Sabsu
| Sabsu | |
|---|---|
| Úmrtí | kolem 1701 |
| Tituly a úřady | |
| správce Chej-lung-ťiangu | |
| Období | 1683–1701 |
| Panovník | Kchang-si |
| Vojenská kariéra | |
| Sloužil | říše Čching |
| Složka | korouhevní vojska |
| Války | rusko-čchingská válka, džúngarsko-čchingské války |
| Bitvy | první obléhání Albazinu, druhé obléhání Albazinu |
|
| |
| Národnost | mandžuská |
| Země | říše Čching |
| Bydliště | Ula (Girin) |
| Povolání | vojevůdce |
| Rod | Fuca |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sabsu (čínsky v českém přepisu Sa-pu-su, pchin-jinem Sàbùsù, znaky zjednodušené 萨布素, tradiční 薩布素; † kolem 1701) byl mandžuský vojevůdce, generál korouhevních vojsk říše Čching.
Život
Sabsu pocházel z mandžuského klanu Fuca, patřil k žluté korouhvi s lemem. Žil v Ule (dnešní Girin), kde sloužil jako plukovník.[1]
Roku 1677 s dvěma sty vojáky doprovázel skupinu pověřenců z Pekingu, kteří hledali nejvyšší horu pohoří Čchang-paj, odkud měl pocházet předek rodu Aisin Gioro. Za účast na úspěšné expedici byl povýšen na vojenského zástupce správce Ninguty.[1]
Na přelomu let 1682/83 doprovázel Langtana a Pengcuna v jejich výzvědné expedici k Albazinu. Roku 1683 vytáhl s armádou z Ninguty na sever k Amuru, na němž vybudoval dvě opevněné základny, Ajgun a Kumarsk. Přitom zajal skupinu Rusů plavících se k ústí Zeji.[1] Velikost jeho armády odhadli Rusové na 10 tisíc lidí na 300 lodích, se 300 velkými i malými děly.[2] Ve druhé polovině roku vyslal oddíly o 400–500 mužích k ruským ostrohům v povodí Zeji,[3] dva obsadili bez problémů, poslední z nich, Verchnozejský se držel až do února 1684.[4]
Téhož roku byl jmenován vojenským správcem Chej-lung-ťiangu se sídlem v Ajgunu s úkolem vypořádat se s Rusy, ale jeho postup byl váhavý a pomalý. Roku 1685 byl proto císařem pokárán.[1]
S posilami přivedenými Pengcunem v červnu 1685 zaútočil na Albazin, po krátkém obléhání se Rusové vzdali a odešli. Sabsu byl vyznamenán a jeho velitelství přeloženo do Mergenu. Rusové však Albazin obnovili, proto je od července 1686 opět obléhal, od listopadu 1686 kvůli zahájení jednání přerušil boje a následující rok se stáhl do Mergenu.[1] V létě 1689 přivedl do Něrčinska na podporu čchingských vyslanců nejméně 3000 mužů.[5]
Roku 1696 v tažení proti džúngarskému chánu Galdanovi velel východní armádě, která strážila západní hranice Mandžuska. Roku 1701 byl degradován protože zanedbával rozvoj zemědělství ve svěřeném regionu a pokusil se to skrýt, když předešlý rok vypukl hladomor.[1]
Později byl jmenován mladším pomocníkem komořího císařské gardy, ale krátce nato zemřel.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 2. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. Heslo Sabsu, s. 630–631. (anglicky)
- ↑ АЛЕКСАНДРОВ, Вадим Александровин. Россия на дальневосточных рубежах (вторая половина XVII в.). 1. vyd. Москва: Наука, 1969. S. 113. (rusky) Dále jen Alexandrov.
- ↑ Alexandrov, 114.
- ↑ БЕСПРОЗВАННЫХ, Е. Л. Приамурье в системе русско-китайских отношений. Хабаровск: Кн. изд-во, 1986. S. 60. (rusky) 1. vyd. M.: Наука, 1983; dále jen Bezprozvannych.
- ↑ Hummel, heslo Songgotu, s. 663–666.