Vikuní vlna: Porovnání verzí
založení článku |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 16. 12. 2016, 17:19
Vikuní vlna je textilní surovina ze srsti lamy vikuně.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Vicuna_%2889163948%29.jpg/150px-Vicuna_%2889163948%29.jpg)
Z historie
V jižní Americe bylo vlákno z vikuně již před 10 000 lety známé a vysoce ceněné. Pro svoji mimořádnou jemnost a hebkost bylo nazývané “vlákno bohů”. Divoké vikuně v centrálních Andách se směly v době vlády Inků lovit jen každé čtyři roky. Po invazi Španělů se počet zvířat snížil až na 5000 a ve 20. století byl až do 60. let lov vikuní a prodej vlny zakázán. Do konce 20. století se pak počet zvířat (v Peru, Bolivii a Chile) zvýšil na cca 200 000. Celková stříž surové vikuní vlny dosáhla v roce 2007 asi 6 tun. [1]
V 19. století se začaly dovážet do Evropy vlny z jihoamerických velbloudů (vedle vikuně také alpaka a guanaco). Pod označením vikuňa se často prodávaly směsi s méně hodnotným guanakem nebo alpakou. Teprve koncem 20. století se začaly jednotlivé druhy v obchodě přísně oddělovat. [2]
Část přízí se vyráběla také ze směsi vikuně s bavlnou a jinými, většinou podřadnými materiály. Pro tyto výrobky začalo používat namísto vikuňa označení vigoň, vikuní vlna pak ze směsi postupně zcela zmizela a vigoňová příze se v 21. století vyrábí s vysokým podílem vlákenných odpadů. [3]
Vlastnosti vlákna
Srst vikuně sestává asi z poloviny z vláken s tloušťkou 12-15 µm a délkou 15-50 mm. Druhá polovina jsou chlupy 45µm s délkou cca 65 mm. Vlákna mají světle hnědou až zlatovou barvu. Stříž z dospělé vikuně obnáší každé dva roky 200-250 g jemných vláken.
Zpracování vlny
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/66/Fur_Trade_Review_November_1914_%2823%29.jpg/150px-Fur_Trade_Review_November_1914_%2823%29.jpg)
Třídění (podle jemnosti a délky) se provádí ručně, k vytřídění 1 kg jemných vláken je nutný až celý pracovní týden.
K manuálnímu odchlupení (oddělení hrubých vláken) 1 kg vlněného rouna je zapotřebí asi 12 hodin práce. (Asi od konce 20. století se začaly k odchlupení používat také speciální mykací stroje).
Příze z vikuní vlny se vyrábí vlnařskou technologií jako mykaná do jemnosti 40 tex a jako česaná do 26 tex, původně jen z čisté vikuně, asi od roku 2000 také ve směsi s ovčí vlnou. [1]
Použití
Vesty, svetry, šály, šaty, obleky.
Textilie z vikuní vlny jsou luxusní zboží. Průměrné ceny (2016):
ponožky =500 €, svetr = 3500 €, šál = 1500 €, plášt = 15 000 € [4]
Reference
- ↑ a b Kozlowski: Handbook of natural fibres, Volum 1, Woodhead Publishing 2015, ISBN 978-1-84569-697-9, str. 269-273
- ↑ Industrialization and Commercialization of the Fibre... [online]. International Journal of Scientific Research (2015/1) [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 14-15
- ↑ Vikunjawolle: Herkunft, Eigenschaften, Nutzung, Preis,Tierschutz [online]. EdlerZwirn [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. (německy)