Vladimir Nikolajevič Čelomej
| Vladimir Nikolajevič Čelomej | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. června 1914 nebo 17.jul. / 30. června 1914greg. Siedlce |
| Úmrtí | 8. prosince 1984 (ve věku 70 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Národní letecká univerzita (do 1937) Kyjevská vysoká škola polytechnická |
| Povolání | inženýr, vysokoškolský učitel, letecký inženýr, politik a fyzik |
| Zaměstnavatelé | Baranov Central Institute of Aviation Motor Development (od 1941) NPO Mašinostrojenija (od 1944) OKB-51 (od 1944) Moskevská státní technická univerzita (od 1952) |
| Ocenění | Leninův řád (1945) Leninova cena (1959) Leninův řád (1959) Hrdina socialistické práce (1959) medaile Srp a kladivo (1959) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volodymyr Mykolajovyč Čelomej (ukrajinsky Володимир Миколайович Челомей, rusky Владимир Николаевич Челомей, Vladimir Nikolajevič Čelomej; 30. června 1914, Siedlce, Ruské impérium, dnes Polsko – 8. prosince 1984, poblíž Moskvy)[1] byl sovětský raketový konstruktér ruského[1] původu, člen Akademie SSSR.
Životopis
Vystudoval Kyjevskou techniku (Polytechnický institut) a zůstal zde v roce 1936 jako asistent. Roku 1939 se stal Kandidátem věd. V roce 1941 nastoupil do Baranova ústředního ústavu leteckých motorů v Moskvě. V roce 1944 byl pověřen zkoumáním německých raket V-2. Téhož roku byl jmenován prvním ředitelem a hlavním konstruktérem Konstrukční kanceláře číslo 51 v Reutovu u Moskvy (roku 1955 přejmenovanou na Zkušebně konstrukční kancelář č. 52, dnešní NPO Mašinostrojenija. Zde se věnoval prvním sovětským křídlatým raketám 10Ch. V roce 1958 začal vyvíjet mezikontinentální raketu UR-100 Proton.[1] Později se věnoval tajnému vojenskému projektu orbitální stanice Almaz[1] včetně vypuštěných lodí Saljut 2, Saljut 3 a Saljut 5. Podílel se na konstrukci několika částí orbitální stanice Mir. Neúspěšně se chtěl prosadit do projektu letu lidí k Měsíci. Stal se členem Akademie věd SSSR.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-07-02]. Heslo ́ЧЕЛОМЕ́Й. Dostupné online. (rusky)
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 428.
Literatura
- (ukrajinsky) Руденко О. П., Хорольський О. В., Стеценко С. А. Полтавські стежки Володмира Миколайовича Челомея (до 90-річчя від дня народження) . С. 70—77.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Nikolajevič Čelomej na Wikimedia Commons - Aeroweb, životopis i fotky
- Obsáhlá stať na webu Palba
