Martin Paroubek
| Martin Paroubek | |
|---|---|
| Narození | 17. dubna 1761 Kostelec nad Černými lesy  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 31. prosince 1839 (ve věku 78 let) Poděbrady  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Poděbradech |
| Povolání | purkmistr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Martin Paroubek (17. dubna 1761 Kostelec nad Černými lesy[1] – 31. prosince 1839 Poděbrady[2]) byl poděbradský purkmistr, mecenáš a zakladatel místního chudobince. Ve své době byl největším mecenášem poděbradských chudých.[3]
Život
.jpg)
Martin Paroubek se narodil 17. dubna 1761 v Kostelci nad Černými lesy. Byl synem Jana Viléma Paroubka a jeho manželky Veroniky. Jeho otec Jan Vilém Paroubek byl měšťanem a mydlářem v Sadské, který od své první manželky získal věnem dům v Kostelci nad Černými lesy. S druhou manželkou Veronikou měl tři potomky, přičemž nejmladší Martin se v Kostelci narodil až po otcově smrti. Během školních let žil na faře v Líbeznicích u svého strýce pátera Jiřího Paroubka. Později se jej ujal strýc Dominik Jehe z Poděbrad, v jehož koželužně na Nymburském předměstí se vyučil jirchářskému řemeslu a později jirchárnu zdědil. Ve městě se Paroubek usadil a oženil se s měšťanskou dcerou Annou Vodičkovou, od které věnem získal dům čp. 70/III. Manželka Anna zemřela roku 1809 a o tři roky později se Paroubek podruhé oženil s Annou Lavičkovou ze Zbirohu.[4]
Získaný majetek Martin Paroubek náležitě zhodnotil a stal se zámožným měšťanem. Od roku 1806 byl vedení města a v letech 1825–1831 byl dokonce purkmistrem. Protože neměl žádné potomky, rozhodl se svůj majetek využít ve prospěch chudých.[4] V roce 1831 prodal svůj dům s jirchárnou a místo něj v dražbě koupil u řeky Labe stojící čp. 12/I, který býval koželužnou Jana Gotlase. Tento dům přeměnil v chudobinec pro 12 osob (šest mužů a šest žen). Ve své závěti přitom Paroubek odkázal velkou část svého majetku (celkem 34 488 zlatých) ve prospěch zřízení nadace provozující chudobinec.[5]
| „ |
Můj dům při Labi ležící prv bývalý Kotlasovský N. 12 ustanovuji a míti chci, by ten samý dům na časy vždy budoucí za jeden chudý dům (dům pro chudé) aneb městský špitál byl, jej k tomu základu odkazuji a dávám s tím doložením, by má pozůstalá manželka Anna v tom samém domě celou příležitost až do smrti aneb provdání měla… |
“ |
— Závěť Martina Paroubka z roku 1836 [6] | ||
Paroubek zemřel po vleklé nemoci dne 31. prosince 1839. Pohřben byl do empírové rodinné hrobky na starém hřbitově.[5] Zahalená postava na hrobce je připomínkou jeho první manželky Anny, po jejíž smrti hrobku nechal vyrobit. Po zrušení hřbitova byla hrobka přesunuta na nový hřbitov v Kluku.[4]
Paroubkem zřízená nadace v 19. století prosperovala, svůj majetek navýšila na 52 000 zlatých a chudobinec rozšířila o sousední dům čp. 11/I. Nadace fungovala ještě po první světové válce. Po roce 1948 se chudobinec změnil v domov důchodců, později byl v domě sklad nebo bar.[5]
Připomínky
Na počest Martina Paroubka je pojmenována poděbradská Paroubkova ulice.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu (vpravo první nahoře), farnost Kostelec nad Černými lesy
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu, farnost Poděbrady
- ↑ ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha: Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 211.
- ↑ a b c d HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. Kapitola Poděbrady lázeňským městem, s. 93.
- ↑ a b c Hrabětová, 2013, s. 94.
- ↑ Šmilauerová, 2001, s. 213.
Literatura
- Ottův slovník naučný. Díl 19. Praha: J. Otto, 1902, s. 271.
- ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady v proměnách času. Díl 1. Praha: Scriptorium, 2001, s. 212–213. ISBN 80-86197-30-1.
- LANGR, Ladislav. Příběh soucitného jircháře. In: 150 poděbradských příběhů aneb 45 000 slov o Poděbradech. Poděbrady: Kompakt, 2014, s. 97. ISBN 978-80-260-5899-1.
