Žralok písečný
 Žralok písečný | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | obrouni (Lamniformes) |
| Čeleď | Písečníkovití (Odontaspididae) |
| Rod | Carcharias |
| Binomické jméno | |
| Carcharias taurus Rafinesque, 1810 | |
 Areál rozšíření | |
| Synonyma | |
Šedá sestra, Žralok atlantský, Žralok skvrnitý, Žralok tygří | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žralok písečný (Carcharias taurus) je velký druh žraloka, zástupce čeledi písečníkovitých. Po světě má mnoho jmen. V Austrálii se nazývá Šedá sestra, v USA a Velké Británii žralok skvrnitý. Vyskytuje se v pobřežních vodách po celém světě. Přes svůj hrůzostrašný vzhled jde o poměrně klidný a pomalu se pohybující druh žraloka. Všeobecně není považován za nebezpečného, pokud není vyprovokován.[1] Pro tyto rozporuplné vlastnosti a pro velkou přizpůsobivost v zajetí je považován za nejčastěji chovaný velký druh žraloka ve veřejných akváriích.[2][3]
Anatomie a vzhled
Tělo je silné, se dvěma velkými hřbetními ploutvemi. Ocas je protáhlý s dlouhým horním lalokem. Obvykle dorůstá do délky 3,5 metru, v takovém případě váží 90 až 160 kg.[4] Maximální, věrohodně doložená zpráva, hovoří o exempláři s váhou 660 kg.[3]
Žralok písečný má většinou šedý hřbet a bílý spodek. V srpnu 2007 byl v Austrálii vyfotografován albín.[5]
Potrava
Strava se skládá z ryb, mladých žraloků a rejnoků, chobotnic a korýšů.[6]
Chování
Tito žraloci se obvykle zdržují v pobřežních vodách v hloubkách mezi 60 až 190 metry, ačkoliv byli zaznamenáni také ve větších hloubkách. Během dne často vyhledávají útočiště v podmořských jeskyních a mezi skalisky a v noci vyrážejí na lov. Během dne se vykazují pomalejší chování, aktivnějšími se stávají v noci. Žralok písečný je jediný známý druh žraloka, který polyká vzduch a ukládá si jej v žaludku, aby zachoval neutrální vztlak při plavání.
Přestože se obecně má za to, že tento druh žraloka není lidem nebezpečný, databáze ISAF obsahuje 76 zaznamenaných útoků na lidi, z nichž 29 bylo klasifikováno jako nevyprovokované. Dva z těchto nevyprovokovaných útoků vedly k úmrtí.[1]
Rozmnožování
Tento druh je živorodý, jeho embrya se však živí sami sebou navzájem. Uvnitř dělohy se mladí žraloci krmí živinami ze žloutkového váčku a pak i jeden druhým, dokud nezbudou dva poslední jedinci. Chce-li matka poskytnou mladým další potravu, produkuje další vajíčka, která zbývající mladí konzumují. Tato reprodukční strategie je známá také jako nitroděložní kanibalismus. Ve dvou letech jsou mladí žraloci zhruba metr dlouzí a plně schopni se o sebe postarat.[7]
Odkazy
Galerie žralok písečný na Wikimedia Commons
CHYBA: {{Wikidruhy}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „kategorie“, „taxon“.
Reference
- ↑ a b Sand Tiger Shark [online]. Florida Museum of Natural History [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Sand Tiger Shark [online]. The College of Earth, Ocean and Environment [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Biology of the Sandtiger Shark [online]. Biology of Sharks and Rays [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Institute for Exploration [online]. Mystacaquarium Institute for Exploration [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rare albino shark rules deep [online]. The Daily telegraph [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Recovery Plan for the Grey Nurse Shark in Australia [online]. The Australian Government Department of Sustainability, Environment, Water, Population and Communities [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Piper, Ross (2007), Extraordinary Animals: An Encyclopedia of Curious and Unusual Animals, Greenwood Press.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grey nurse shark na anglické Wikipedii.