Čtyři roční doby (němý film)
| Čtyři roční doby | |
|---|---|
| Země původu |  Rakousko-Uhersko |
| Jazyky | bez dialogů české mezititulky |
| Délka | 2 minuty (40,7 metrů) (dochovaná část) |
| Žánry | poetický, lyrický, filmová reportáž |
| Režie | Max Urban |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Andula Sedláčková |
| Kamera | Max Urban |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1912 |
| Produkční společnost | ASUM |
| Distribuce | ASUM |
| Čtyři roční doby na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čtyři roční doby je název českého němého filmu, který v roce 1912 natočil režisér a architekt Max Urban jako jeden z prvních filmů své společnosti ASUM.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Jeden z prvních filmů společnosti ASUM, kterou v roce 1912 založil architekt Max Urban se svou tehdejší manželkou, divadelní herečkou Andulou Sedláčkovou. Max Urban jako režisér se zde chopil i kamery a zachytil svoji manželku v žánrových snímcích zachycujících ji v přírodních scenériích od jara do zimy. Film byl natáčen na terase vily Maxe Urbana na Rašínově nábřeží (dříve Libušině) a jejím okolí, část pak v pražské Stromovce.
Dochované filmové materiály jsou pravděpodobně neúplné, o čemž svědčí i chybějící mezititulek u zimního výjevu. Film je virážovaný, přičemž každé z ročních období má své specifické zabarvení: pro jaro zvolena zelená barva, léto je laděno v oranžové barvě, barvou podzimu je hnědá a zima je reprezentována modrou barvou. Film bývá řazen jak do kategorie filmů hraných[1], tak do kategorie dokumentárních jako filmová reportáž[2].
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Poetický snímek, ve kterém Andula Sedláčková provází diváka čtyřmi ročními obdobími, jednou na louce, jindy u rybníka, ve Stromovce a nakonec ve sněhu.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Andula Sedláčková | ona sama |
Pozdější uvedení[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1931 byl film opětovně promítán v kině, a to v rámci druhého týdne avantgardního filmu uváděného v pražském kině Kotva. Vedle snímku Čtyři roční doby se na programu objevily filmy Jana Kříženeckého Výstavní párkař a lepič plakátů a Dostaveníčko ve mlýnici (oba 1898), další snímek Maxe Urbana filmová reportáž Pegoud v Praze (1913), ze zahraničních pak krátkometrážní Tajnosti zámku Kostky (Les Mystères du château de Dé; 1929) režiséra Mana Raye, Hudební studie č. 5 a č. 6 německého tvůrce Oskara Fischingera a celovečerní Země (Земля; 1930) režiséra Olexandra Dovženka.[2][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kolektiv autorů. Český hraný film I. 1898-1930. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1995. ISBN 80-7004-082-3. S. 44.
- ↑ a b RÁDL, Otto. Druhý týden avantgardního filmu v Praze. České slovo. Praha: Melantrich, 16. 1. 1931, roč. 23, čís. 14, s. 11. Dostupné online. ISSN 2694-7129.
- ↑ RÁDL, Otto. Avantgardní filmy v Praze. Studio. Praha: Otakar Štorch-Marien, 2. 1931, roč. 2, čís. 10, s. 312. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Monografie
- BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie Československého filmu v obrazech 1898–1930. 1. vyd. Praha: Orbis, 1959. 240 s.
- Kolektiv autorů. Český hraný film I. 1898-1930. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.
- Články v periodicích
- RÁDL, Otto. Druhý týden avantgardního filmu v Praze. České slovo. Praha: Melantrich, 16. 1. 1931, roč. 23, čís. 14, s. 11. Dostupné online. ISSN 2694-7129.
- RÁDL, Otto. Avantgardní filmy v Praze. Studio. Praha: Otakar Štorch-Marien, únor 1931, roč. 2, čís. 10, s. 312. Dostupné online.