Římská občanská válka

Římská občanská válka
Jean Fouquet – Pompeiův útěk po bitvě u Farsálu
Trvání	49 př. n. l.–45 př. n. l.
Místo	Hispánie, Itálie, Řecko, Ilýrie, Egypt, Afrika
Výsledek	vítězství Caesara a populárů
Strany
Julius Caesar a stoupenci, populárové spojenci: Mauretánské království Pergamské království Ptolemaiovské království (47 př. n. l.) Galatské království (45–48 př. n. l.) Kappadocké království (45–48 př. n. l.) římský senát a optimáti spojenci: Numidské království Bosporské království Ptolemaiovské království (47–48 př. n. l.) Galatské království (48–49 př. n. l.) Kappadocké království (48–49 př. n. l.) Odryské království (48–49 př. n. l.) Massilie (49 př. n. l.) Keltiberové Lusitánové Kantabrijci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římská občanská válka (49–45 př. n. l.) byl jeden z posledních vojensko-politických konfliktů v Římské republice před vznikem císařství. Válka byla vyvrcholením sporů mezi prokonzulem Gaiem Juliem Caesarem a jeho politickými oponenty z řad konzervativní strany optimátů, zastánců tradiční republiky.

Po čtyřletém boji na územích Řecka, Egypta, Afriky a Hispánie porazil Caesar poslední optimáty v bitvě u Mundy a mohl se tak stát doživotním diktátorem. Výsledek občanské války následně vedl ke konci republikánských tradic a posléze vzniku Římského císařství. O svou kořist se Caesar dělil mezi sebe své vojáky a ti ho za to uctívali, milovali a byli ochotní pro něj udělat vše.