Ludovico Ariosto
| Ludovico Ariosto | |
|---|---|
 Ariosto na obraze Cristofana dell'Altissimo (před rokem 1568) | |
| Narození | 8. září 1474 Reggio Emilia |
| Úmrtí | 6. července 1533 (ve věku 58 let) Ferrara |
| Povolání | básník a dramatik |
| Alma mater | Ferrarská univerzita |
| Témata | satira, poezie a dramaturgie |
| Významná díla | Zuřivý Roland |
| Děti | Virginio Ariosto |
| Příbuzní | Gabriele Ariosto (sourozenec) |
| Vlivy | Matteo Maria Boiardo Publius Vergilius Maro |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludovico Ariosto (8. září 1474 Reggio Emilia – 6. července 1533) byl italský renesanční básník, autor epické básně Zuřivý Roland (Orlando furioso, 1516, 40 zpěvů).[1][2]
Život
Narodil se ve městě Reggio Emilia.[3] Jeho otec byl velitelem pevnosti, matka pocházela z místní šlechtické rodiny. Byl nejstarším z deseti sourozenců. [4] Rodina se usadila ve Ferraře, kde se otec stal soudcem a později úředníkem městské správy. Ludovico se od útlého mládí zajímal o poezii, avšak na přání svého otce začal v roce 1489 studovat právo. Po pěti letech mu otec povolil, aby se věnoval literatuře.l Pod vedením humanisty Gregoria da Spoletiho[5] studoval literaturu a latinu, na univerzitě se zapsal na filozofii. Zapojil se do kulturního života, hrál v divadelních představeních a napsal i své první básně. V roce 1500 mu náhle zemřel otec a Ludovico se jako nejstarší musel postarat o své sourozence. Získal místo u ferrarského dvora. [4]
V diplomatických službách kardinála Ippolita d'Este pracoval v letech 1503–1517. Vedl úspěšná diplomatická jednání s papežem Juliem II. a stal se i přítelem následujícího papeže Lva X. Italský básník se snažil pojednávat o člověku nezávislém na církvi, avšak na ní samotné byl závislý. Z nemanželského vztahu se mu v roce 1509 narodil syn Virginio, kterého v pozdějších letech oficiálně uznal za vlastního. V roce 1513 se Ariosto zamiloval do Alessandry Benucciové, manželky obchodníka ve Florencii. Poté, co ovdověla, se přestěhovala do Ferrary, ale básník se s ní oženil až v roce 1527. I po svatbě však žili odděleně. Ariosto měl svůj dům v ulici Mirasole, kde žil se synem Virginiem a invalidním bratrem Gabriellem. [4] V roce 1516 vyšlo jeho životní dílo Zuřivý Roland, na kterém pracoval už více než deset let.
V roce 1517 byl kardinál jmenován biskupem na východě Maďarska, ale Ariosto odmítl opustit Ferraru. Začal sloužit vévodovi Alfonsovi d'Este, který jej roku 1521 vyslal do malé vesničky v kraji Garfagnana, kde měl vykonávat funkci správce. Po třech letech se Ariostovi podařilo vévodu přesvědčit, aby se mohl vrátit do Ferrary. Věnoval se zde divadlu, napsal několik her a překládal antické komedie. Jeho Zuřivý Roland vyšel v roce 1532 potřetí se 46 zpěvy. O toto dílo projevil zájem i císař Karel V. při setkání v roce 1532.
Ludovico Ariosto zemřel v roce 1533 po delší nemoci ve svém domě ve Ferraře. Byl nejprve pohřben v kostele sv. Benedikta, ale v roce 1801 byly jeho ostatky přemístěny do velkého sálu městské knihovny v paláci Paradiso, kde mu byl vybudován honosný náhrobek.[4]
Dílo
Zuřivý Roland
Epos měl být pokračováním Zamilovaného Rolanda, nedokončeného díla Mattea Boiarda. Ariosto jej začal psát v roce 1504. První verze se 40 zpěvy vyšla tiskem roku 1516. Druhé vydání s drobnými jazykovými a stylistickými úpravami vyšlo v roce 1521. Do konečné třetí verze z roku 1532 přidal dalších 6 zpěvů. Zbylé zpěvy už nedokončil a po jeho smrti byly publikovány pod titulem Cinque Canti. [4]
Rytířská báseň je psána formou oktáv ve schématu ABABABCC. [6] Dílo vychází ze středověkého hrdinského eposu o Rolandovi, ale Ariosto hrdinu nepopisuje jako rytíře, který je udatný, ale jako rytíře Karla Velikého, který se nešťastně zamiluje do krásné Angeliky, zblázní se a bloudí po světě. Jeho přítel Astolfo se ho snaží najít a rozum mu může vrátit pouze tak, že najde nádobku s Rolandovým ztraceným rozumem. Nádobku najde na Měsíci, Rolandovi se vrátí rozum, postaví se do čela svého šiku a znovu se stává udatným rytířem.
Básně a divadelní hry
Ariosto psal také lyrické básně, v mládí latinsky, později v italštině. Dochovalo se přes sedmdesát básní různých forem (sonety, madrigaly, eklogy, písně a j.).
Je autorem Satir, které jsou jeho osobní básnickou korespondencí s přáteli. Používal v nich formu tercín a jejich obsahem byly mnohé události z jeho života. [6] Staly se realistickým popisem života u ferrarského dvora a svědectvím o postavení umělce ve své době.
Dochovalo se pět divadelních her, které napsal pro dvorní divadlo. V letech 1506–1509 to byly komedie La Cassaria a I Suppositi. [4] Z pozdějšího období pocházejí hry Il Negromante a La Lena (1528). Komedii Gli Studenti, na níž začal pracovat v roce 1520 , dokončil po jeho smrti bratr Gabriello. [4]
Odkazy
Reference
- ↑ Ariòsto, Ludovico nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
- ↑ britannica.com. Ludovico Ariosto | Italian author [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Ludovico Ariosto. www.letteraturaitaliana.net [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g CODR, Milan; MARKOVIČOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Ludovico Ariosto, s. 13–20.
- ↑ ILiteratura.cz. Ariosto, Ludovico [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Lodovico Ariosto. crg.cz [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
Galerie Ludovico Ariosto na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludovico Ariosto na Wikimedia Commons
Osoba Ludovico Ariosto ve Wikicitátech
Autor Ludovico Ariosto ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludovico Ariosto
- Ludovico Ariosto v Databázi knih
