Seznam římských zákonů

Seznam římských zákonů. Tento abecední seznam je neúplný, některé zde uvedené zákony vznikly v západořímské říši až po zániku římské říše, tyto zákony však byly ovlivněny římským právem do té míry, že o nich lze uvažovat jako o nástupcích římského práva.

Římské zákony

Chronologický přehled

Do 4. století př. n. l.

Lex Valeria Publicolae de provocatione (údajně 509 př. n. l., možná 449 př. n. l. nebo 300 př. n. l.) – garantoval každému Římanovi právo odvolat se proti rozsudku smrti (tzv. provocatio)
Lex sacrata (494 př. n. l.) – tento zákon vzniklý po prvním odchodu (secesi) plebejů z Říma zakládal nový plebejský úřad tribunů lidu a zaručoval jim osobní nedotknutelnost (tzv. sacrosanctitas)
Lex Publilia Voleronis (471 př. n. l.) – tribuni lidu budou nadále voleni na tributních shromážděních a nikoliv na centuriátních; omezovalo se tím ovlivňování volebních hlasů patriciji.
Lex Icilia de tribunis plebis (492 př. n. l.) – tribuni lidu mohou svolávat lidová shromáždění
Lex Aternia Tarpeia de multis (454 př. n. l.) – povoloval platit pokuty ve váženém bronzu místo dobytkem
Lex Icilia de Aventino publicando (454 př. n. l., někdy se udává 456 př. n. l.) – přiděloval plebejům obecní půdu na pahorku Aventin
Lex Maenia Sestia (452 př. n. l.) – stanovoval stupnice pokut: 1 vůl = 12 ovcí = 100 funtů (římských liber) bronzu
Lex Terentilia ( (451 př. n. l.) – zřizoval dočasný úřad decemvirů určených k sepsání zákonů (tzv. decemviri legibus scribundis)
Lex Valeria Horatia de plebisctium (449 př. n. l.) – výrazně rozšiřoval práva plebejů
Lex Canuleia de conubio ( (445 př. n. l.) – povoloval sňatky mezi patriciji a plebeji
Lex Papiria Iulia de multarum aestimatione ( (430 př. n. l.) – placení pokut v bronzu je povinné
Lex NN ( (421 př. n. l.) – plebejové mohli být voleni za quaestory, počet quaestorů se zvýšil ze 2 na 4

4. století př. n. l.

Rogationes Liciniae Sextiae příp. Leges Liciniae Sextiae (367 př. n. l.) – zavedena zásada, že jeden konzul musí vždy být plebej; omezila se pozemková držba tak, aby nikdo neměl v držení více než pět set jiter půdy
Lex Liciniae Sextiae de aere alieno (367 př. n. l.) – dlužníkům bylo odpočteno z jistiny to, co bylo zaplaceno na úrocích a zbytek dluhů měl být splácen ve třech letech stejnými díly
Lex NN (356 př. n. l.) – plebejům byl zpřístupněn úřad diktátora
Leges Genuciae (342 př. n. l.) – nikdo nesmí být zvolen znovu do úřadu dříve než po deseti letech; oba konzulové mohou být zvoleni z řad plebejců
Leges Publiliae Philonis de plebiscitis (339 př. n. l.) – jeden z censorů musí být vždy plebej; zákony předkládané centurijnímu shromáždění musí být nejdříve schváleny senátem (před tímto zákonem posuzoval senát zákony následně); usnesení plebejského shromáždění jsou obecně závazná
Lex NN (337 př. n. l.) – plebejům byla zpřístupněna praetura
Lex Poetelia Papiria de nexis (326 př. n. l.) – dlužníci již nesmí být drženi v otroctví
Lex Ovinia de lectione senatus (312 př. n. l., datum je nejisté) – právo revidovat seznam členů senátu přešlo z konzulů na censory
Lex Ogulnia (300 př. n. l.) – počet členů kolegia pontifiků zvýšen na 8, polovina kolegia musí být plebejové

3. století př. n. l.

Lex Maenia (288 př. n. l.) – ustanovení sněmu centuriátního je povinován schválit i senát
Lex Hortensia (287 př. n. l.) ) – právně závazná jsou i ustanovení sněmu tributního
Lex Hieronica frumentaria (240 př. n. l.) – zákon přebíral daňový systém Hieróna II. ze Syrakus
Lex Claudia de senatoribus (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí podnikat ani se zabývat obchodem
Lex Claudia de nave senatorum (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí vlastnit lodě s válečnou kapacitou
Lex Oppia sumptuaria (215 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval ženám nošení drahých šatů, šperků a používání bryček
Lex Cincia de muneralis (204 př. n. l.) – zakazoval právním zástupcům na soudě brát odměny a dary

2. století př. n. l.

Lex Porcia Laeca (199 př. n. l.) – opětovně stvrzoval právo odvolací (provocatio) v hrdelních přích
Lex Porcia de tergo civium (195 př. n. l. nebo 184 př. n. l.) – zakazoval tělesné trestání římských občanů bez předchozího odvolání
Lex Acilia de intercalando (191 př. n. l.) – úpravy kalendáře
Lex Orchia sumptuaria (191 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval počet osob, které bylo možno pozvat na představení v divadle nebo cirku
Lex Villia annalis (180 př. n. l.) – stanovoval minimální věk potřebný pro volené funkce (quaestorové 30 let, aedilové 36 let, praetorové 39 let, konzulové 42 let); mezi každou magistraturou musí kandidátovi uplynout nejméně dva roky, mezi dvěma konzuláty pak 10 let
Lex Voconia de mulierum hereditibus (169 př. n. l.) – omezoval pro ženy množství majetku zahrnutého v dědickém právu z odkazu; pro velké množství legálních způsobů, jak ho obejít, byl prakticky bez účinku
Lex Fannia sumptuaria (161 př. n. l.) – zákon proti přepychu; stanovoval nejvyšší limity výdajů na představení a slavnosti
Lex Aebutia de magistratibus extraordinariis (154 př. n. l.) – navrhovatel mimořádného úřadu (diktatury) nemůže být do tohoto úřadu zvolen
Lex Aebutia de formulis (asi 150 př. n. l.) – dal městskému praetoru (tzv. praetor urbanus) volnost při jednání na soudním dvoru aby mohl přetvářet soukromé právo v Římě
Lex Aelia Fufia (asi 150 př. n. l.) – potvrzoval právo kurulských magistrátů (kurulská magistratura = konzulát, praetura, censura a kurulská aedilita) nebo tribunů lidu rozpustit všechna lidová shromáždění, pokud byla dosvědčena nešťastná znamení (tzv. omina); tento zákon zrušen Publiem Clodiem Pulchrem v roce 58 př. n. l.
Lex Calpurnia de repetundis (149 př. n. l.) – zakládal stálé soudní dvory proti vydírání (tzv. quaestio perpetua de repetundis); měl zabraňovat odírání provincií jejich prokonzul nebo nájemci daní neboli publikány
Lex Atinia de tribunis plebis (131 př. n. l. nebo 102 př. n. l.) – tribuni lidu se automaticky stávají členy senátu
Leges provinciae (146 př. n. l.) – soubor práv upravující správu římských provincií
Lex Gabinia tabellaria ( (139 př. n. l.) – zavedeno ve všech volbách tajné hlasování
Lex Cassia tabellaria (137 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
Lex Sempronia agraria (133 př. n. l.) – rozděloval obecní půdu (tzv. ager publicus) mezi bezzemky a stanovoval maximální výměru půdy na rodinu na 1000 jiter
Lex Papiria tabellaria (131 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
Lex Iunia de peregrinis (126 př. n. l.) – vykazoval z Říma všechny, kteří neměli římské občanství nebo ho získali neoprávněně
Lex Aufeia (124 př. n. l.) – řešil uspořádání provincie Asia
Lex Sempronia iudiciaria (123 př. n. l.) – soudnictví přeneseno ze senátorů na equity (jezdce); jezdecký census stanoven na 400 000 sesterciů
Lex Acilia de repetundis (123 př. n. l.) – novelizovaný zákon proti vydírání z roku 149 př. n. l.; soudní řízení v těchto přích bylo svěřeno equitům
Lex Rubria (122 př. n. l.) – povolil vystavět kolonii na ruinách Kartága
Lex Maria (119 př. n. l.) – nařizoval zúžení hlasovacích uliček jako opatření proti možnosti uplácení voličů
Lex Mamilia Roscia Peducaea Alliena Fabia (109 př. n. l.) – návrh pozemkové reformy
Lex Caelia tabellaria (107 př. n. l.) – rozšířeno tajné hlasování v procesech o velezradě (tzv. de perduellio)
Lex Servilia iudicaria (106 př. n. l.) – řízení soudních dvorů proti vydírání přeneseno z equitů zpět na senátory
Lex Domitia de sacerdotiis (104 př. n. l.) – členové náboženských kolegií již nejsou kooptování ale voleni (pravděpodobně) tributními sněmy; tento zákon byl později zrušen Sullou
Lex Servilia Glaucia (100 př. n. l.) - přiděloval půdu veteránům na pozemcích v jižní části Galie

1. století př. n. l.

Lex Caecilia Didia (98 př. n. l.) – mezi prvním čtením zákona na shromáždění lidu (tzv. contio) a jeho schválením musí uplynout nejméně tři tržní dny (velké trhy se v Římě konaly jednou za týden, římský týden měl až do juliánské reformy devět dní; devátým, tržním dnem byly tzv. nundinae), tedy nejméně 20 dnů kalendářních. Do jednoho návrhu zákona nebylo lze vkládat více spolu nesouvisejících věcí (přílepků)
Lex Minucia de liberis (91 př. n. l.) – potomci ze smíšených manželství, kdy jeden z rodičů měl římské občanství, na toto občanství nemají nárok
Lex Iulia de civitate (90 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo těm italským spojencům, kteří se neúčastnili Spojenecké války nebo složili zbraně
Lex Plautia Papiria de civitate (89 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo všem italským spojencům
Lex Pompeia de civitate (89 př. n. l.) – zřizoval provincii Galii Předalpskou, jejím obyvatelům přiznával římské občanství. Obyvatelům Zaalpské Galie uděloval právo latinské
Lex Cornelia annalis (81 př. n. l.) – sankcionoval předchozí činy Lucia Cornelia Sully během občanské války a posiloval moc senátu
Lex Cornelia de provinciis ordinandis (81 př. n. l.) – reguloval činnost prokonzulů ve svých přidělených provinciích, obzvláště nepovolenou válku nebo nepovolené cestování
Lex Aurelia de tribunicia potestate (75 př. n. l.) – tribunům lidu přiznával po uplynutí jejich tribunátu možnost kandidovat do vyšších magistratur
Lex Terentia Cassia frumentaria (73 př. n. l.) – zabezpečoval zásobování obilím Řím a snižoval přídělové dávky
Lex Gellia Cornelia de civitate (72 př. n. l.) – autorizoval Gnaea Pompia k udělení římského občanství zasloužilým (tedy prakticky Pompeiově klientele)
Lex Pompeia de tribunicia potestate (70 př. n. l.) – plně restituoval moc tribunů lidu včetně jejich práva veta
Lex Plautia de vi (70 př. n. l.) – zákon proti ohrožovatelům státní bezpečnosti
Lex Plautia de reditu Lepidanorum (70 př. n. l.) – amnestoval všechny spojence Marka Aemilia Lepida z jeho tažení proti Římu roku 78 př. n. l. a povoloval jim návrat do Říma
Lex Aurelia iudiciaria (70 př. n. l.) – stanovil spravedlivější rozdělení soudních porot na třetiny mezi senátory, equity a tribuny aeraria
Lex Gabinia de piratis persequendis (67 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi zvláštní pravomoce k potírání námořních pirátů a ke kontrole zásobování obilím
Lex Roscia theatralis (67 př. n. l.) – přiděloval equitům v divadlech zvláštní místa (14 řad)
Lex Acilia Calpurnia de ambitu (67 př. n. l.) – trvale odnímal volební právo v případě volebního uplácení
Lex Manilia (66 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi speciální pověření (imperium) pro boj s králem Mithridatem IV. a Tigranem
Lex Labiena de sacerdotiis (64 př. n. l.) – derogoval Sullův zákon o kooptaci členů náboženských kolegií a právo jejich volby opětovně navracel do lidových shromáždění
Lex Iulia de repetundis (59 př. n. l.) – zakročoval proti bezuzdnému vymáhání peněz v provinciích
Lex Vatinia (59 př. n. l.) ) – přiděloval Caesarovi na pět let prokonzulskou správu Předalpské Galie a Illyrika
Lex Licinia Pompeia (55 př. n. l.) – prolongoval Caesarovu správu Zaalpské Galie na dalších pět let
Lex Trebonia de provinciis consularibus (55 př. n. l.) – přiděloval na pět let prokonzulskou správu provincií Hispánii Pompeiovi a Sýrii Marku Liciniu Crassovi
Lex Roscia (49 př. n. l.) – obyvatelé Zaalpské Galie obdrželi latinské právo
Lex Iulia municipalis (45 př. n. l.) – měnil statuty všech italských měst a dal jim římský systém správy (komicie, senát, magistráty)
Lex Antonia de permutatione provinciae (44 př. n. l.) – předal na pět let Marku Antoniovi velení armády v Předalpské i Zaalpské Galii (místo původní Makedonie); zmocnil ho k převelení Caesarových legií z Makedonie do nových provincií
Lex Titia (43 př. n. l.) – uzákonění druhého triumvirátu na délku pěti let
Lex Iulia de adulteriis coercendis (18 př. n. l.) – manželská nevěra je soukromý i veřejný přečin a může být trestána vyhnanstvím
Lex Iulia de maritandis ordinibus (18 př. n. l.) – svobodní a mladé vdovy, které se nechtěly vdát, byli vyloučeni z dědictví a z návštěv veřejných her; stejné tresty hrozily i ženatým a vdaným ale bezdětným. Tento nepopulární zákon byl později upraven zákonem Lex Pappia Poppaea
Lex Iunia Norbana (17 př. n. l., uvádí se též 19) – propouštění otroků na svobodu bylo dáno pod kontrolu a po splnění předchozích formalit
Lex Fufia Caninia (2 př. n. l.) – omezoval počet otroků, které může vlastník propustit o své vůli na svobodu

1. století

Lex Aelia Sentia (4 n. l.) – propuštěnci, kteří spáchali vážný přečin, mohou být uvrženi do opětovného otroctví
Lex Valeria Cornelia (5 n. l.) – pozměnil proceduru volby praetorů a konzulů v centuriátním shromáždění; přidaných deset nových centurií (centuriae C. & L. Caesaris) mělo přednostní právo postavit kandidáty k volbám
Lex Papia Poppaea (9 n. l.) – upravoval Lex Iulia de maritandis ordinibus

3. století

Constitutio Antoniniana (212) – římské občanství bylo rozšířeno na všechny svobodné muže

5. století

Lex citationis (426) – během soudních řízení mohlo být citováno jen pět římských právníků (Ulpianus, Gaius, Iulius Paulus, Papinianus a Modestinus)

6. století

Lex Romana Visigothorum (506) – jeden z římských právnických základů po pádu Západořímské říše

Abecední přehled

A

Lex Acilia Calpurnia de ambitu (67 př. n. l.) – trvale odnímal volební právo v případě volebního uplácení
Lex Acilia de intercalando (191 př. n. l.) – úpravy kalendáře
Lex Acilia de repetundis (123 př. n. l.) – novelizovaný zákon proti vydírání z roku 149 př. n. l.; soudní řízení v těchto přích bylo svěřeno equitům
Lex Aebutia de formulis (asi 150 př. n. l.) – dal městskému praetoru (tzv. praetor urbanus) volnost při jednání na soudním dvoru aby mohl přetvářet soukromé právo v Římě
Lex Aebutia de magistratibus extraordinariis (154 př. n. l.) – navrhovatel mimořádného úřadu (diktatury) nemůže být do tohoto úřadu zvolen
Lex Aelia Fufia (asi 150 př. n. l.) – potvrzoval právo kurulských magistrátů (kurulská magistratura = konzulát, praetura, censura a kurulská aedilita) nebo tribunů lidu rozpustit všechna lidová shromáždění, pokud byla dosvědčena nešťastná znamení (tzv. omina); tento zákon zrušen Publiem Clodiem Pulchrem v roce 58 př. n. l.
Lex Aelia Sentia (4 n. l.) – propuštěnci, kteří spáchali vážný přečin, mohou být uvrženi do opětovného otroctví
Lex Antonia de permutatione provinciae (44 př. n. l.) – předal na pět let Marku Antoniovi velení armády v Předalpské i Zaalpské Galii (místo původní Makedonie); zmocnil ho k převelení Caesarových legií z Makedonie do nových provincií
Lex Aternia Tarpeia de multis (454 př. n. l.) – povoloval platit pokuty ve váženém bronzu místo dobytkem
Lex Atinia de tribunis plebis (131 př. n. l. nebo 102 př. n. l.) – tribuni lidu se automaticky stávají členy senátu
Lex Aufeia (124 př. n. l.) – řešil uspořádání provincie Asia
Lex Aurelia de tribunicia potestate (75 př. n. l.) – tribunům lidu přiznával po uplynutí jejich tribunátu možnost kandidovat do vyšších magistratur
Lex Aurelia iudiciaria (70 př. n. l.) – stanovil spravedlivější rozdělení soudních porot na třetiny mezi senátory, equity a tribuny aeraria

C

Lex Caecilia Didia (98 př. n. l.) – mezi prvním čtením zákona na shromáždění lidu (tzv. contio) a jeho schválením musí uplynout nejméně tři tržní dny (velké trhy se v Římě konaly jednou za týden, římský týden měl až do juliánské reformy devět dní; devátým, tržním dnem byly tzv. nundinae), tedy nejméně 20 dnů kalendářních. Do jednoho návrhu zákona nebylo lze vkládat více spolu nesouvisejících věcí (přílepků)
Lex Caelia tabellaria (107 př. n. l.) – rozšířeno tajné hlasování v procesech o velezradě (tzv. de perduellio)
Lex Calpurnia de repetundis (149 př. n. l.) – zakládal stálé soudní dvory proti vydírání (tzv. quaestio perpetua de repetundis); měl zabraňovat odírání provincií jejich prokonzul nebo nájemci daní neboli publikány
Lex Canuleia de conubio ( (445 př. n. l.) – povoloval sňatky mezi patriciji a plebeji
Lex Cassia tabellaria (137 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
Lex Cincia de muneralis (204 př. n. l.) – zakazoval právním zástupcům na soudě brát odměny a dary
Lex Claudia de nave senatorum (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí vlastnit lodě s válečnou kapacitou
Lex Claudia de senatoribus (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí podnikat ani se zabývat obchodem
Lex Cornelia annalis (81 př. n. l.) – sankcionoval předchozí činy Lucia Cornelia Sully během občanské války a posiloval moc senátu
Lex Cornelia de provinciis ordinandis (81 př. n. l.) – reguloval činnost prokonzulů ve svých přidělených provinciích, obzvláště nepovolenou válku nebo nepovolené cestování

D

Lex Domitia de sacerdotiis (104 př. n. l.) – členové náboženských kolegií již nejsou kooptování ale voleni (pravděpodobně) tributními sněmy; tento zákon byl později zrušen Sullou

F

Lex Fannia sumptuaria (161 př. n. l.) – zákon proti přepychu; stanovoval nejvyšší limity výdajů na představení a slavnosti
Lex Fufia Caninia (2 př. n. l.) – omezoval počet otroků, které může vlastník propustit o své vůli na svobodu

G

Lex Gabinia de piratis persequendis (67 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi zvláštní pravomoce k potírání námořních pirátů a ke kontrole zásobování obilím
Lex Gabinia tabellaria ( (139 př. n. l.) – zavedeno ve všech volbách tajné hlasování
Lex Gellia Cornelia de civitate (72 př. n. l.) – autorizoval Gnaea Pompia k udělení římského občanství zasloužilým (tedy prakticky Pompeiově klientele)
Leges Genuciae (342 př. n. l.) – nikdo nesmí být zvolen znovu do úřadu dříve než po deseti letech; oba konzulové mohou být zvoleni z řad pebejců

H

Lex Hieronica frumentaria (240 př. n. l.) – zákon přebíral daňový systém Hieróna II. ze Syrakus
Lex Hortensia (287 př. n. l.) ) – právně závazní jsou i ustanovení sněmu tributního

I

Lex Icilia de Aventino publicando (454 př. n. l., někdy se udává 456 př. n. l.) – přiděloval plebejům obecní půdu na pahorku Aventin
Lex Icilia de tribunis plebis (492 př. n. l.) – tribuni lidu mohou svolávat lidová shromáždění
Lex Iulia de adulteriis coercendis (18 př. n. l.) – manželská nevěra je soukromý i veřejný přečin a může být trestána vyhnanstvím
Lex Iulia de civitate (90 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo těm italským spojencům, kteří se neúčastnili Spojenecké války nebo složili zbraně
Lex Iulia de maritandis ordinibus (18 př. n. l.) – svobodní a mladé vdovy, které se nechtěly vdát, byli vyloučeni z dědictví a z návštěv veřejných her; stejné tresty hrozily i ženatým a vdaným ale bezdětným. Tento nepopulární zákon byl později upraven zákonem Lex Pappia Poppaea
Lex Iulia de repetundis (59 př. n. l.) – zakročoval proti bezuzdnému vymáhání peněz v provinciích
Lex Iulia municipalis (45 př. n. l.) – měnil statuty všech italských měst a dal jim římský systém správy (komicie, senát, magistráty)
Lex Iunia de peregrinis (126 př. n. l.) – vykazoval z Říma všechny, kteří neměli římské občanství nebo ho získali neoprávněně
Lex Iunia Norbana (17 př. n. l., uvádí se též 19) – propouštění otroků na svobodu bylo dáno pod kontrolu a po splnění předchozích formalit

L

Lex Labiena de sacerdotiis (64 př. n. l.) – derogoval Sullův zákon o kooptaci členů náboženských kolegií a právo jejich volby opětovně navracel do lidových shromáždění
Lex Licinia Pompeia (55 př. n. l.) – prolongoval Caesarovu správu Zaalpské Galie na dalších pět let
Lex Liciniae Sextiae de aere alieno (367 př. n. l.) – dlužníkům bylo odpočteno z jistiny to, co bylo zaplaceno na úrocích a zbytek dluhů měl být splácen ve třech letech stejnými díly
Rogationes Liciniae Sextiae příp. Leges Liciniae Sextiae (367 př. n. l.) – zavedena zásada, že jeden konzul musí vždy být plebejec; omezila se pozemková držba tak, aby nikdo neměl v držení více než pět set jiter půdy

M

Lex Maenia Sestia (452 př. n. l.) – stanovoval stupnice pokut: 1 vůl = 12 ovcí = 100 funtů (římských liber) bronzu
Lex Maenia (288 př. n. l.) – ustanovení sněmu centuriátního je povinován schválit i senát
Lex Mamilia Roscia Peducaea Alliena Fabia (109 př. n. l.) – návrh pozemkové reformy
Lex Manilia (66 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi speciální pověření (imperium) pro boj s králem Mithridatem IV. a Tigranem
Lex Maria (119 př. n. l.) – nařizoval zúžení hlasovacích uliček jako opatření proti možnosti uplácení voličů
Lex Minucia de liberis (91 př. n. l.) – potomci ze smíšených manželství, kdy jeden z rodičů měl římské občanství, na toto občanství nemají nárok

N

Lex NN ( (421 př. n. l.) – plebejci mohli být voleni za quaestory, počet quaestorů se zvýšil ze 2 na 4
Lex NN (337 př. n. l.) – plebejům byla zpřístupněna praetura
Lex NN (356 př. n. l.) – plebejcům byl zpřístupněn i úřad diktátora

O

Lex Ogulnia (300 př. n. l.) – počet členů kolegia pontifiků zvýšen na 8, polovina kolegia musí být plebejové
Lex Oppia sumptuaria (215 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval ženám nošení drahých šatů, šperků a používání bryček
Lex Orchia sumptuaria (191 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval počet osob, které bylo možno pozvat na představení v divadle nebo cirku
Lex Ovinia de lectione senatus (312 př. n. l., datum je nejisté, spíše něco před) – právo revidovat seznam členů senátu přešlo z konzulů na censory

P

Lex Papia Poppaea (9 n. l.) – upravoval Lex Iulia de maritandis ordinibus
Lex Papiria Iulia de multarum aestimatione ( (430 př. n. l.) – placení pokut v bronzu je povinné
Lex Papiria tabellaria (131 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
Lex Plautia de reditu Lepidanorum (70 př. n. l.) – amnestoval všechny spojence Marka Aemilia Lepida z jeho tažení proti Římu roku 78 př. n. l. a povoloval jim návrat do Říma
Lex Plautia de vi (70 př. n. l.) – zákon proti ohrožovatelům státní bezpečnosti
Lex Plautia Papiria de civitate (89 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo všem italským spojencům
Lex Poetelia Papiria de nexis (326 př. n. l.) – dlužníci již nesmí být drženi v otroctví
Lex Pompeia de civitate (89 př. n. l.) – zřizoval provincii Galii Předalpskou, jejím obyvatelům přiznával římské občanství. Obyvatelům Zaalpské Galie uděloval právo latinské
Lex Pompeia de tribunicia potestate (70 př. n. l.) – plně restituoval moc tribunů lidu včetně jejich práva veta
Lex Porcia de tergo civium (195 př. n. l. nebo 184 př. n. l.) – zakazoval tělesné trestání římských občanů bez předchozího odvolání
Lex Porcia Laeca (199 př. n. l.) – opětovně stvrzoval právo odvolací (provocatio) v hrdelních přích
Lex Publilia Voleronis (471 př. n. l.) – tribuni lidu budou nadále voleni na tributních shromážděních a nikoliv na centuriátních; omezovalo se tím ovlivňování volebních hlasů patriciji
Leges Publiliae Philonis de plebiscitis (339 př. n. l.) – jeden z censorů musí být vždy plebej; zákony předkládané centuriátnímu shromáždění musí být nejdříve schváleny na shromáždění kurijním (v něm měli převahu patricijové)

R

Lex Roscia theatralis (67 př. n. l.) – přiděloval equitům v divadlech zvláštní místa (14 řad)
Lex Roscia (49 př. n. l.) – obyvatelé Zaalpské Galie obdrželi latinské právo
Lex Rubria (122 př. n. l.) – povolil vystavět kolonii na ruinách Kartága

S

Lex Sempronia agraria (133 př. n. l.) – rozděloval obecní půdu (tzv. ager publicus) mezi bezzemky a stanovoval maximální výměru půdy na rodinu na 1000 jiter
Lex Sempronia iudiciaria (123 př. n. l.) – soudnictví přeneseno ze senátorů na equity (jezdce); jezdecký census stanoven na 400 000 sesterciů
Lex Servilia Glaucia (100 př. n. l.) - přiděloval půdu veteránům na pozemcích v jižní části Galie
Lex Servilia iudicaria (106 př. n. l.) – řízení soudních dvorů proti vydírání přeneseno z equitů zpět na senátory

T

Lex Terentia Cassia frumentaria (73 př. n. l.) – zabezpečoval zásobování obilím Řím a snižoval přídělové dávky
Lex Terentilia ( (451 př. n. l.) – zřizoval dočasný úřad decemvirů určených k sepsání zákonů (tzv. decemviri legibus scribundis)
Lex Titia (43 př. n. l.) – uzákonění druhého triumvirátu na délku pěti let
Lex Trebonia de provinciis consularibus (55 př. n. l.) – přiděloval na pět let prokonzulskou správu provincií Hispánii Pompeiovi a Sýrii Marku Liciniu Crassovi

V

Lex Valeria Cornelia (5 n. l.) – pozměnil proceduru volby praetorů a konzulů v centuriátním shromáždění; přidaných deset nových centurií (centuriae C. & L. Caesaris) mělo přednostní právo postavit kandidáty k volbám
Lex Valeria Horatia de plebisctium (449 př. n. l.) – výrazně rozšiřoval práva plebejů
Lex Valeria Publicolae de provocatione (údajně 509 př. n. l., možná 449 př. n. l. nebo 300 př. n. l.) – garantoval každému Římanovi právo odvolat se proti rozsudku smrti (tzv. provocatio)
Lex Vatinia (59 př. n. l.) ) – přiděloval Caesarovi na pět let prokonzulskou správu Předalpské Galie a Illyrika
Lex Villia annalis (180 př. n. l.) – stanovoval minimální věk potřebný pro volené funkce (quaestorové 30 let, aedilové 36 let, praetorové 39 let, konzulové 42 let); mezi každou magistraturou musí kandidátovi uplynout nejméně dva roky, mezi dvěma konzuláty pak 10 let
Lex Voconia de mulierum hereditibus (169 př. n. l.) – omezoval pro ženy množství majetku zahrnutého v dědickém právu z odkazu; pro velké množství legálních způsobů, jak ho obejít, byl prakticky bez účinku

Všeobecné, veřejné zákony

Constitutio Antoniniana (212) – edikt císaře Caracally, kterým bylo římské občanství rozšířeno na všechny svobodné muže
Lex citationis (426) – během soudních řízení mohlo být citováno jen pět římských právníků (Ulpianus, Gaius, Iulius Paulus, Papinianus a Modestinus)
Lex sacrata (494 př. n. l.) – tento zákon vzniklý po prvním odchodu (secesi) plebejů z Říma zakládal nový plebejský úřad tribunů lidu a zaručoval jim osobní nedotknutelnost (tzv. sacrosanctitas)
Leges provinciae (146 př. n. l.) – soubor práv upravující správu římských provincií

Senátní usnesení

Senatus consultum – usnesení senátu bez právní závaznosti
Senatus consultum ultimum – usnesení senátu k ochraně republiky, prakticky vyhlášení výjimečného stavu. Senát ho vydával v případech extrémního nebezpečí pro republiku, obvykle se jednalo o snahu vypořádat se s vnitřním politickým násilím. První usnesení tohoto druhu (Senatus consultum de re publica defendenda) bylo vydáno v roce 121 př. n. l. kvůli potlačení nepokojů vyvolaných Gaiem Gracchem
Senatus consultum Claudianum (52) – o soužití svobodné ženy a otroka (žena měla přejít do otroctví i s případně narozenými potomky z tohoto vztahu majiteli otroka, pokud tohoto otroka po formálním varování odmítla opustit)
Senatus consultum Macedonianum (mezi 69 až 79) – o půjčkách mezi otcem a synem
Senatus consultum Neronianum (60) – o dědictví
Senatus consultum Orphitianum (178) – o dědictví
Senatus consultum Pegasianum (mezi 69 až 79) – o dědictví
Senatus consultum Silanianum (10) – o otrocích (pokud byl majitel otroka svým otrokem zabit, všichni otroci patřící majiteli mají být mučeni a odsouzeni k smrti)
Senatus consultum Tertullianum (mezi 117 až 138) – o dědictví
Senatus consultum Trebellianum (56) – o dědictví
Senatus consultum Vellaeanum (46) – o dluzích (zakazoval ženám ručit za závazky druhých osob, dokonce i v případě jejich manželů)

Kodexy

Zákon dvanácti desek (asi 451 př. n. l.) – první soubor římských práv, který byl sepsán decemviry. Důvodem byly spory mezi patriciji a plebeji, jednalo se zejména o formalizaci zvykového práva
Corpus iuris civilis (529 až 534) – kodifikace veškerého římského práva za císaře Justiniána I.
Lex Romana Visigothorum (506) – jeden z římských právnických základů po pádu Západořímské říše

Externí odkazy

Legal and Institutional Chronology of the Roman Republic (anglicky)
Leges regiae, rogatae, datae (latinsky)