Rebutia heliosa teresae
 Rebutia heliosa subsp. teresae | |
|---|---|
 Rebutia heliosa subsp. teresae | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Druh | Rebutia heliosa |
| Trinomické jméno | |
| Rebutia heliosa subsp. teresae Kníže, Říha & Šeda, 2006 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia heliosa subsp. teresae je stejně jako všichni zástupci příbuzenského okruhu R. heliosa velmi atraktivní taxon rodu rebucie, proti nominátní varietě dosahuje poněkud větších rozměrů, i když se stále jedná o vyslovenou miniaturu. Své jméno dostala subsp. teresae po paní Terese Ramirez, matce bývalé manželky K. Knížete.
Rebutia heliosa Rausch subsp. teresae Kníže, Říha et Šeda
Šeda, Václav; Říha, Jan; Kaktusy, 42: 84, 2006
Sekce Aylostera, řada Heliosa
Synonyma:
- Rebutia teresae Kníže nom.prov., seznamy sběrových čísel
Popis
Stonky jednotlivé, ve stáří občas, v kultuře více odnožující, polokulovité až krátce válcovité, až 40 mm vysoké a 25 – 35 mm široké, se zřetelným řepovitým kořenem, sníženým temenem a světle šedozelenou pokožkou. Žeber asi 21, zcela rozložená do spirálovitě uspořádaných, málo výrazných, 0,5 – 1 mm vysokých hrbolků; areoly protáhlé, umístěné na vrcholu hrbolků, až 2 mm dlouhé a 0,8 mm široké, rezavě hnědě plstnaté. Okrajových trnů 12 – 14, tenké, sklovitě bílé, více paprskovitě uspořádané, přilehlé, do stran a dolů směřující, 1,5 – 2,5 mm dlouhé, boční nejdelší a navzájem se překrývající; středové trny nepřítomné.
Květy vznikající ze starších areol na bázi těla, 40 – 50 mm dlouhé, 45 – 55 mm široké, nálevkovité, jasně červené; květní lůžko až 3 mm široké, olivově hnědé, s několika šupinami s málo početnými, bílými, až 4 mm dlouhými vlasy v jejich paždí; květní trubka 20 – 25 mm dlouhá a 3 – 4 mm široká, červenohnědá, s několika blanitými šupinami s několika bělavými vlásky v jejich paždí; vnější okvětní lístky kopinaté, až 25 mm dlouhé a 5 mm široké, špičaté, celokrajné až mírně roztřepené, jasně červené, s fialovým odstínem nebo fialovým středovým proužkem, vnitřní okvětní lístky stejného tvaru i velikosti, jasně červené, v jícnu světlejší, až žlutobílé; nitky často až do 1/3 srostlé, bělavé, prašníky žlutobílé; čnělka a blizna s 5 – 8 až 3 mm dlouhými rameny žlutobílé. Plod ploše kulovitá bobule, 2 – 3 mm široká, hnědočervená s vysychajícím oplodím. Semena vejčitá, asi 1 mm velká a 0,8 mm široká, s bazálním hilem širokým asi 0,6 mm, testa jemně bradavčitá, matná, černohnědá.
Variety a formy
Rebutia heliosa subsp. teresae vykazuje jen velmi malou variabilitu ve všech znacích u všech dosud existujících sběrů. Ty pocházejí od Karla Knížete, který tuto zajímavou rostlinu objevil již roku 1971 a označil ji svými sběrovými čísly KK 1724 a 1925. Nově byla rostlina náhodně nalezena znovu roku 2004, tento sběr, ze kterého byl vybrán typ, nese sběrové číslo SE 227.
Výskyt a rozšíření
Typová lokalita R. heliosa subsp. teresae, odkud pochází sběr SE 227, leží v provincii Cercado (Bolívie, departament Tarija), asi 35 km severovýchodně od Tarija u cesty do Narvaez, v nadmořské výšce 2280 m. Rostliny zde rostou na příkrých skalních stěnách, ve štěrbinách vyplněných humusem, mezi trsy nízkých trav a mechů. Populace zde vyskytujících se rostlin není příliš početná. Holotyp je uložen v herbáři UK Praha (PRC). Z nepříliš vzdálených míst mají pocházet i sběry K. Knížete – u KK 1724 bylo jako místo původu uvedeno Bolívie, departament Tarija, Nogales, 2800m, u KK 1925 Bolívie, departament Tarija, Las Cajas, 2600 m.
Poznámky
Kulturní rostliny pocházející z původních sběrů K. Knížete je možno pod provizorním jménem R. teresae případně R. theresae jednotlivě v některých sbírkách nalézt dodnes, někdy již v několikáté generaci z opakovaných výsevů. Zmínku o tomto provizorním jménu nalezneme i v práci J. Pilbeama, kde je rostlina srovnávána s kulturním mezidruhovým hybridem R. heliosa x R. albiflora, který byl vypěstován v Anglii a šířen dále pod označením Rebutia cv. Sunrise a občas ho můžeme nalézt i v našich sbírkách. Ve vzhledu těla a otrnění zde lze skutečně nalézt určitou podobnost, ale stonky jsou podstatně menší, vzrůst trsovitý, a květy jsou mnohem menší, tvarem i barvou připomínají více R. albiflora. Tento kulturní hybrid však nemá s R. heliosa subsp. teresae nic společného.
Pěstování
Rostliny příbuzenského okruhu R. heliosa vytvářejí silné řepovité kořeny, které jsou v porovnání s většinou druhů rodu Rebutia přece jen poněkud choulostivější. To se do značné míry týká i R. heliosa subsp. teresae, kde jsou řepovité kořeny někdy poněkud méně vyvinuté. Přesto je jistější určitá opatrnost co se týče zálivky i substrátu, který by měl být mírně kyselý, hrubší a dobře propustný, bez příměsi nezetlelých organických součástí. Zálivka je vhodná nárazová, vždy až po předchozím vyschnutí a s omezením v době vrcholících letních veder. V době zimního klidu lze doporučit úplné sucho a teploty 5 – 10 °C.
Rostliny kvetou na jaře, začátek vegetace je při správné kultuře zahájen právě násadou poupat a teprve následně zálivkou a napitím rostlin. Veliké, jasně červené květy jsou výrazně cizosprašné, k tvorbě semen je nutné jejich sprášení pylem z květů odlišného exempláře. Vegetativní rozmnožování z odnoží, které rostliny v kultuře občas vytvářejí, je rovněž možné, při dostatečné velikosti odnože po určité době vytvoří vlastní kořeny nebo je lze naroubovat na vhodnou podnož (Eriocereus jusbertii, Trichocereus spachianus, Cereus peruvianus).
Literatura
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 147, 1997
- Šeda, Václav; Skupina Rebutia heliosa Rausch z provincie Cercado, departament Tarija, Bolívie; Kaktusy (ISSN 0862-4372), 42: 87, 2006
