Žumberk (tvrz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čížkrajice
Tvrz Žumberk
Tvrz Žumberk
Základní informace
Výstavba 15. století
Stavebník Ludvík ze Žumberka
Poloha
Adresa Žumberk, Žár, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Žumberk
Žumberk
Další informace
Rejstříkové číslo památky 11595/3-623 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvrz Žumberk je panské sídlo nacházející se ve vesnici Žumberk, části obce Žár v okrese České Budějovice. Je chráněna jako kulturní památka České republiky, na seznam památek byla pod rejstříkovým číslem 11595/3-623 zapsána před rokem 1988.[1] Je přístupná veřejnosti, sídlí zde pobočka Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Východní křídlo budovy tvrze s průjezdem

Žumberk byl již ve 13. století centrem šlechtického statku, panské sídlo zde vzniklo nejpozději ve 14. století. V polovině 14. století drželi ves s poplužním dvorem páni z Hrádku, od poslední čtvrtiny 14. století byl jejím majitelem vladycký rod ze Žumberka, jehož nejstarší známý člen Pavlík je poprvé připomínán v roce 1383. Na konci 15. století vystavěl zřejmě Ludvík ze Žumberka novou tvrz, neboť stávající sídlo již pravděpodobně nevyhovovalo jeho nárokům. Tato tvrz se v přestavěné podobě dochovala do dnešních dnů. Páni ze Žumberka drželi ves do začátku 16. století, po nich krátce následovali páni z Rajholce a především Pouzarové z Michnic. V roce 1600 zemřel Jindřich Pouzar, jeho dědicové Dlouhoveští z Dlouhé Vsi prodali v roce 1602 statek Petru Vokovi z Rožmberka. Po něm jej od roku 1610 drželi jeho úředníci Theobald a Jan Hockové z Zweibrucku, od rozdělení majetku roku 1612 pouze Theobald. Ten byl však souzen za padělání úředních dokladů, Žumberk tedy přešel na Švamberky, dědice Rožmberků, kteří jej připojili k novohradskému panství,[2] jež v roce 1620 získali Buquoyové.[3]

Buquoyové žumberskou tvrz v 17. století příliš nevyužívali, v polovině 18. století již nevyhovovala jejich nárokům,[4] takže byla využívána pro byty pro vrchnostenské zaměstnance a v roce 1817 byla prodána čtyřem poddaným, kteří si ji rozdělili.[5] Poplužní dvůr severně od budovy tvrze byl rozdělen na osm samostatných poddanských hospodářství v 80. letech 18. století, několik dalších chalup poté vzniklo i v opevněném areálu mezi kostelem a budovou tvrze a při hradbách, díky čemuž vznikl později šířený omyl o opevněné vsi.[6] Tvrz postupně chátrala. Po roce 1945 zůstala v majetku státu,[2] v letech 1969–1974 byla kompletně zrekonstruována, od té doby zde sídlí muzeum venkovského lidu s expozicí malovaného lidového nábytku z jižních Čech, které je doplněno o historickou část o dějinách Žumberka a okolí. Od roku 1997 bylo zrekonstruováno opevnění včetně čtyř bašt (ve dvou z nich se nachází přístupné lapidárium), pátá dochovaná bašta je v soukromém vlastnictví a byla opravena po roce 1990.[5] Tvrz je nyní v majetku Jihočeského kraje a spravuje ji Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří tvrze s pavlačí a psaníčkovými sgrafity

Jádro současné tvrze pochází z konce 15. století, kdy Ludvík ze Žumberka nechal postavit zcela nové sídlo (není známo, jestli na místě staršího nebo na novém místě). Jednalo se tehdy o jednoduchou pozdně gotickou[5] jednopatrovou čtyřkřídlou budovu (doložena 1544[6]) s průjezdem do nádvoří; o jejím případném opevnění není známo nic. Do současné podoby renesanční vily v italském stylu[5] byla přestavěna někdy na přelomu 16. a 17. století, buď za Jindřicha Pouzara nebo za Theobalda Hocka. Stavitel nechal k severnímu a západnímu křídlu přistavět přístavky, na nádvoří byly vybudovány pavlače, byl upraven interiér a byla provedena sgrafitová omítka.[2] Tehdy také vzniklo do současnosti dochované opevnění, hradební zeď s baštami, mezi jehož stavitele bývá uváděn i Petr Vok z Rožmberka.[6]

Roku 1817 byla zbořena severní a severovýchodní část hradební zdi (směrem do vsi) i s bránou a jednou baštou,[6] další zbořená bašta je uváděna v roce 1832.[2]

Podoba tvrze[editovat | editovat zdroj]

Jedna z bašt tvrze

Tvrz je postavena na jihozápadním okraji vsi, nad rybníkem na Svinenském potoce, který ji chrání ze západní a jižní strany.[2]

Jedná se o čtyřkřídlou patrovou budovu s přístavky u severního a západního křídla. Ve východním křídle se nachází průjezd na malé čtvercové nádvoří s fasádou s psaníčkovými sgrafity a s pavlačemi, které jsou podklenuté valeně s výsečemi. Místnosti v přízemí tvrze jsou zaklenuté rovněž valeně, případně hřebínky.[2] V prvním patře se nacházejí obytné místnosti přístupné z pavlačí, v jedné z reprezentačních místností jsou fragmenty nástěnných maleb s biblickým citátem ve staročeštině a vyřezávaný záklopový strop, jehož trámy jsou zdobeny rožmberskou pětilistou růží.[7]

Areál tvrze je opevněn rozsáhlým opevněním. Hradební zeď zpevněná sedmi válcovými baštami chránila i blízký kostel Umučení svatého Jana Křtitele s původním hřbitovem a sousední poplužní dvůr, opevněná plocha přesahovala rozlohu malé vsi v těsném sousedství. Do dnešních dnů se dochovala většina hradební zdi (zbořena pouze na severní a severovýchodní straně směrem do vsi) a pět bašt; šestá je zachována u budovy tvrze v půdorysné stopě, sedmá stála na místě klasicistní hospody na návsi.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-01-19]. Identifikátor záznamu 147841 : Tvrz, s omezením: bez přístavků u bašty A, B a C. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f ÚLOVEC, Jiří, a kol. Encyklopedie českých tvrzí – 3. díl – S–Ž. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-700-5. S. 1081–1082. 
  3. Novohradské hory a Novohradské podhůří. Redakce Vladislav Dudák. Praha: Miloš Uhlíř – Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. S. 382. [Dále jen Novohradské hory.]
  4. Novohradské hory, s. 448.
  5. a b c d Novohradské hory, s. 661.
  6. a b c d e Novohradské hory, s. 583.
  7. Novohradské hory, s. 446.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]