Šápúr Bachtijár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šápúr Bachtijár
Shapourbakhtiar.gif
Stranická příslušnost
Členství Národní fronta

Narození 1914
Isfahán
Úmrtí 6. srpna 1991 (ve věku 76–77 let)
Suresnes
Místo pohřbení Montparnasse
Příbuzní Addy Bakhtiar (prasynovec)
Alma mater Pařížská univerzita
Profese politik
Commons Kategorie Shapour Bakhtiar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šápúr Bachtijár (persky شاپور بختیار‎ , 26. června 1914 Šahr-e Kord6. srpna 1991 Suresnes) byl íránský politik a liberální intelektuál, stoupenec konstituční monarchie a poslední premiér Íránského císařství.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny bachtijárských náčelníků. Jeho dědeček Saad ad-Daulá byl v letech 1912 a 1918 předsedou perské vlády. Jeho otec byl v roce 1934 popraven spolu s dalšími příslušníky tradiční aristokracie obviněnými z pokusu svrhnout panovníka Rezu Šáha Pahlavího.[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Bejrútu a na pařížské Sorbonně, kde získal diplom v oborech politologie, právo a filosofie. Bojoval proti fašistům ve španělské občanské válce i v hnutí Résistance. V roce 1946 se vrátil do vlasti, kde vstoupil do levicově orientované Íránské strany, pracoval v sociální oblasti a za vlády Muhammada Mosaddeka byl náměstkem ministra práce. Po Mosaddekově svržení v roce 1953 se stal jedním z hlavních kritiků samovlády šáha Muhammada Rezy Pahlavího, účastnil se činnosti zakázané Národní fronty, byl sledován policií a téměř šest let strávil ve vězení.

Měsíc v čele vlády[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 vypukly v Íránu rozsáhlé stávky a demonstrace proti režimu, které přivedly šáha k ústupkům vůči opozici. Dne 4. ledna 1979 nahradil v čele vlády generála Gholáma Rezu Azharího populárním umírněným disidentem Bachtijárem. Ten zahájil rozsáhlé reformy: zrušil tajnou policii SAVAK, propustil politické vězně, vyhlásil svobodu tisku a shromažďování. Nepodařilo se mu však uklidnit zradikalizovanou atmosféru ve společnosti a Národní fronta ho kvůli spolupráci s šáhem označila za zrádce. Panovník opustil Írán 16. ledna 1979 a 1. února se vrátil z emigrace ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se postavil do čela islámské revoluce. Podařilo se mu získat na svoji stranu davy v ulicích i armádu, takže Bachtijár byl 11. února donucen odstoupit z funkce a odejít ze země.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Usadil se ve Francii, kde založil exilovou skupinu Íránské národní hnutí odporu (NAMIR) a vydal vzpomínkovou knihu 37 dní po 37 letech. V Íránu byl v nepřítomnnosti odsouzen k trestu smrti a v roce 1991 byl spolu se svým asistentem ubodán agenty vyslanými teheránským teokratickým režimem.[2] Je pochován na Montparnaském hřbitově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Iran Chamber Society Dostupné online
  2. The Independent Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]