Česká konfederace
Česká konfederace bylo zemské zřízení platící pro všechny země Koruny české vydané 31. července 1619 po shodě generálního sněmu. Stalo se tak v kontextu stavovského povstání a také toto zřízení přestalo platit s pádem tohoto povstání v roce 1620. Konfederace deklarovala všem zemím Koruny české mezi sebou rovnost. Reprezentaci měl zajišťovat volený panovník, což mu neumožňovalo vytvořit svoji dynastii. Pro zřízení bylo důležité náboženství, jehož vymezení bylo dáno principy Rudolfova Majestátu. Konfederace požadovala odchod jezuitů z Koruny české. Za účelem ochrany víry byla zřízena instituce 30 defenzorů.
Obsah dokumentu
Celá smlouva měla sto článků. Prvních patnáct se věnovalo náboženství, kde byl hlavní formální pramen Majestát. V dalších článcích také byly vyčleněny některé úřady, které mohly být obsazovány pouze evangelíky. Články 22.–28. pojednávaly o volbě krále, volbu měl vykonávat generální sněm, tedy zástupci čeští, moravští, slezští, hornolužičtí a dolnolužičtí, přičemž si čeští stavové ponechali jistou výhodu, tzv. votum conclusivum, tedy šestého a závěrečného hlasu, a při rovnosti hlasů mělo docházet k losování. I to byl výrazný krok k emancipaci, protože dříve se vždy podařilo samotnému českému zemskému sněmu získat největší podíl na volbě krále.[1] Nastupující král nesměl být korunován ještě za vlády krále. Články 29.–33. definoval povinnosti krále vůči zemím, kde bylo velmi důležité, že nesměl založit dynastii.
Další články do 45. definovaly českou kancelář, zde je dobré připomenout, že původní kancelář se v roce 1618 přestěhovala pod vedením tehdejšího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic do Vídně.[2] Články až k 58. řešily defenzi, do 68. povinnosti defenzorů. Konečně články 69.–100. upravovaly povinnosti jednotlivých států k sobě v případě vojenského napadení apod.[3]
Dochování
Originální listiny konfederace v češtině a němčině jsou uloženy ve fondu Archiv České koruny v Národním archivu.
Ve své době vyšel český text v oficiálním sněmovním výstupu Sněmovní artikuly generálního shromáždění anno 1619 a do svých obsáhlých Pamětí inkorporoval i Vilém Slavata.[4] Německý text se dočkal dokonce několika vydání, pod názvem Konföderation des Kgr. Böhmen vydal Samuel Adam z Veleslavína a Kopien deren zwischen den böhmischen Ständen… vydal Paul Sessel. Vyšel také latinský překlad od Jacoba Včelina pod názvem Unio bohemica sive confoederatio.
Odkazy
Reference
- ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 86.
- ↑ Dějiny správy v českých zemích, s. 102
- ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Muži roku 1609, s. 34.
- ↑ Paměti nejvyššího kancléře království českého Viléma hraběte Slavaty z Chlumu a z Košmberka, vládaře domu hradeckého, pána na Hradci Jindřichově, Stráži, Telči, Žirovnici a Mělníce, nejvyššího dědičného šenka království českého, císařův Ferdinanda II. a III. skutečného tejného raddy a komorníka, rytíře Zlatého rouna. Příprava vydání Josef Jireček. Svazek 2. Praha: I. L. Kober, 1868. XII, 352 s. (Monumenta Historiae Bohemica). Dostupné online. S. 202–212.
Edice
- D’ELVERT, Christian. Beiträge zur Geschichte der Rebellion, Reformation, des 30jährigen Krieges und der Neugestaltung Mährens im 17. Jahrhundert. Brünn: Verlag der histor. statist. Sektion, 1867. (Schriften; sv. 16). Dostupné online. S. 28–41. (ger) Předběžný text konfederace.
- TOEGL, Miroslav, a kol. Documenta Bohemica Bellum Tricennale illustrantia. Svazek II. Praha: Academia, 1972. Číslo 419, s. 151–165. (ger)
Literatura
- STANKA, Rudolf. Die böhmische Conföderationsakte von 1619. Berlin: [s.n.], 1932. (němčina)
- ADAMOVÁ, Karolina. První česká federativní ústava z roku 1619. Praha ; Plzeň: Ústav státu a práva AV ČR ; Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-904024-9-2 ; ISBN 978-80-7380-179-3.
- VÁLKA, Josef. Morava ve stavovské konfederaci roku 1619. Folia historica bohemica. 1986, roč. 10, s. 333–349.
