Transkei
Republika Transkei
| |||||||||
| Hymna Nkosi Sikelel iAfrica | |||||||||
| Motto iMbumba yaManyama (V jednotě je síla!) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
43,798 km²
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
2,323,650 1980
| |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
parlamentní republika (oficiálně)/ bantustan
| |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg){kind=small}
Republika Transkei byl loutkový stát na jihu Afriky, který vznikl v důsledku politiky apartheidu a existoval v letech 1976 až 1994. Měl rozlohu 41 000 km², v roce 1992 v něm žilo 4 780 000 obyvatel. Hlavním městem byla Umtata.
Název Transkei označuje část Kapska na východ od řeky Great Kei River, kde žijí převážně Xhosové. V roce 1959 zde vytvořila jihoafrická vláda bantustan pro domorodé obyvatelstvo, který získal roku 1963 vnitřní samosprávu a 26. října 1976 plnou nezávislost. Tu ale nikdo kromě JAR neuznal (Lesotho odmítlo navázat s Transkei diplomatické styky, i když se ho k tomu Jihoafričané snažili donutit hospodářskou blokádou). Záměrem bylo vytlačit černochy z atraktivnějších oblastí a soustředit je ve formálně nezávislých státečcích, které však byly ekonomicky i politicky plně závislé na bělošské vládě v Pretorii. Transkei byla z deseti bantustanů nejstarší a nejlidnatější. Africký národní kongres zřizování bantustanů kritizoval jako nástroj diskriminace původních obyvatel.
Transkei byla chudá země, hlavním zdrojem příjmů byly platy transkeiských občanů pracujících v Jihoafrické republice. Platidlem byl jihoafrický rand. Ačkoli oficiálně existovalo více stran, všechnu moc držela Transkei National Independence Party. Samovládcem byl Kaiser Matanzima, po vojenském převratu v roce 1986 ho vystřídal Bantu Holomiza. V roce 1994 byl v důsledku pádu apartheidního režimu bantustan Transkei zrušen a stal se součástí provincie Východní Kapsko.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Transkei na Wikimedia Commons - Databáze států na libri.cz
- Mapy na lib.utexas.edu
- saps.gov.za Archivováno 5. 6. 2009 na Wayback Machine.
- Rezoluce OSN
