Savojský ústav šlechtičen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Savojský ústav šlechtičen
Savojsko-carignanský palác ve Vídni, sídlo Savojského ústavu šlechtičen
Savojsko-carignanský palác ve Vídni, sídlo Savojského ústavu šlechtičen
Účel stavby

ústav pro mladé šlechtičny

Základní informace
Výstavba1772
StavebníkMarie Terezie Savojská
Současný majitelLichtenštejnové
Poloha
AdresaVídeň, Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savojský vévodský ústav šlechtičen ve Vídni (německy Herzoglich Savoyen'sches Damenstift in Wien či jen Savoyen'sches Damenstift) byl ústav šlechtičen založený v 17. století ve Vídni. Instituci založila vévodkyně Marie Terezie Savojská a byla určena dámám z řad rakouské a české šlechty.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Instalační sál, v němž byly voleny regentky instituce

Instituce byla založena podle ustanovení v závěti princezny Marie Terezie z Lichtenštejna, vdovy po princi Emanuelu Tomášovi Savojském, hraběti ze Soissons. Tato dáma zemřela v roce 1772 bez žijících potomků (manželé měli pouze jedno dítě, Evžena Jana Savojského (1714–1734), který zemřel mladý).

Princezna Hermína z Metternich-Winneburgu (1815–1890) byla jednou z dam ústavu

Vévodkyně Marie Terezie instituci šlechtických dam věnovala svůj vídeňský palác. Ústav byl pod patronátem dědičných knížat z Lichtenštejna, dodnes vlastnících palác, kde sídlil ústav.

Mezi dámami, které byly součástí sboru ústavu, byla i princezna Hermína z Metternich-Winneburgu (1815–1890), dcera významného politika té doby Klemense Václava z Metternichu a jeho první manželky Marie Eleonory z Kounic. Další čestnou dámou ústavu byla česká šlechtična Luisa Kocová z Dobrše (1812–1863).

Poslední regentkou instituce byla hraběnka Karolína z Fünfkirchenu, která zemřela 8. července 1980.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Struktura instituce se v průběhu historie měnila. Například v roce 1838 měla instituce:

  • 3 regentky,
  • 14 dam (se 3 neobsazenými prebendami),
  • 20 čestných dam (se 4 volnými místy).

Měla také agenta.

V roce 1918, v době zániku Rakouska-Uherska, měla následující strukturu:

  • první vykonavatel závěti (Erste Testaments-Executor und Obsorger),
  • druhý vykonavatel závěti (Zweiter Testaments-Executor),
  • regentka (Regentin),
  • 11 kapitulních [dam] (Kapitularinnen),
  • 6 externích dam (Externe Stifts-Damen),
  • 19 čestných dam (Ehren-Stifts-Damen),
  • kancléřka instituce (Stifts-Kanzlei),
  • lékařka (Leib-arzt),
  • právník (Rechtsanwalt).

Sídlo[editovat | editovat zdroj]

Obrázek nádvoří s fontánou vdovy ze Zarepty

Instituce sídlila v barokním paláci z 18. století v centru Vídně. Palác má bohatě zdobené nádvoří s kašnou věnovanou starozákonnímu příběhu o vdově ze Zarepty. Kašnu vytvořili v letech 1769–1770 Johann Martin Fischer a Franz Xaver Messerschmidt, ještě za života vévodkyně Marie Terezie z Lichtenštejna. Interiéry paláce byly renovovány v letech 1893–1894. V současné době je palác pronajatý a je přístupný pouze z terasy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoysche Damenstift na španělské Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • «Almanacco imperiale reale per le provincie del Regno Lombardo-Veneto soggette al governo di Milano: per l'anno 1838». Istituti de Dame. Istituto ducale di Savoja per le Dame in Vienna. Almanacco imperiale reale per le provincie del Regno Lombardo-Veneto soggette al governo di Milano (en italiano) (Milán: Imperiale Reale Stamperia): 478. 
  • Dostupné online. 
  • Dostupné online.