Přeskočit na obsah

241. dopravní letka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
241. dopravní letka
Znak 241. dopravní letky
Znak 241. dopravní letky
ZeměČeskoČesko Česko
Vznik1. července 1994
Typdopravní letectvo
Velikost2 letouny
Posádkaletiště Kbely
Velitelépplk. Ondřej Kudělka
Nadřazené jednotky24. křídlo 24. základny dopravního letectva
Insignie
Znak
Znak na SOP
Letouny
DopravníA319CJ

241. dopravní letka (neoficiálně přezdívaná vládní letka[1]) je vojenská jednotka 24. základny dopravního letectva Vzdušných sil Armády České republiky. Dislokována je na letišti Kbely v Praze. Hlavním úkolem letky je poskytování letecké přepravy osob, zejména ve prospěch Armády ČR (např. rotace personálu v zahraničí), dále přeprava ústavních činitelů České republiky a zahraničních státních delegací, přeprava v rámci sil NATO, speciální lety pro Bezpečnostní informační službu a možné využití pro zdravotnické transporty MEDEVAC.[2][3]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Letoun A319CJ v doprovodu letounu JAS-39 Gripen

Letka vznikla jako 61. dopravní letka k 1. červenci 1994 při reorganizaci v rámci nově zřízené 6. základy dopravního letectva v Praze-Kbelích. Provozovala tehdy sovětské stroje Tupolev a Antonov a československé Let L-410. Od počátku roku 1999 začala po vzoru většiny zemí NATO přepravovat ústavní činitele České republiky a k tomuto úkolu získala od rušeného Státního leteckého útvaru Ministerstva vnitra České republiky (tzv. vládní letky) další letouny (po jednom Tupolevu a Letu,[4] rovněž také jeden menší Bombardier a dva Jakovlevy).[3]

Při reorganizaci k 1. červenci 2003 byla v rámci nově zřízené 24. základy dopravního letectva v Praze-Kbelích přejmenována na 241. dopravní letku (nebo též 241. dopravní a speciální letku[5]).[2] Stroje určené pro přepravu převážně VIP osob[5] (tzv. bílé letouny) byly provozovány z detašovaného pracoviště na letišti Praha-Ruzyně.[2] V roce 2007 byl stav letky doplněn o nové dopravní letouny Airbus.[6] Oba stroje získaly díky svému reprezentativnímu účelu oficiální čestná jména,[3] jeden byl pojmenován po generálovi Karlu Janouškovi, druhý po generálovi Josefu Ocelkovi.[6] Vzhledem k souvisejícímu ukončení provozu letounů Tupolev došlo tehdy k přesunu provozu všech letounů letky na kbelské letiště. Téhož roku byla také reorganizována 24. základna a turbovrtulové transportní a dopravní stroje byly vyčleněny do nově vzniklé 242. transportní a speciální letky. Ve stavu 241. dopravní letky tak od té doby zůstaly pouze tzv. bílé letouny, stroje Airbus a menší stroje Bombardier a Jakovlev.[2] Po vyřazení letounů Bombardier a Jakovlev v letech 2020 a 2022 disponuje letka pouze dvěma velkými stroji Airbus.[1]

V roce 2009 čítala 241. dopravní letka 55 osob, z toho 18 příslušníků létajícího personálu a 37 příslušníků pozemního technického personálu.[2]

Mise

[editovat | editovat zdroj]

K významným misím letky patří přeprava humanitární pomoci letouny Tu-154 počátkem roku 2005 do oblastí jihovýchodní Asie postižených vlnou tsunami[2] a evakuační lety stroje A319 z afghánského Kábulu v srpnu 2021.[7]

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
Letoun A319CJ ze stavu 241. dopravní letky

Na konci roku 2022 se ve výzbroji letky nacházely:[1]

  • 2 dopravní letouny Airbus A319CJ (A319-115X, od 2007[6])
    • letoun č. 2801 (čestné jméno „Gen. K. Janoušek KCB“), rok výroby 2006 – letoun ve VIP úpravě pro 44 cestujících, díky přídavným nádržím má větší dolet[3][6][8]
    • letoun č. 3805 (čestné jméno „Gen. J. Ocelka DFC“), rok výroby 2007 – letoun v úpravě pro 100 cestujících, kvůli menším nádržím má menší dolet[3][6][8]

Dřívější výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • Bývalé letouny 241. dopravní letky
  • Letoun Tu-134
    Letoun Tu-134
  • Letoun Tu-154B-2
    Letoun Tu-154B-2
  • Letoun Tu-154M
    Letoun Tu-154M
  • Letoun An-26
    Letoun An-26
  • Letoun L-410 UVP-E
    Letoun L-410 UVP-E
  • Letoun Jak-40
    Letoun Jak-40
  • Letoun CL-601 Challenger
    Letoun CL-601 Challenger

Velitelé

[editovat | editovat zdroj]
  • v roce 2009 – pplk. Libor Tomolya[2]
  • v roce 2014 – pplk. Radko Husák[3]
  • v roce 2023 – pplk. Ondřej Kudělka[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c ŠPAČEK, Radim. Czech Air Force 2030 – pohled do budoucnosti českého letectva 2.díl [online]. Czechairforce.com, 2022-12-20 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g SOUŠEK, Tomáš. 241. dopravní letka: Air Force One po česku. Letectví + kosmonautika. 2009, čís. 9, s. 72–75. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f 241. dopravní letka v roce 2014. Letectví + kosmonautika. 2014, čís. 6, s. 48 a další. 
  4. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Jak-40 v letectvu. Letectví + kosmonautika. 2015, čís. 2, s. 16 a další. 
  5. ↑ a b c d ČADIL, Jan. České letectvo ve víru reforem. Letectví + kosmonautika. 2004, čís. 4, s. 384–387. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e ČADIL, Jan. Kbelské Airbusy. Letectví + kosmonautika. 2007, čís. 11, s. 26–29. Dostupné online. 
  7. ↑ HOTTMAR, Aleš. Airbusem do Kábulu – na vlastní nebezpečí a s pevnými nervy [online]. Czechairforce.com, 2021-09-10 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b SOUŠEK, Tomáš. Airbus A319CJ v Armádě ČR. Letectví + kosmonautika. 2017, čís. 11, s. 16 a další. 
  9. ↑ a b c d MATOULEK, Jaroslav. Šedesátiny dopravního letectva. Letectví + kosmonautika. 2007, čís. 1, s. 60–63. Dostupné online. 
  10. ↑ KOLMANN, Petr. „Stopadesátčtyřky“ se rozloučily se službou. Letectví + kosmonautika. 2008, čís. 1, s. 12–17. Dostupné online. 
  11. ↑ Tupolev Tu-154 M “Naganský expres” [online]. Muzeum-kunovice.cz [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b ČADIL, Jan. Jak dál?. Letectví + kosmonautika. 2007, čís. 1, s. 64–65. Dostupné online. 
  13. ↑ ŠPAČKOVÁ, Zuzana. Poslední mohykáni končí, armáda se rozloučila s letouny Jak-40 [online]. Czechairforce.com, 2020-09-03 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jakovlev Jak-40 [online]. Muzeum-kunovice.cz [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ HOTTMAR, Aleš. Letecké muzeum v Kunovicích získalo do expozice vládní Jak-40 [online]. Czechairforce.com, 2020-11-15 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jakovlev Jak-40 K [online]. Vhu.cz [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ HOTTMAR, Aleš. Vládní Challenger obohatil sbírky kbelského leteckého muzea [online]. Czechairforce.com, 2023-05-18 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Bombardier – Canadair CL-601-3A Challenger [online]. Vhu.cz [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ve Kbelích bude při zahájení sezóny vystaven vládní Challenger [online]. Vhu.cz, 2023-04-21 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ VÁVROVÁ, Iveta. Vládní letka se rozšíří o menší tryskáče, plánuje armáda. Ministři teď využívají i nákladní letouny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-03-24 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • 241. dopravní letka v roce 2014. Letectví + kosmonautika. 2014, čís. 6, s. 48 a další. 
  • ČADIL, Jan. Kbelské Airbusy. Letectví + kosmonautika. 2007, čís. 11, s. 26–29. Dostupné online. 
  • SOUŠEK, Tomáš. 241. dopravní letka: Air Force One po česku. Letectví + kosmonautika. 2009, čís. 9, s. 72–75. Dostupné online. 
  • SOUŠEK, Tomáš. Jak-40 v letectvu. Letectví + kosmonautika. 2015, čís. 2, s. 16 a další. 
  • SOUŠEK, Tomáš. Airbus A319CJ v Armádě ČR. Letectví + kosmonautika. 2017, čís. 11, s. 16 a další. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=241._dopravní_letka&oldid=23542980“