakousko
Využití Lovecký pes
Průměrný věk 12 - 13 let
Tělesná charakteristika
Hmotnost 15–18 kg (standard neuvádí)
Výška †

Psi: 47–53 cm

Feny: 45–51 cm
Barva Červená a světle žlutá
Klasifikace a standard
Skupina FCI Honiči a barváři
Sekce FCI Honiči
Podsekce FCI Střední honiči
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Historie[editovat | editovat zdroj]

Štýrský brakýř byl vyšlechtěn v Rakousku, v provincii Štýrsko okolo roku 1870 [1]. Jeho hlavním využitím měla být dohledávka a případné usmrcení zvířete, jednalo se hlavně o kance a jeleny. Za zakladatele chovu je považován Carl Peintinger, ten mezi sebou křížil hannoverské barváře a istrijské hrubosrsté honiče [2]. Za zakládající fenu je považována hannoverská barvářka Hella. Peintinger chtěl vyšlechtit psa schopného pohybovat se i v náročném terénu, které nebude mít přílišné požadavky a na vzhled nedbal. Křížení a šlechtění oficiálně přestalo v roce 1890, tehdy byl štýrský brakýř formálně uznán za plemeno [3]. Tehdy i dnes se dbá hlavně na lovecké umění psů a jen málokdy je uvidíme jako společníky.

Standard plemene byl vypracován v roce 1888 podle skupiny 26 psů, které vlastnil sám Peintinger a ti měli být předlohou pro budoucí zástupce plemene [4]. V roce 1890 pak bylo plemeno uznáno. Po roce 1900 pak byli štýrští brakýři kříženi ještě s plavým bretaňským honičem [4], pro zlepšení kvalit plemene. První světová válka zničila téměř všechny chovatele a mnoho plemen při ní úplně vyhynulo. Na pokraji byl i štýrský brakýř, kterého se nakonec podařilo zachránit jen díky pomoci Otta Byloffa, což byl známý chovatel těchto psů [4].

Oficiální používaná zkratka v Česku je BS a štýrského brakýře u nás zastřešuje Klub chovatelů honičů. Nachází se zde pár chovatelských stanic, ale co se globální obliby plemene týče, pak je velmi vzácné a ohrožené. Nejvíce se vyskytují v rodném Rakousku.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Štýrský brakýř je pes středního vzrůstu lehké konstrukce s dobře osvaleným tělem. Obdélníkového rámce. Srst, která pokrývá celé jeho tělo, je na dotek hrubá a má různé tóny červené a světle žluté. Je odolná vůči zimě, vodě i jiným nešvarům počasí. Má "drsný výraz", přestože není agresivní [5].

Povahově je štýrský brakýř pracovitý, klidný, ale vášnivý lovec s vysoce vyvinutými loveckými pudy. Je zvyklý sledovat stopu hlasitě. Vůči své rodině je loajální, ale plně oddaný je jen jednomu členovi rodiny, kterého poslouchá. Je inteligentní, bystrý a rychle se učí. Bez známek dominance nebo tvrdohlavosti. Je to velmi dobrý hlídač, upozorní hlasitým štěkotem na každého kolemjdoucího a v případě nutnosti je schopný tvrdě bránit svoji rodinu i majetek. K dětem je přívětivý a milý, ale nenechá si vše líbit, obzvláště některé dětské hry mu mohou být nepříjemné. Je vhodné, chovat jej ve větší smečce psů, ale pracovat je zvyklý sám. S ostatními zvířaty nevychází dobře, naopak, většinou má sklony je štvát a následně dávit.

Chovné podmínky[editovat | editovat zdroj]

Chovné podmínky pro štýrské brakýře jsou poněkud přísné, protože pes či fena, kteří chtějí být zařazení do chovu musejí alespoň 2x na výstavě dostat známku "výborný" nebo "velmi dobrý" a musí se jednat o výstavy klubové, speciální, národní či mezinárodní [6]. Podmínkou je také nůžkový skus a potvrzení od veterináře, že pes není přenašečem ani netrpí dysplazií kyčelního kloubu (DKK).

Reference[editovat | editovat zdroj]