Jaroslav Křenek
| Jaroslav Křenek | |
|---|---|
| Narození | 17. května 1890 Třebenice nad Ohří  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. září 1964 (ve věku 74 let) Slaný  Československo |
| Povolání | pracovník v bankovnictví, spisovatel |
| Témata | literatura, poezie a próza |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Křenek (17. května 1890 Třebenice [1] – 5. září 1964 Slaný) byl český spisovatel, regionální kulturní pracovník, civilním zaměstnáním pracovník v bankovnictví.
Život
Narodil se v rodině učitele měšťanské školy v Roudnici nad Labem Karla Křenka a jeho manželky Antonie, rozené Mannové. Pokřtěn byl jako Jaroslav Quido Viktor.[1] Narodil se v domě nevlastního dědečka, starosty Třebenic a místního vlastence MUDr. Václava Paříka (1848–1901), kde se scházeli čeští politikové a umělci.[2][p 1] Otec Karel Křenek (1854–1939) byl libochovický kronikář a kulturní pracovník, autor publikace o hradu Hazmburku.[3]
Po povinné školní docházce v Libochovicích vystudoval Jaroslav Křenek reálku v Lounech, kde maturoval roku 1908. Po absolvování abiturientského kursu v Chrudimi se zapsal na Vysokou školu obchodní při pražské technice. Současně studoval literární historii na filozofické fakultě v Praze.[4]
První světovou válku prožil v Albánii. Této zemi věnoval významnou část svého díla, ať už se jedná o vzpomínky z fronty nebo o baladické Čtyři albánské povídky.
V roce 1920 se oženil s Marií Karlovou z Libochovic.[5] Po válce pracoval v bankovnictví, v letech 1932–1950 byl ředitelem Městské spořitelny v Libochovicích. Jaroslav Křenek se v Libochovicích angažoval i společensky. Např. v roce 1945 napsal báseň Tryzna, ve které jmenovitě uvádí místní padlé z období 2. světové války a v roce 1948 byl zvolen předsedou místní skupiny ROH v peněžnictví a pojišťovenství pro Libochovice a Budyni.[6][7]
V Libochovicích žil i jako důchodce, zemřel v nemocnici ve Slaném.[7]
Dílo
Křenkova předválečná lyrika je označována za spíše epigonskou.[p 2] Zajímavější jsou jeho práce věnované rodnému kraji a Albánii.[4]
Příspěvky v časopisech a denním tisku
- V periodickém tisku začal publikovat v roce 1912 v Besedě Času. V roce 1913 mu Ženské listy uveřejnily na pokračování povídku Na břehu moře.[8]
- V letech 1947–1948 přispíval pravidelně do periodika Severočeská Nová doba.
Knižní vydání
- Básně (V Libochovicích, nákladem autorovým, 1915)
- Vzpomínky na vojnu v Albanii (Jihlava, Jaroslav Křenek, 1924)
- Hazmburská saň (pohádka o lásce romantické doby rytířstva, akvarelovými miniaturami ilustroval J. Zázvorka, V Praze, E. Weinfurter, 1928)
- České Středohoří (Louny, Odbor Klubu Česko-Slovenských Turistů, 1929)
- Čtyři albánské povídky – Zlatá studně, Mejrem, Matka Thasů, Lujo-Gocič (V Praze, Litera, mezi 1931 a 1935)
Zajímavost
Pobyt v Albánii měl na Křenka velký vliv a nadále se o ni zajímal – ještě dvacet let poté zveřejnil v tisku svůj článek k 25. výročí samostatnosti země.[9]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Babička z matčiny strany Otilie se po smrti dědečka MUDr. Manna provdala za MUDr. Paříka.
- ↑ Křenkovu první knihu Básně zhodnotila Moderní revue nevybíravě, když uvedla, že je „...zbytečností pro všechny dny a všechna století...“[1]
Reference
- ↑ a b Matrika narozených, Třebenice nad Ohří, 1887–1911, snímek 26, Záznam o narození a křtu
- ↑ + MUDr. Václav Pařík. Národní politika. 10. 12. 1901, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Databáze NK ČR, Křenek Karel: autoritní záznam
- ↑ a b MAZÁČOVÁ, Stanislava. Jaroslav Křenek. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/II. H–L. S. 1018.
- ↑ Sňatky. Národní politika. 3. 10. 1920, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Libochovice.net: Libochovice do konce roku 1948
- ↑ a b Libochovice.net: Libochovice do konce roku 1967
- ↑ Jaroslav Křenek: Na břehu moře. Ženské listy. 1. 2. 1913, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Křenek: Čtvrt století albánské samostatnosti. Pestrý týden. 4. 12. 1937, s. 19. Dostupné online.
