Kao Ping
| Kao Ping | |
|---|---|
| Jiná jména | Kao Tching-li, Kao Jen-chuej, Man-š’ |
| Narození | 1350[1] |
| Úmrtí | asi 1423[1] |
| Země | říše Ming |
| Znám jako | literární kritik a básník |
| Významná díla | vydání antologie Tchang-š’ pchin-chuej |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kao Ping (čínsky pchin-jinem Gāo Bìng, znaky 高棅; 1350–1423) byl čínský literární kritik a básník žijící v raně mingském období, proslul především komentovanou sbírkou tchangských básní Tchang-š’ pchin-chuej.
Jména
Kao Ping, později Kao Tching-li (čínsky pchin-jinem Gāo Tínglǐ, znaky zjednodušené 高廷礼, tradiční 高廷禮), používal zdvořilostní jméno Jen-chuej (čínsky pchin-jinem Yànhuī, znaky zjednodušené 彦恢, tradiční 彥恢) a pseudonym Man-š’ (čínsky pchin-jinem Mànshì, znaky 漫士).[1]
Život
Kao Ping pocházel z Čchang-le u Fu-čou (ve Fu-ťienu). Patřil ke skupině fuťienských literátů a básníků kolem Lin Chunga, tzv. „deseti talentů z Fu-ťienu“ (閩中十才子, Min-čung š’ cchaj-c’). Jeho nejvýznamnějším počinem bylo sestavení Tchang-š’ pchin-chuej (čínsky pchin-jinem Tángshī pǐnhuì, znaky zjednodušené 唐诗品汇, tradiční 唐詩品彙), antologie cca šesti tisíc tchangských básní od více než šesti set autorů, hodnocených a roztříděných v souladu s názory Lin Chunga.[1] Dělil tchangskou poezii na ranou, vrcholnou, střední a pozdní; přičemž nejvýše stavěl vrcholnou (z období vlády císaře Süan-cunga, 713–756),[2] ranou považoval za cennou, protože vedla k rozvoji vrcholné, poslední dvě období měl za nižší, protože vzdálenější vrcholné éře.[3] Analogickou periodizaci použil ve své práci Cchang-lang š’-chua už jihosungský kritik Jen Jüa a později i jüanský Jang Š’-chung ve své populární sbírce Tchang jin vydané roku 1344.[1] V detailech (např. zařazení Li Poa a Tu Fua) se nicméně pojetí Jang Š’-chunga a Kao Pinga lišila.[4]
Kao Ping představil svou práci mingskému dvoru a jako výraz uznání pak získal místo v akademii Chan-lin, ačkoliv předtím nazastával žádný úřad.[1] Později vybral 1010 básní do stručnější sbírky Tchang-š’ čeng-šeng (čínsky pchin-jinem Tángshī zhèngshēng, znaky zjednodušené 唐诗正声, tradiční 唐詩正聲).[4]
Jeho názory získaly vliv až od konce 15. století, kdy začal být čten a citován.[3] Tchang-š’ pchin-chuej totiž sice sestavil roku 1384, ale vytištěna byla až za vlády císaře Čcheng-chuy (1464–1487). Tchang-š’ čeng-šeng se tištěného vydání dočkala až v 16. století.[4]
Reference
- ↑ a b c d e f NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 567. (anglicky)
- ↑ CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 10. (anglicky)
- ↑ a b WIXTED, John Timothy. Poetry of the Fourteenth Century. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. [Dále jen Wixted]. ISBN 0-231-10984-9. S. 390–409, na s. 401. (anglicky)
- ↑ a b c Chang, s. 11.
