Theofrastos
| Theofrastos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 371 př. n. l. Eresos |
| Úmrtí | 287 př. n. l. (ve věku 83–84 let) Athény |
| Alma mater | Peripatos |
| Povolání | botanik, fyzik, filozof a spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Theofrastos (asi 372 Eres na Lesbu – 287 př. n. l. Athény) byl řecký filosof, vědec a rétorik, žák a nástupce Aristotelův v řízení peripatetické školy. Věnoval se především přírodním vědám, zvláště botanice a fyziologii rostlin, pro něž má stejný význam jako Aristotelés pro zoologii.[1] Je považován za zakladatele dendrologie, lesnických věd a botanické systematiky. Jeho autorská zkratka v současné botanické systematice je Theophr.[2]
Vyučování
V Athénách se těšil takové úctě, že kvůli němu zrušili Sofoklův zákon z roku 306 až 305, podle něhož se školy směly zřizovat jen se svolením rady a lidu. Kvůli tomuto zákonu totiž musel i Theofrastos předtím na krátký čas opustit Athény. Peripatetickou školu vedl 34 let v duchu a metodou jejího zakladatele, sám zde přednášel o filosofii, přírodních vědách a rétorice. V Aristotelových stopách šla i Theofrastova filosofie a spisovatelská činnost. Seznam spisů podává Díogenés Laertios, V., 42-50.[1]
Spisy
Hlavním Theofrastovým dílem byly dějiny přírodovědných theorií (Fysikón doxai, 16 knih), z nichž se zachoval jen zlomek. Metodou se tu Theofrastos opět blíží Aristotelovi: kromě vlastní nauky kniha obsahovala i dějiny a kritiku předchozích systémů. Vůči Aristotelovi se ale Theofrastos více kloní k mechanismu a méně zdůrazňuje teleologický, účelový a cílový výklad přírodních jevů. Ze čtveřice Aristotelových příčin klade na první místo příčinu účinnou, a ne cílovou.
Mineralogie týká se zlomek spisu Peri lithón; další spisek Peri pyrós jedná o podstatě a vlastnostech ohně. Z jiných spisů tohoto oboru jsou zachovány menší zlomky.[1]
K filosofickým spisům náleží dále i zlomek z metafysiky. Veliké obliby došel Theofrastův spisek Charaktéres (Povahopisy), podávající v 30 oddílech krátké, ale velmi jemné charakteristiky směšných a hanebných povah podle typů nové attické komedie. Vedle toho byl Theofrastos činný v politice a věnoval se historii, aritmetice, literární historii, musice aj.
Souborné vydání Theofrastových spisů pořídil Christian Wimmer, v Lipsku u Teubnera 1862 a v Paříži 1866. Povahopisy (»Charaktéry«) byly vydány filologickou společností v Lipsku 1897.[1]
Ocenění
Je po něm pojmenován kráter Theophrastus na přivrácené straně Měsíce.[3][4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Ottův slovník naučný, heslo Theofrastos
- ↑ IPNI, authors
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Römer, str. 76, č. mapového listu 25, ISBN 978-80-7151-269-1
- ↑ Crater Theophrastus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Literatura
- Theofrastos, Povahopisy. Praha: Ikar 2000
- Ottův slovník naučný, heslo Theofrastos, sv. 25, str. 341
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theofrastos na Wikimedia Commons 
Autor Theofrastos ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Theofrastos
- (anglicky) Theophrastus work "On Stones" text s poznámkami
- (anglicky) Theophrastus work "The Characters" anglický překlad
- (anglicky) Diogenes Laërtius, Life of Theophrastus
