Přeskočit na obsah

Věra Sládková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Věra Sládková
Narození1. května 1927 nebo 1. dubna 1927
Brno
Úmrtí1. dubna 2006 nebo 2. května 2006 (ve věku 79 let)
Bílovice nad Svitavou
Povoláníspisovatelka, básnířka, prozaička a dramatička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Věra Sládková-Hořavová (1. května 1927 Brno – 1. dubna 2006 Bílovice nad Svitavou) byla česká básnířka, prozaička a dramatička.

Život

Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově (dnešní Jeseník), kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA.[1]

Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka (1923–2002). V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě.[1] Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně.[2]

V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka.[zdroj?]

V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu (*1939), v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006.[1]

Dílo

Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům.

Knižní vydání

  • Kráska s cejchem (ilustrace Jiří Hadlač; Brno, Krajské nakladatelství, 1961) sbírka povídek, ve kterých zpracovává předválečné a válečné zážitky
  • Černé vlaštovky ( sbírka básní; Brno, Krajské nakladatelství, 1964)
  • Otázky kočky (Praha, Československý spisovatel, 1967)
  • Klec (Praha, Československý spisovatel, 1969); novela upoutala hned první větou: „Jsem fízl.“ Jde opět o osobní prožitek, neboť rodinný přítel Vojtěch Jestřáb, krycím jménem Jeřabinka, jak se přiznal, na ni donášel.
  • Poslední vlak z Frývaldova (první díl trilogie, Brno, Blok, 1974)
  • Pluky zla (druhý díl trilogie, Brno. Blok, 1975)
  • Kouzelníkův návrat (Praha, Československý spisovatel, 1982)
  • Malý muž a velká žena (Poslední vlak z Frývaldova a Pluky zla doplněny o Dítě svoboděnky; Praha, Mladá fronta, 1982)
  • Malý muž a velká žena, aneb Vlak dětství a naděje (interview Pavel Kosatík, fotografie Miloslav Mirvald; Praha, Knižní podnikatelský klub, 1990)
  • Malý muž a velká žena (fotografie Miroslav Mirvald, doslov Drahomíra Vlašínová; Opava, Optys, 1995)
  • Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje (V Praze, XYZ, 2004)

Nevydaná díla

Pověry budoucnosti (román dokončený v roce 1984), rozhlasová hra Zářivé hostiny a další.

Filmografie (autorka námětů)

  • Kouzelníkův návrat (1984, film, námět ze severomoravských Sudet po ukončení války, režie Antonín Kachlík, hlavní role Martin Huba)
  • Vlak dětství a naděje (1985, TV seriál podle románu Malý muž a velká žena, režie Karel Kachyňa, hlavní role Helena Růžičková a Stanislav Zindulka)

Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.

  • Ztráta paměti (1988, TV inscenace podle epizody z třetího dílu Malého muže a velké ženy – Dítě svoboděnky, režie Rudolf Tesáček)

Rozhlasové provedení

  • Poslední vlak z Frývaldova (1978, nastudovalo Brno, obnovená premiéra 2007)[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PEŠTA, Pavel. Věra Sládková. In: Vladimír Forst a kolektiv. Slovník české literatury po roce 1945. Praha: [s.n.] Dostupné online. S. 25–27.
  2. ↑ Štěpán Vlašín: Svět poněkud umělý. Rudé právo. 22. 8. 1967, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ Panáček v říši mluveného slova: Poslední vlak z Frývaldova

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 637. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 142. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Sládková&oldid=20424779“