Antonín Kachlík
| Antonín Kachlík | |
| Narození |
26. února 1923 (97 let) Kladno |
|---|---|
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
| Manžel(ka) | Květoslava Houdlová |
| Děti | Kateřina Kachlíková |
| Funkce | poslanec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Kachlík (* 26. února 1923, Kladno) je český režisér a filmový pedagog.
Život[editovat | editovat zdroj]
Již během svých studií na gymnáziu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Během druhé světové války byl po maturitě totálně nasazen v nacistickém Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Až do konce války se skrýval a byl aktivní v protinacistickém odboji. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujícíh v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. V letech 1971 až 1992 vyučoval na pražské FAMU.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- vyznamenání Za vynikající práci
- Řád práce
- laureát Státní ceny Klementa Gottwalda
- 1976 titul zasloužilý umělec
Členství v organizacích, funkce[editovat | editovat zdroj]
- předseda Svazu protifašistických bojovníků
- člen Svazu totálně nasazených
- 1976 – 1986 byl poslancem České národní rady [1]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu "Červnových dnů" ve stylu neorealizmu,přes dodnes oblíbený hudební film z vojenského prostředí/oba podle vlastní knižní předlohy/" Bylo nás deset" s debutující O. Schoberovou a s již tehdy slavnou dvojicí J. Suchý–J. Šlitr/píseň Zčervená,zčervená,když jí hladím ramena/, dále tzv. trezorové filmy reprezentující stylově novou vlnu, podle knižní předlohy J. Trefulky: "Pršelo jim štěstí", "Třiatřicet stříbrných křepelek"/oba přes čtyřicet let neuvedené/, kam patří i předčasně stažený film "Já truchlivý bůh" podle Kunderovy povídky z cyklu Směšné lásky. Z kontextu jeho tvorby je neustále vytrháván a vyzdvihován ideologický film "Dvacátý devátý" coby jeho profilový film, ačkoliv ten tehdy představoval povinný ústupek době, jaký nalézáme v tomto období u většiny našich filmových režisérů. Naopak řada jeho filmů ze 70.a 80.let si získala trvalou oblibu a je uváděna dodnes: dvě pohádky: "Princ Bajaja" a "O zatoulané princezně", "Náš dědek Josef", "O moravské zemi","Já truchlivý bůh","Kouzelné dobrodružství" a další.
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
Hraný film[editovat | editovat zdroj]
- 1988 O zatoulané princezně
- 1984 Kouzelníkův návrat
- 1982 Kouzelné dobrodružství /Cena za nejlepší kameru a Cena za nejlepší film od Organizace producentů na filmovém festivalu v San Sebastian 1982/
- 1980 Požáry a spáleniště (podle Jiřího Švejdy)
- 1979 Na koho to slovo padne...
- 1978 Radost až do rána
- 1977 O moravské zemi
- 1976 Náš dědek Josef
- 1974 Dvacátý devátý
- 1973 Jezdec formule risk
- 1973 Zločin v Modré hvězdě
- 1972 My, ztracený holky
- 1971 Princ Bajaja (film, 1971) /Stříbrný lev na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách,1971/
- 1969 Já, truchlivý bůh
- 1966 Smrt za oponou
- 1964 Třiatřicet stříbrných křepelek
- 1963 Bylo nás deset
- 1963 Pršelo jim štěstí
- 1961 Červnové dny
- 1948 Vltava po válce
Dokumentární film[editovat | editovat zdroj]
- 1984 Co bylo totální nasazení /Cena za divácky nejúspěšnější film na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu 1984/
Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]
- "Bylo nás deset" /Naše vojsko,1961/
- "Červnové dny" /Státní nakladatelství dětské knihy,1968/
- "Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek",literární scénář /ALFA-OMEGA,2002/
- "Můj stříbrný vítr"/2009/
- "Nepovedené lásky aneb mé zakázané scénáře" /BVD 2009/
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 248, ISBN 978-80-7388-552-6