Přeskočit na obsah

Izotopy xenonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přírodní xenon (54Xe) je tvořen osmi stabilními izotopy a jedním s velmi dlouhým poločasem přeměny (u 124Xe, 126Xe a 134Xe se předpokládá dvojitá beta minus přeměna, ale nebyla pozorována, a tak jsou tyo izotopy považovány za stabilní). Nejběžnějším izotopem je 132Xe (přirozený výskyt 26,4 %). Bylo také popsáno 32 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 108 až 148, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 127Xe (poločas přeměny 36,346 dne), 133Xe (5,247 5 dne), 122Xe (20,1 hodin) a 125Xe (16,9 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 1 minutu. Radioizotopy s nukleonovým číslem 127 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy jodu, zatímco u 133Xe a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na cesium.[1].

Xenon-133

Xenon-133 (prodávaný jako léčivo pod obchodním názvem Xeneisol) je radioizotop xenonu, který se vdechuje za účelem vyhodnocení funkce plic a k jejich zobrazení.[2] Také se používá k zobrazení toku krve, například v mozku.[3]

Xenon-135

Podrobnější informace naleznete v článku Xenon-135.

Xenon-135 se získává jaderným štěpením uranu. Má poločas přeměny 9,14 hodiny a je nejsilnějším známým neutronovým jedem, má výrazný vliv na jaderný reaktor (způsobuje xenonovou otravu reaktoru.

Seznam izotopů

symbol
nuklidu 		Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
  		poločas přeměny[1] způsob(y)
přeměny[1] 		produkt(y)
přeměny[4] 		jaderný
spin[1] 		reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1] 		rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
108Xe 54 54 0
109Xe 54 55 13(2) ms α 118I 0
110Xe 54 56 109,944 28(14) 93(3) ms β+ 110I 0
α 106Te
111Xe 54 57 110,941 60(33) 810(200) ms β+ (90 %) 111I +7/2
α (10 %) 107Te
112Xe 54 58 111,935 62(11) 2,7(8) s β+ (98,8 %) 112I 0
α (1,2 %) 108Te
113Xe 54 59 112,933 34(9) 2,74(8) s β+ (93 %) 113I +5/2
β+, p (7 %) 112Te
α (0,01 %) 109Te
β+, α (0,007 %) 109Sb
114Xe 54 60 113,927 980(12) 10,0(4) s β+ 114I 0
115Xe 54 61 114,262 94(13) 18(4) s β+ (99,66 %) 115I +5/2
β+, p (0,34 %) 114Te
β+, α (3×10−4 %) 111Sb
116Xe 54 62 115,921 581(14) 59(2) s β+ 116I 0
117Xe 54 63 116,920 359(11) 61(2) s β+ (99,997 1 %) 117I +5/2
β+, p (0,002 9 %) 116Te
118Xe 54 64 117,916 179(11) 3,8(9) min β+ 118I 0
119Xe 54 65 118,915 411(11) 5,8(3) min β+ 119I +5/2
120Xe 54 66 119,911 784(13) 40(1) min β+ 120I 0
121Xe 54 67 120,911 462(12) 40,1(20) min β+ 121I +5/2
122Xe 54 68 121,908 368(12) 20,1(1) h β+ 122I 0
123Xe 54 69 122,908 482(10) 2,08(2) h EC 123I +1/2
123mXe 185,18(22) keV 5,49(26) µs -7/2
124Xe 54 70 123,905 893(2) Pozorovatelně stabilní[5] 0 9,52(3)×10−4
125Xe 54 71 124,906 395 5(20) 16,9(2) h β+ 125I +1/2
125m1Xe 252,6 keV[1] 57(1) s IC 125Xe -9/2
125m2Xe 295,86(15) keV 0,14(3) µs +7/2
126Xe 54 72 125,904 274(7) Pozorovatelně stabilní[6] 0 8,90(2)×10−4
127Xe 54 73 126,905 184(4) 36,346(3) d EC 127I +1/2
127mXe 297,1 keV[1] 69,2(9) s IC 127Xe -9/2
128Xe 54 74 127,903 531 3(15) Stabilní 0 0,019 102(8)
129Xe 54 75 128,904 779 4(8) Stabilní +1/2 0,264 006(82)
129mXe 236,1 keV[1] 8,88(2) d IC 129Xe -11/2
130Xe 54 76 129,903 508 0(8) Stabilní 0 0,040 710(13)
131Xe 54 77 130,905 082 4(10) Stabilní +3/2 0,212 32(30)
131mXe 163,9 keV[1] 11,84(4) d IC 131Xe -11/2
132Xe 54 78 131,904 153 5(10) Stabilní 0 0,269 086(33)
132mXe 2 752,2 keV[1] 8,39(11) ms IC 132Xe +10
133Xe[7] 54 79 132.9059107(26) 5,247 5(5) d β− 133Cs +3/2
133mXe 233,2 keV[1] 2,198(13) d IC 133Xe -11/2
134Xe 54 80 133,905 394 5(9) Pozorovatelně stabilní[8] 0 0,104 357(21)
134m1Xe 1 965,5 keV[1] 290(17) ms IC 134Xe -7
134m2Xe 3 025,2(15) keV 5(1) µs +10
135Xe[9] 54 81 134,907 227(5) 9,14(2) h β− 135Cs +3/2
135mXe 526,6 keV[1] 15,29(5) min IC (>99,4 %) 135Xe -11/2
β− (<0,6 %) 135Cs
136Xe 54 82 135,907 219(8) >2,4×1021 r 2β− 136Ba 0 0,088 573(44)
136mXe 1 891,703(14) keV 2,95(9) µs +6
137Xe 54 83 136,911 562(8) 3,818(13) min β− 137Cs -7/2
138Xe 54 84 137,913 95(5) 14,08(8) min β− 138Cs 0
139Xe 54 85 138,918 793(22) 39,68(14) s β− 139Cs -3/2
140Xe 54 86 139,921 64(7) 13,60(10) s β− 140Cs 0
141Xe 54 87 140,926 65(10) 1,73(1) s β− (99,96 %) 141Cs -5/2
β−, n (0,04 %) 140Cs
142Xe 54 88 141,929 71(11) 1,23(2) s β− (99,79 %) 142Cs 0
β−, n (0,21 %) 141Cs
143Xe 54 89 142,935 11(21) 1,23(2) s β− (99 %) 143Cs 0
β−, n (1 %) 142Cs
144Xe 54 90 143,938 51(32) 388(7) ms β− 144Cs 0
β−, n 143Cs
145Xe 54 91 144,944 07(32) 188(4) ms β− (95 %) 145Cs
β−, n (5 %) 144Cs
146Xe 54 92 143,938 51(32) 146(6) ms β− (93,1 %) 146Cs 0
β−, n (6,9 %) 145Cs
147Xe 54 93 146,953 56(43) 125(75) ms β− (>92 %) 147Cs -3/2
β−, n (<8 %) 146Cs
148Xe 54 94 146,953 56(43) >408 ns β− 147Cs 0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of xenon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. ↑ JONES, R. L.; SPROULE, B. J.; OVERTON, T. R. Measurement of regional ventilation and lung perfusion with Xe-133. Journal of nuclear medicine. 1978, s. 1187–1188. PMID 722337. 
  3. ↑ HOSHI, H.; JINNOUCHI, S.; WATANABE, K.; ONISHI, T.; UWADA, O.; NAKANO, S.; KINOSHITA, K. Cerebral blood flow imaging in patients with brain tumor and arterio-venous malformation using Tc-99m hexamethylpropylene-amine oxime--a comparison with Xe-133 and IMP. Kaku Igaku. 1987, s. 1617–1623. PMID 3502279. 
  4. ↑ Stabilní izotopy tučně
  5. ↑ Předpokládá se dvojitá β+ přeměna na 124Te s poločasem přeměny nad 1,6×1014 let
  6. ↑ Předpokládá se dvojitá β+ přeměna na 126Te.
  7. ↑ Používá se v nukleární medicíně.
  8. ↑ Předpokládá se dvojitá β− přeměna na 134Ba s poločasem nad 5,8×1022 let.
  9. ↑ Nejsilnější známý pohlcovač neutronů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Izotopy_xenonu&oldid=20835601“