Židé v Jemenu
Jemenští Židé jsou Židé, kteří žijí nebo jejich předci žili v Jemenu, na jižním cípu Arabského poloostrova. Jsou považování na součást "edot ha-mizrach". V současné době žije v Jemenu přibližně 200 Židů, což je pouze nepatrný zbytek nesmírně starobylé komunity.[1]
Původ
Jejich původ není znám. Kolují mýty a legendy o části národa, která zde našla domov za exilu z Egypta, o Královně ze Sáby či o ztracených deseti izraelských kmenech. První osídlení Jemenu začalo pravděpodobně ve 3. století př.n.l. - 3. století n.l., tj. v období kdy vrcholil arabský obchod s kořením. Je také známá skutečnost, že do této oblasti poslal z Judeje Herodes roku 25 př. n. l. pomocné sbory, aby podpořili Římany při dobývání jižní Arábie. Tyto sbory se zpět nikdy nevrátily.
Historie
První dochované zmínky se odvozují z nápisů, v nichž jsou zmínky o židovském království v Himjáru a jeho králi Júsufu As'aru Zú Nuwásovi (517-525), který přijal judaismus. Další informace poskytují islámské prameny v 7. století, kdy byly jihoarabské kmeny obráceny na Islám. V 9. století mohli jemenští Židé ještě vlastnit půdu a jejich postavení bylo o mnoho lepší než postavení jiných Židů v muslimských státech. Rozkvět místní komunity, a to jak ekonomický tak kulturní, nastal v době vzrůstajícího obchodu s Indií mezi 10. a 13. stoletím. Toto období znamenalo odtrhnutí se od duchovních center v Babylónu a Palestině a přimknutí se k egyptské majmonovské škole.
Úpadek obchodu s Indií znamenal i úpadek a stagnaci místní židovské komunity. Následující čtyři století (13.-17.) nejsou k nalezení žádné zmínky o této komunitě. Zmínky lze naleznout v roce 1629 poté, co se v zemi vrátili k vládě šiítští zajdovsští imámové a Židé se stali terčem útoků, kvůli legitimitě jejich přítomnosti v zemi. Roku 1680 následovalo vyhnání z San'á a středního Jemenu do Mauzy v Tihámě. Toto vyhnání trvalo sice pouze jeden rok, postačilo však k tomu, aby si Židé uvědomili, že asimilace či soupeřením se zvyky a tradicemi jiných židovských diaspor není řešení.
Velký zlom v dějinách jemenských Židů nastal v 18. století, kdy dynastie kasimovských imámů přinesla zemi politickou integritu a hospodářský rozkvět. Židé měli taková privilegia, že některé rodiny (Irákí a následně Halevi aš-Šajch) byly ustanoveny za dozorce nad ražením mincí a vybíráním daní. V tomto období také vynikají mnozí slavní duchovní vůdci jako například Jehuda Sa'dí, David Mašrikí či Jahjá Sálih.
19. století a kmenová povstání a invaze znamenala pro jemenskou židovskou komunitu úpadek. Této situace využili Britové a roku 1839 dobyli Aden. O 33 let později se stal Jemen opět provincií osmanské říše a na krátkou dobu se otevřel cizím vlivům. V roce 1891 byla znovuobnovena šiítská vláda a židovské postavení opět upadlo.
Počátek sionismu znamenal pro jemenské Židy počátek konce v této zemi. Během první aliji (1881-1882) se začali stěhovat do Palestiny, která jich k roku 1945 přijala celkem 30 tisíc. Při operaci Orlí křídla v září roku 1950 bylo do Izraele přepraveno na 50 tisíc Židů.
Odkazy
Poznámky
- ↑ American Jewish Committee Archives (rok 2005)
Související články
Literatura
- BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha: Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7.
Externí odkazy
- Židovská encyklopedie - Židé v Jemenu (anglicky)
- Židé v Jemenu - oficiální stránky (anglicky)
- Zion Ozeri - Poslední generace jemenských Židů (anglicky)
