Oleksij Zaklynskyj
| Oleksij Zaklynskyj | |
|---|---|
 Oleksij Zaklynskyj | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Rusínský klub |
| Narození | 27. března 1819 Ozerjany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. března 1891 Bohorodčany  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Vídeňská univerzita (nedokonč.) |
| Náboženství | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleksij Zaklynskyj, cyrilicí Олексій Заклинський, polsky též Ołeksa Zakłynśkyj (27. března 1819 Ozerjany – 26. března 1891 Bohorodčany[1][2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě chlapcem. Vychovávali ho pak příbuzní v Ozerjanech. Vystudoval gymnázium ve Stanislavově a studoval práva na Vídeňské univerzitě. Kvůli nedostatku financí, ale studia nedokončil. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Podílel se na ustavení Ruské rady ve Lvově a byl delegátem Slovanského sjezdu v Praze. Byl i literárně činný. Je autorem populární písně Там, де Чорна гора (Tam, kde Čorna hora).[3]
Angažoval se v politice. Zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu[1] a byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Stanislavov, Bohorodčany atd.[4] V roce 1873 se uvádí jako Alexius Zakliński, řeckokatolický farář, bytem Bohorodčany.[5] V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok.[6] Ten v roce 1873 čítal 15-16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Zaklynskyj náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru.[7] Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub.[8] Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.[9] Patřil do starorusínského proudu.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Hof- und Personal-Nachrichten. Die Presse. Březen 1891, roč. 44, čís. 87, s. 9. Dostupné online.
- ↑ a b c Neue Freie Presse. Březen 1891, čís. 9550, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Одцвітав терен... не одцвітала душа (Олексій Заклинський (1819-1891) [online]. littlumach.at.ua [cit. 2015-06-15]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=492&size=45
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Poláci na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1874, čís. 85, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Senatspräsident i. P. Basil Ritter v. Kowalski. Neue Freie Presse. Březen 1911, čís. 16730, s. 12. Dostupné online.
- ↑ Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.
