Strakáč březový
 Strakáč březový | |
|---|---|
 Samice | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | motýli (Lepidoptera) |
| Čeleď | strakáčovití (Endromidae) |
| Rod | strakáč (Endromis) |
| Binomické jméno | |
| Endromis versicolora Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strakáč březový (Endromis versicolora) je středně velký noční motýl, jediný zástupce čeledi strakáčovitých. Je rozšířen v České i Slovenské republice, jeho housenky se živí listím listnatých stromů[1] (zejména bříz). Patří mezi první motýly, kteří na jaře vyletují,[2] není však hojný a jeho počty se dále snižují, jak mizí přirozený biotop strakáče – souvislé březové porosty, které jsou činností člověka ničeny a nahrazovány kulturními lesy.[3][4] Kvůli své ekologické zranitelnosti byl zařazen do Červeného seznamu bezobratlých ČR (2017) jakožto zranitelný druh.[5][6]
Rozšíření
Jedná se v zásadě o palearktický druh.[3] Vyskytuje se na většině evropského kontinentu s výjimkou nejjižnějších oblastí. Na východě zasahuje areál rozšíření až na Sibiř.[7]
Vyhledává jednodruhové i smíšené březové háje a lesy od nížin přes pahorkatiny až k podhůří vysokých hor.[7] Vyskytuje se i na rašeliništích a vřesovištích, rostou-li zde břízy.[4]
Popis
.jpg)
(svrchní a spodní pohled)
.jpg)
(svrchní a spodní pohled)
Samci a samice dospělců se od sebe liší velikostí a do jisté míry i zbarvením. Přední křídlo je u samců dlouhé 25–30 mm, u samic je to až 40 mm. Základní barvou předních křídel je skořicově hnědá, na jejímž podkladu jsou bělavé skvrny. Přes křídlo se táhnou dvě příčné černobílé pásky, z nichž vnější je dvakrát pravoúhle zalomená. Mezi nimi lze zhruba uprostřed nalézt krátkou, ale výraznou, zalomenou černou skvrnu na diskoidální žilce. V předním rohu jsou vždy tři bílé trojúhelníkové skvrny. Zadní křídla jsou rezavě hnědá se dvěma černými příčkami, někdy neúplnými. Hruď je hnědá a chlupatá, stejně tak i zadeček.
Samička je všeobecně světlejší než sameček, v kresbě má – někdy i výrazně – větší podíl bílé barvy a zadeček má spíše šedohnědý. Dalším rozdílem mezi pohlavími jsou tykadla, která jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[7]
Vajíčka jsou zelená, s blížícím se líhnutím šednou.[4]
Housenky v průběhu svého vývoje třikrát mění vzhled: nejmladší housenky jsou černé, řídce ochlupené. Od druhého instaru ochlupení ztrácejí a mění barvu na zelenou, která jim zůstává po většinu života. Hřbet je bělavý a po stranách těla jsou na jednotlivých článcích bělavé, šikmé pruhy, podobně jako u housenek některých lišajů. Spodina a boky těla jsou jemně černě kropenaté a na posledním článku je hrotitý hrbolek. Před kuklením se barva housenek mění naposledy, a to na rudohnědou. Tou dobou měří housenky 5–6 cm.[7]
Kukla je uložena v pevném podzemním zámotku, má tmavohnědou až černou barvu.[4][7]
Bionomie
Motýli létají v jediné generaci, v teplých letech už koncem února, pravidelně pak v březnu a dubnu, ve vyšších polohách až do května. Samci jsou aktivnější, za slunných dní poletují a vyhledávají samičky, které čekají usazené na kmenech nebo v korunách stromů. V noci jsou aktivní obě pohlaví, často přilétají k umělým zdrojům světla. Dospělci během života nepřijímají potravu.[2] Oplodněné samičky kladou vajíčka po skupinkách (zpravidla v řádcích) na tenké větvičky živných rostlin, kterými jsou listnaté stromy, zejména bříza, ale také lípa, líska, olše a habr.[3][4][7]
Stádium housenky trvá přibližně pět týdnů, v přírodě se housenky vyskytují od května do července. V prvních fázích vývoje žijí pospolitě v "hnízdech", podobně jako např. housenky baboček, později se rozlézají a žijí jednotlivě. Před kuklením mění barvu (viz výše), slézají ze stromu a kuklí se na povrchu či mělce pod povrchem země v pevném zámotku, do kterého zapřádají i předměty z okolí.[3][4][7]
Kukla je přezimujícím stádiem; na jaře před kuklením se vysouvá ze zámotku.[7] Stává se, že kukly přeleží i dva nebo tři roky, než se vylíhnou.[3][4]
Odkazy
Reference
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné online.
- ↑ a b LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.
- ↑ a b c d e PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s.
- ↑ a b c d e f g ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
- ↑ Endromis versicolora – AOPK ČR. portal.nature.cz [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné online.
- ↑ HEJDA, Radek; FARKAČ, Jan; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.. Praha: AOPK ČR, 2017. 612 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. S. 192.
- ↑ a b c d e f g h HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu strakáč březový na Wikimedia Commons - Strakáč březový na BioLibu
- Strakáč březový na Encyclopedia of Life (anglicky)
