Josef Mukařovský
| Josef Mukařovský | |
|---|---|
 Josef Mukařovský – autoportrét (1884) | |
| Narození | 6. dubna 1851 Mohuč  Porýní-Falc |
| Úmrtí | 1. listopadu 1921 (ve věku 70 let) Klatovy  Československo |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov v Domažlicích |
| Povolání | malíř, rytec a ilustrátor |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Mukařovský (6. dubna 1851 Mohuč – 1. listopadu 1921 Klatovy[1]) byl český malíř a ilustrátor.
Životopis
Narodil se v mohučské pevnosti v Německu v rodině důstojníka. Strávil tam osm let, poté navštěvoval školy v Praze a Vídni a absolvoval pražskou malířskou akademii. Od roku 1870 přispíval svými ilustracemi, zejména portréty a žánrovými kresbami, do Světozoru[2] aj. časopisů; během čtrnácti let jich uveřejnil přes 400.
K jeho dalším dílům patřila výzdoba schodiště Thunovského paláce. V 80. letech 19. století odjel do Mnichova.[3] Tam se usadil, založil rodinu a zapojil do kulturního života. Maloval ilustrace do mnichovských kulturních časopisů a pod přezdívkou „Muki“ byl milým společníkem a hostitelem českých návštěvníků i mnichovských kolegů. K jeho přátelům tam patřili malíři František Hlavatý a Otto Peters.
Krátce před první světovou válkou, když měla jeho dcera nastoupit do školy, se vrátil s rodinou do Čech a koupil domek v Domažlicích. Dokud mu to válečné události neznemožnily, přispíval nadále do mnichovských časopisů. Koncem války se zaměřil na portréty obyvatel Chodska. Zachovával si svůj tradiční styl, nové umělecké směry se ho nedotkly. Tvořil prakticky až do konce života. Zemřel v klatovské nemocnici a byl pohřben na městském hřbitově v Domažlicích.
Lidé jej znali jako šťastného, harmonického, vyrovnaného člověka.[4]
Galerie
-
-
-
-
-
-
-
-
Kresby ze 150. představení Prodané nevěsty (Světozor 1886) -
Josef Mukařovský: Bere! (Světozor 1897)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ Např. Kresby ze 150. představení Prodané nevěsty. S. 705. Světozor [online]. 1886-10-15 [cit. 2021-03-12]. S. 705. Dostupné online.
- ↑ Josef Mukařovský. Světozor. 7. 1884, roč. 18, čís. 29, s. 2. Dostupné online.
- ↑ FASTROVÁ, Olga. Povídka o šťastném člověku. Národní politika. 11. 1921, roč. 39, čís. 315, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online].
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Mukařovský
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Mukařovský na Wikimedia Commons - Josef Mukařovský v informačním systému abART
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).
