Šósuke Tanaka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šósuke Tanaka
Narození16. století
Heian-kjó
Úmrtí17. století
Povoláníobjevitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šósuke Tanaka (田中 勝介, Tanaka Shōsuke) byl japonský obchodník a cestovatel, který žil v raném období Edo. Je prvním Japoncem, o kterém je historicky doloženo, že doplul z Japonska do Ameriky a zpět. Někteří Japonci, například Kryštof a Kosmas, se plavili přes Pacifik na španělských galeonách již v 16. století, přesné záznamy se o nich ale nedochovaly. Šósuke Tanaka do Ameriky doplul roku 1610 a následně se roku 1611 do Japonska vrátil. Do Severní Ameriky se pak vydal znovu v roce 1613 s vyslanectvím Cunenaga Hasekury a pomohl navázat obchodní a diplomatické vztahy mezi Japonskem a španělskou říší. Podle kroniky Sumpu-ki byl zástupcem významného ósackého obchodníka Šósaburó Gotó (後藤 少三郎).[1]

Kontext[editovat | editovat zdroj]

Před cestami Šósuke Tanaky mělo Japonsko jen málo kontaktů se Španěly a v první fázi období „Nanbanského obchodu“ se při obchodování se zahraničím spoléhalo spíše na Portugalce a Číňany, v menší míře pak na Nizozemce a Angličany. Japonsko samo také velmi aktivně provozovalo plavbu vlastních obchodních lodí, tzv. lodí s červenou pečetí, po celé Asii. Šlo o původní japonské lodě, které byly do značné míry podobné čínským džunkám, ale využívaly různé západní techniky a konstrukce (např. čtvercové a latinské plachty), nikdy se ale neodvážily plout až do Ameriky.

Šógun Iejasu Tokugawa podporoval rozvoj obchodu, a to i se zámořím. Již roku 1608 požádal Williama Adamse o navázání obchodních styků s Filipínami. Adams si s kontakty v Manile vyměnil několik přátelských dopisů,[pozn. 1] čímž sice byly oficiálně navázány vztahy mezi Japonskem a Novým Španělskem. Z obchodního hlediska však tato snaha k většímu úspěchu nevedla.[2] Dochoval se ale originál dopisu Iejasu Tokugawy, v němž jako vládce Japonska povoluje španělským lodím z Nového Španělska vplouvat do japonských přístavů a podrobnosti této záležitosti přenechává františkánskému mnichovi Luisovi Sotelovi. Dochoval se i podobný dopis od Hidetady Tokugawy ze 4. května 1610.[3]

Další příležitost rozvinout obchodní vztahy se naskytla, když v roce 1609 u japonského pobřeží ztroskotal prozatímní guvernér Filipín Rodrigo de Vivero y Aberrucia.[pozn. 2]. Ten v Japonsku zůstal devět měsíců[pozn. 3] a využil této příležitosti k vyjednání první smlouvy o vzájemném obchodu mezi Japonskem a Novým Španělskem. Dohoda zahrnovala nabídku exteritoriálních výsad pro španělskou loděnici a námořní základnu ve východním Japonsku výměnou za vzájemný obchod a předání know-how technologie těžby stříbra.

První cesta[editovat | editovat zdroj]

San Buena Ventura byla postavena podle modelu Liefde (na rytině ze 17. století vpravo dole), lodi, na které William Adams doplul do Japonska.

V srpnu 1610 dostal Šósuke Tanaka příkaz od Iejasu Tokugawy, který byl tehdy již oficiálně na odpočinku, aby spolu s dalšími 22 japonskými zástupci doprovázel Rodriga de Vivero y Aberrucia zpět do Nového Španělska (Nueva España) na palubě 120 tunové lodi San Buena Ventura, postavené v Japonsku pod dohledem Williama Adamse. Členem výpravy byl také otec Muños, františkánský otec, kterého Iejasu Tokugawa vyslal jako zástupce, aby vyjednal navázání obchodu mezi Japonskem a Novým Španělskem.

Po jejich příjezdu do Nového Španělska v listopadu 1610 přijal 23 Japonců tehdejší místokrál Nového Španělska Luis de Velasco a vyjádřil velké uspokojení nad tím, jak bylo se španělskými námořníky v Japonsku zacházeno. Rozhodl se vyslat do Japonska slavného cestovatele Sebastiána Vizcaína jako vyslance. Samotnou loď San Buena Ventura však zabavil, protože se obával, že Japonci zvládnou umění zaoceánské navigace a plavby.

Šósuke Tanaka během tohoto pobytu studoval techniky těžby stříbra. To bylo pro Japonsko důležité, protože při placení dováženého zboží bylo závislé právě na stříbře (a mědi). Z Nového světa také do Japonska přivezl morušové dřevo, které nabídl Iejasuovi Tokugawovi, jenž si z něj postavil lázeň ve svém paláci.[6]

Soudobý deník, který napsal historik Chimalpahin Quauhtlehuanitzin, urozený Azték narozený v Amecameca v roce 1579, jenž byl Španěly nazýván Domingo Francisco de San Anton Muñon, o Tanakově návštěvě informuje. Udává, že Tanaka byl považován za vyslance pro výměnu a obchod mezi Japonskem a Novým Španělskem a bylo s ním jednáno jako s velvyslancem.

Dnes, ve čtvrtek odpoledne, 16. prosince měsíce prosince roku 1610, v šest hodin, přijelo a vstoupilo sem do města Mexika snad až devatenáct lidí z Japonska, Číny. Urozený, jejich pán, velvyslanec, ze dvora velkého vládce, japonského císaře, který je přivedl, přijel, aby uzavřel mír s křesťany, aby nikdy neválčili, ale vždy byli v míru a vážili si jeden druhého, aby španělští kupci mohli vstoupit do Japonska a nikdo z tamních lidí jim v tom nemohl bránit. A stejně tak budou moci lidé z Japonska vstupovat do Nového Španělska, aby tam obchodovali, aby sem přicházeli prodávat zboží, které se tam vyrábí, a nikdo jim v tom zde nebude moci bránit, neboť tak jim to oznámil pan místokrál don Luis de Velasco, markýz ze Salinas, kterého přijeli navštívit.[7]

Chimalpahin popisuje také jejich oděv a chování:

Chodí nastrojeni tak, jak sem přijeli. Mají na sobě něco jako zdobený kabátec nebo dlouhou halenu, kterou si zavazují uprostřed, u pasu. Tam si dávají kovovou katanu, která se počítá za jejich meč. ... Zdá se, že jsou to odvážní, nikoliv mírní a pokorní lidé, kteří se pohybují jako orli.[8]

Šósuke Tanaka byl v Novém Španělsku také pokřtěn a přijal jméno „Don Francisco de Velasco Josuke“. Tři Japonci z této výpravy se rozhodli v Novém Španělsku zůstat. Šósuke Tanaka se vrátil do Japonska v roce 1611, spolu se Sebastiánem Vizcainem. Vizcaino měl za úkol vrátit 4 000 dukátů, které Iejasu Tokugawa půjčil předchozí výpravě, a prozkoumat „zlaté a stříbrné ostrovy“, které se měly nacházet na východě Japonska. Na cestu do Japonska se vydali 22. března 1611 a téhož roku dorazili do přístavu Uraga.

Druhá cesta[editovat | editovat zdroj]

Šósuke Tanaka se podílel na přípravě prvního oficiálního japonského velvyslanectví v Americe a Evropě, přičemž úzce spolupracoval s Cunenaga Hasekurou, který za tuto akci zodpovídal.

Replika japonské galeony San Juan Bautista v japonském Išinomaki.

Roku 1613 opět odplul do Ameriky na palubě Hasekurovy v Japonsku postavené 500 tunové galeony San Juan Bautista s vyslancem a celkem 140 Japonci. Do Nového Španělska se s nimi vracel také Sebastian Vizcaino, jehož vlastní loď byla v bouři poblíž Japonska poškozena.

Někteří japonští obchodníci, které Tanaka před čtyřmi lety zanechal v Novém Španělsku, využili příležitosti, kterou jim poskytla zpáteční plavba této lodi v říjnu 1614 a vrátili se na ní do Japonska.

Dnes, v úterý 14. října měsíce října roku 1614, se odtud vydalo několik Japonců domů do Japonska; v Mexiku žili čtyři roky. Někteří zde zůstali dodnes; živí se obchodováním a prodejem zboží, které si přivezli z Japonska.[9]

Další osud Šósuke Tanaky není znám. Neví se, jestli pokračoval s Hasekurou do Evropy, nebo zůstal v Novém Španělsku, či zda se v říjnu 1614 vrátil na palubě San Juan Bautisty zpět do Japonska.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. William Adams v Manile nikdy nebyl, ačkoli navštívil souostroví Rjúkjú, Siam a dvakrát byl v Kočinčíně.
  2. Rodrigo de Vivero y Aberrucia, 1. hrabě z Valle de Orizaba byl španělský šlechtic, který v letech 1608-1609 zastával funkci guvernéra Filipín.Do Manily dorazil 15. června 1608 a funkci guvernéra vykonával do Velikonoc 1609.[4]
  3. Stavba nové lodi probíhala na poloostrově Izu a dohlížet na ni měl na příkaz Iejasu Tokugawy Adams osobně. Lodě byly v té době na Izu postaveny dvě, jedna z nich pak byla roku 1610 použita k přepravě guvernéra Rodriga de Vivero do Nového Mexika.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tanaka Shōsuke na anglické Wikipedii.

  1. RÖHL, Wilhelm. Aus der „Chronik von Sumpu“ [online]. Hamburg: Universität Hamburg [cit. 2024-03-03]. Kapitola 22. Tag (27. Oktober 1611), s. 87. Dostupné online. 
  2. SERGENT, Emmanuel. The Life of William Adams. William Adams [online]. [cit. 2024-03-03]. Dostupné online. 
  3. Tremml-Werner, Birgit. “Triangular Foreign Relations: Intercultural Diplomacy in the South China Sea.” Spain, China, and Japan in Manila, 1571-1644, Amsterdam University Press, 2015, pp. 171–208. , str 205, JSTOR, http://www.jstor.org/stable/j.ctt196313j.8. Accessed 10 Mar. 2024.
  4. DIXON, JAMES MAIN. “EARLY MEXICAN AND CALIFORNIAN RELATIONS WITH JAPAN.” Annual Publication of the Historical Society of Southern California, vol. 8, no. 3, 1911, pp. 217–27. JSTOR, https://doi.org/10.2307/41168880. Accessed 3 Mar. 2024.
  5. MASSARELLA, Derek. William Adams / Miura Anjin: Man / Myth. S. 20. sticerd.lse.ac.uk [online]. Chuo University, 2000-07 [cit. 2024-03-03]. S. 20. Dostupné online. 
  6. BUTLER, Lee. Washing Off the Dust - Baths and Bathing in Late Medieval Japan [online]. Monumenta Nipponica, 2005 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  7. Chimalpahin diary, "Annals of his time" 16 December 1610, p. 171.
  8. Chimalpahin diary, "Annals of his time" 16 December 1610, p. 171.
  9. Chimalpahin diary, 14 October 1614, "Annals of his Time" p. 291