Antonín Kachlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Kachlík
Narození26. února 1923
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. dubna 2022 (ve věku 99 let)
ČeskoČesko Česko
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánífilmový režisér, scenárista a politik
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda
Politická stranaKomunistická strana Československa
ChoťKvětoslava Houdlová
DětiKateřina Kachlíková
Funkceposlanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Kachlík (26. února 1923 Kladno-Rozdělov[1][pozn. 1]20. dubna 2022)[2] byl český režisér a filmový pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil v Rozdělově (dnes Kladno-Rozdělov) 26. února 1923. Vyrůstal v Malé Dobré, v roce 1931 se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na obchodní akademii v Karlíně byl totálně nasazen v nacistickém Německu jako hasič, na dovolenku odjel domů a zpátky už se nevrátil. Až do konce války se skrýval s falešnými doklady v Praze, byl aktivní v ilegální odbojové činnosti a také vstoupil do (ilegální) KSČ. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň byl docentem na katedře režie pražské FAMU, kde v letech 1971–1992 vyučoval.

Archiv bezpečnostních složek jej eviduje jako Agenta StB s krycím jménem Tonda.[3][4][5]

Manželka, herečka Květoslava Houdlová zemřela v roce 1991. Dcera Kateřina (* 1956) je operní pěvkyní a pedagožkou.

Zemřel dne 20. dubna 2022.[2]

Členství v organizacích, funkce[editovat | editovat zdroj]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu Červnové dny, relativně novátorského příběhu (byl i autorem scénáře, poté vydaného v knižní podobě) lásky hornického učně a venkovské dívky, přes hudební film z vojenského prostředí Bylo nás deset podle vlastní literární předlohy. Ten se stal kultovním filmem pro mnoho generací, všech, kteří prošli tehdy povinnou vojenskou službou.[zdroj?] Debutovala v něm mimo jiné Olga Schoberová, kterou A.Kachlík pro tento film objevil. Zahrála si zde již tehdy slavná dvojice J. SuchýJ. Šlitr a zazněla zde i jejich píseň Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena.

V roce 1969 natočil svůj nejlepší film Já, truchlivý bůh podle povídky Milana Kundery z knihy Směšné lásky, s Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským v hlavních rolích. Film skončil kvůli Kunderovu jménu „v trezoru".

Tvorbu v období normalizace Kachlík začal pohádkou Princ Bajaja (1971), s Ivanem Palúchem, Magdou Vášáryovou a Františkem Veleckým v hlavních rolích. Snímek získal cenu na MFF dětského filmu v Benátkách. V dalších letech pokračoval v tvorbě maximálně průměrných filmů často poplatných době, například životopisného filmu o Klementu Gottwaldovi Dvacátý devátý z roku 1974.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1988 – O zatoulané princezně
  • 1984 – Kouzelníkův návrat
  • 1982 – Kouzelné dobrodružství (cena za nejlepší kameru a cena za nejlepší film od Organizace producentů na filmovém festivalu v San Sebastianu 1982)
  • 1980 – Požáry a spáleniště (podle Jiřího Švejdy)
  • 1979 – Na koho to slovo padne...
  • 1978 – Radost až do rána
  • 1977 – O moravské zemi
  • 1976 – Náš dědek Josef
  • 1974 – Dvacátý devátý
  • 1973 – Jezdec formule risk
  • 1973 – Zločin v Modré hvězdě
  • 1972 – My, ztracený holky
  • 1971 – Princ Bajaja
  • 1969 – Já, truchlivý bůh
  • 1966 – Smrt za oponou (podle románu Pavla Hejcmana Anděl hraje na violu)
  • 1964 – Třiatřicet stříbrných křepelek
  • 1963 – Bylo nás deset
  • 1963 – Pršelo jim štěstí
  • 1961 – Červnové dny
  • 1948 – Vltava po válce

Dokument

  • 1984 – Co bylo totální nasazení (cena za divácky nejúspěšnější film na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu 1984)[zdroj?]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bylo nás deset, Naše vojsko,1961
  • Červnové dny, Státní nakladatelství dětské knihy,1968
  • Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek, ALFA-OMEGA, 2002 (literární scénář)
  • Můj stříbrný vítr, 2009
  • Nepovedené lásky aneb mé zakázané scénáře, BVD, 2009

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Lidové noviny z 20. 4. 2022 uvádějí jako datum narození 23. únor.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jubileum režiséra. Rudé právo. 1983-02-25, s. 5. Dostupné online. 
  2. a b c RUSÁ, Kateřina. Ve věku 99 let zemřel režisér Antonín Kachlík [online]. novinky.cz, 2022-4-20 [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. 
  3. Zemřel Antonín Kachlík – Divadelní noviny. www.divadelni-noviny.cz [online]. [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  4. stb. www.szcpv.org [online]. [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  5. JMENNÉ EVIDENCE [online]. [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]