Milan Koch (básník)
| Milan Koch | |
|---|---|
| Narození | 3. října 1948 Praha  Československo |
| Úmrtí | 18. listopadu 1974 Praha Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Povolání | básník a spisovatel |
| Znám jako | básník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Milan Koch (3. října 1948, Praha – 18. listopadu 1974, Praha) byl český básník.
Životopis
Milan Koch se vyučil ve Spolaně Neratovice, ve které nějaký čas pracoval. Později pomáhal ve firmě, kde pracovala jeho matka, byl skladníkem v čimické samoobsluze a také vypomáhal v hostinci U Dvou slunců. Bydlel v půdním pokoji v domě u rodičů v Dolních Měcholupech.
Byl obdivovatelem amerických beatniků Allena Ginsberga a Jacka Kerouaca. Navázal na tradici českého surrealismu, v jeho charakteristické undergroundové poetice založené na brutálních výrazových prostředcích vynikala hravost a smysl pro černý humor.[1]
15. prosince 1973 se na Staroměstské radnici v Praze oženil s Miroslavou Benešovou. Žili spolu v Nerudově ulici 26 v domě U Zlatého orla nedaleko bytu Egona Bondyho.[2]
Koch zemřel předčasně – byl stržen tramvají poblíž tramvajového podjezdu na Sídlišti Ďáblice.[3] Jeho přátelé z Plastic People of the Universe a DG 307 zahráli na jeho pohřbu.[1]
Bibliografie
Celou literární pozůstalost z let 1965–1974 přepsala Kochova manželka Mirka do dvou strojopisných svazků. Přepisy byly vydány v červnu 1975 v samizdatové edici Šrot periferie.
- Další vydání díla
- Červená KarKULKA a jiné básně, 1992, Vokno
- Panický Kumburk, 1996, Pakárna, Nová Paka
- Hóra Láv, 2006, Kalich
- Nemožný čaroděj člověk (vybrané básně), 2017, Malvern
Projekty
Od 16. září do 10. října 2010 se v Trafačka Aréně ve Vysočanech (původní výstavní síň Trafo Gallery Holešovice) uskutečnil unikátní výstavní projekt „Papírový hlavy“, který byl věnován vzpomínce na Milana Kocha a jeho ženu Mirku.[4][5]
V díle jiných autorů
Po Mirce Kochové pojmenoval Egon Bondy svoji sbírku „Mirka“, ta obsahuje báseň „Muchomůrky bílé“, zhudebněnou Mejlou Hlavsou. O Milanu Kochovi jsou některé básně Egona Bondyho nebo Pavla Zajíčka, například Magické noci, Anděl nám Kocha vzal, Co ještě povídal Koch.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Databáze knih. Milan Koch. 2008-2019. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Petr Motýl: Milan Koch - čtyřicáté první výročí úmrtí. In: Kulturní noviny. Poesie. 46/2015. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online.
- ↑ Ivana Chmel Denčevová, Věra Luptáková: Osudové ženy: Mirka Kochová. In: Český rozhlas - Dvojka. 31. srpen 2018. [cit: 2019-11-07]. Dostupné online.
- ↑ Kulturní magazín: Papírový hlavy - odkaz českéhu undergroundu ve vizuálním umění. 9/2010. [cit. 2019-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Trafo Gallery. Papírový hlavy. Archiv. [cit. 2019-11-16]. Dostupné online.
Literatura
- MIKŠOVSKÁ, Markéta. Poezie Milana Kocha v kontextu beatnické tvorby a undergroundu. 2017 [cit. 2019-11-03]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Filosofická fakulta. Ústav české literatury a komparatistiky. Vedoucí práce prof. PhDr. Petr Bílek, CSc.. Dostupné online.
- PILAŘ, Martin. Underground: (kapitoly o českém literárním undergroundu). 1. vyd. Brno: Host. Edice: Studium; sv. 2, 1999. 177 s. ISBN 80-86055-67-1. S. 30, 85–86.
- PLACHÁ, Martina. Tzv. druhá vlna českého undergroundu a někteří její představitelé. 2014 [cit. 2019-11-16]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická. Vedoucí práce PaedDr. Jiří Staněk Csc.. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Koch (básník)
- Česká televize. Fenomén underground. Bílá místa v příběhu PPU. Premiéra: 5.12.2014. ČT art. iVysílání.
- Lidovky.cz: Na 'undergroundové' výstavě výtvarníků zahráli Plastic People. Zdroj: ČTK, 16. září 2010.
