Přeskočit na obsah

Ethyl(dimethylaminopropyl)karbodiimid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ethyl(dimethylaminopropyl)karbodiimid
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název3-{[(ethylimino)methyliden]amino}-N,N-dimethylpropan-1-amin
Ostatní názvyEDC, EDAC, EDCI
Sumární vzorecC8H17N3
Identifikace
Registrační číslo CAS1892-57-5
25952-53-8 (hydrochlorid)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)217-579-2
PubChem15908
SMILESCCN=C=NCCCN(C)C
InChIInChI=1S/C8H17N3/c1-4-9-8-10-6-5-7-11(2)3/h4-7H2,1-3H3
Vlastnosti
Molární hmotnost155,24 g/mol
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH302 H314 H317 H334[1]
P-větyP260 P261 P264 P270 P272 P280 P285 P301+312 P301+330+331 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P321 P330 P333+313 P342+311 P363 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ethyl(dimethylaminopropyl)karbodiimid (zkráceně EDC, EDAC nebo EDCI) je ve vodě rozpustný karbodiimid nejčastěji používaný ve formě hydrochloridu.[2] Obvykle se používá při pH 4 až 6. Nejčastěji slouží k aktivaci karboxylových skupin při syntéze amidůaminů. Lze jej také použít na aktivování fosfátových skupin při přípravě fosfomonoesterů a fosfodiesterů. K častým oblastem využití EDC patří syntéza peptidů, navazování bílkovin na nukleové kyseliny a příprava imunokonjugátů. Ve směsi s N-hydroxysukcinimidem slouží k imobilizaci velkých biomolekul.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

EDC je možné zakoupit, dá se však též připravit v laboratoři; nejprve reaguje ethylisokyanát s N,N-dimethylpropan-1,3-diaminem za vzniku močoviny, která se poté dehydratuje.[3]

Mechanismus účinku

[editovat | editovat zdroj]
Mechanismus spojování karboxylových kyselin a and aminů v kyselém prostředí pomocí ED; čtyřstěnný meziprodukt a aminolýza nejsou znázorněny.

EDC se používá na přípravu aktivních esterů reakcemi primárních aminů s karboxylovými kyselinami. Reakce začíná atakem karbodiimidové skupiny EDC karbonylem, po kterém dojde k přesunu protonů. Následně primární amin reaguje s karbonylovým uhlíkem kyseliny, čímž se vytvoří čtyřstěnný meziprodukt, a následně se odštěpí močovina, čímž vznikne konečný produkt.[4]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • López-Alonso, JP; DIEZ-GARCIA, F; FONT, J; RIBÓ, M; VILANOVA, M; SCHOLTZ, JM; GONZÁLEZ, C. Carbodiimide EDC Induces Cross-Links That Stabilize RNase A C-dimer against Dissociation: EDC Adducts Can Affect Protein Net Charge, Conformation and Activity. Bioconjugate Chemistry. 2009, s. 1459. DOI 10.1021/bc9001486. 
  • Nakajima, N; IKADA, Y. Mechanism of Amide Formation by Carbodiimide for Bioconjugation in Aqueous Media. Bioconjugate Chemistry. 1995, s. 123. DOI 10.1021/bc00031a015. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1-Ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)carbodiimide na anglické Wikipedii.

  1. a b c d 1-Ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)carbodiimide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Richard S. Pottorf; Peter Szeto. 1-Ethyl-3-(3'-dimethylaminopropyl)carbodiimide Hydrochloride. e-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. 2001. 
  3. John Sheehan; Philip Cruickshank; Gregory Boshart. A Convenient Synthesis of Water-Soluble Carbodiimides. The Journal of Organic Chemistry. 1961, s. 2525. 
  4. Carbodiimide Crosslinker Chemistry - US [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.