1. pobaltský front

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlajka 1. pobaltského frontu

1. pobaltský front (rusky 1-й Прибалтийский фронт) byl název vojenské formace Rudé armády za druhé světové války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

1. pobaltský front vznikl přejmenováním Kalininského frontu 20. října 1943 na základě rozkazu Stavky ze 16. října

V listopadu 1943 front útočil na vitebsko–polockém směru, přičemž postoupil o 50 km, nevýrazné výsledky bojů stály místo velitele frontu Jerjomenka. V únoru a březnu 1944 front v místních útocích vylepšil své postavení. V červnu se zúčastnil mohutné Běloruské operace, osvobodil Polock v červenci i Daugavpils. Poté vojska frontu postupovala na Rigu, přechodně dosáhla Rižského zálivu, ale německá vojska je odrazila 30 km zpět. V září 1944 se front účastnil Rižské operace, po přeskupení sil na levé křídlo překvapivě zaútočil na Memel a s 2. pobaltským frontem zablokoval německou skupinu armád Sever na Kuronském poloostrově. Začátkem roku 1945 front společně s 3. běloruským frontem provedl Východopruskou operaci, 28. ledna dobyl Memel a pokračoval v útoku ve směru na Königsberg.

17. února front předal vojska blokující německou skupinu armád Kuronsko 2. pobaltskému frontu. 24. února 1945 byl podle příkazu Stavky z 21. února 1. pobaltský front reorganizován v Zemlandskou skupinu vojsk 3. běloruského frontu.

Podřízené jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 39. armáda (20. října 1943 – 20. ledna 1944 a 3. – 15. července 1944 a 6. – 24. února 1945)
  • 43. armáda (20. října 1943 – 20. ledna 1944 a 13. – 24. února 1945)

3. letecká armáda (20. října 1943 – 24. února 1945)

  • 6. gardová armáda (jaro 1944 – 8. února 1945)
  • 51. armáda (1. července 1944 – 2. února 1945)
  • 2. gardová armáda (8. července – 20. prosince 1944)
  • 5. gardová tanková armáda (17. srpna – 20. října 1944)
  • 61. armáda (17. října – 20. prosince 1944)
  • 11. gardová armáda (18. listopadu 1943 – 22. dubna 1944 a 13. – 24. února 1945)

Velení[editovat | editovat zdroj]

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAGRAMJAN, Ivan Christoforovič. Na cestě k vítězství. Překlad Ludvík Myška. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1982. 560 s., 32 str. (Paměti; sv. 66). 
    • rusky: Так шли мы к победе. Moskva: Vojenizdat, 1977. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • 60 лет великой победе [online]. Moskva: Министерство обороны Российской Федерации, 2004-2005 [cit. 2008-12-12]. Kapitola Фронты. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-21. (rusky) 
  • „Память“ [online]. Voroněž: Военно-патриотический клуб „Память“ при Воронежском государственном университете, 2000-10 [cit. 2008-12-12]. Kapitola 1-й Прибалтийский фронт. Dostupné online. (rusky) 
Předchůdce ' Nástupce
kalininský front 1. pobaltský front
20. října 1943 – 24. února 1945
Zemlandská skupina vojsk
(3. běloruského frontu)