Stylistický prostředek
Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka.
Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, kterým by se u posluchače vyvolal určitý účinek (poučit, pobavit, citově pohnout). Stylistické prostředky se uplatnily především v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem[1]). Od středověku se jich užívalo také v kazatelství.
Syntaktické
[editovat | editovat zdroj]Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.
- Asyndeton
- Vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu).
- Funkce: zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu
- Polysyndeton
- Nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“.
- Funkce: zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací
- Parenteze
- Vsuvka, gramaticky samostatné vložení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.
- Syntakticky se jedná o větu hlavní, ale významově o větu vedlejší, která přináší doplňkovou informaci.
Slovosledné
[editovat | editovat zdroj]Odchylky od pravidelného slovosledu.
- Zeugma
- Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu.
- Elipsa
- Vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu. Běžné v hovorové řeči („je šest“).
- Příklad: Tělo jeho – skála na skále ležící (Erben)
- Anakolut
- Vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce.
- Inverze
- Změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov.
- Funkce: zdůraznění některé složky výpovědi, rytmická organizace, emocionální podbarvení.
- Anastrofa
- Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu.
- Příklad: krátký je život náš
Řečnické
[editovat | editovat zdroj]Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. Obsah je tímto aktualizován.
- Řečnická otázka
- Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz.
- Funkce: expresivita, přesvědčivost.
- Řečnická odpověď
- Mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem.
- Příklad: Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (Hálek)
- Apostrofa
- Řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomná osoba, předmět).
- Apoziopeze
- Významová i intonační neukončenost výpovědi.
- Exklamace
- Zvolání.
- Příklad: Jaká krása!
- Antiteze
- Spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je vzápětí popřen. Antiteze bývá třídílná: 1. to je X, 2. to není X, 3. to je Y.
- Subiectio
- Pojem pochází z rétoriky, znamená otázku i odpověď zároveň.
- Dubitatio
- Předstírání slovní nemohoucnosti.
- Paralepse
- Prohlášení, že o nějaké věci nelze mluvit, dosáhne se však toho, že se na ni naopak upozorní.
Vzniklé hromaděním
[editovat | editovat zdroj]Hromadění hlásek
[editovat | editovat zdroj]- Aliterace
- Opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov (či spojení).
- Paronomázie
- Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné. Vztah ale může být i pouze zdánlivý (hromadění podobně znějících slov).
- Příklad: Skleničko ty skleněná.
- Figura etymologova
- Spojení slova s jeho odvozeninou.
- Příklad: podvedený podvodník
Hromadění slov
[editovat | editovat zdroj]- Anafora
- Opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku sousledných veršů, vět, nebo částí vět.
- Funkce: zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus.
- Příklad: Ach moře… / Ach moře…
- Epifora
- Opakování týchž slov na konci veršů nebo vět.
- Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu.
- Příklad: Co to máš na té tkaničce / na krku, na té tkaničce? (Erben)
- Epanastrofa
- Opakování téhož slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše.
- Funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu.
- Epizeuxis
- Opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši (větě), a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova.
- Funkce: zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku.
- Enumerace
- Výčet, záměrné vypočítávání široké řady slov.
- Příklad: I tys poznal žalost smutek stesk a lásku. (Vítězslav Nezval)
Hromadění celých struktur
[editovat | editovat zdroj]- Paralelismus
- Opakování stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí
- Chiasmus
- Kombinace paralelismu a inverze, vzniká opačný slovosled (typicky ABBA)
- Příklad: Umění je dlouhé, krátký je život náš.
Hromadění významů
[editovat | editovat zdroj]- Pleonasmus
- Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.
- Příklad: modrý blankyt, slyšeti ušima
- Tautologie
- Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.
- Příklad: položivot a polosmrt
- Amplifikace
- Rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek.
- Hyperbola
- Nadsázka, vědomé přehánění.
- Příklad: Liane! Ten stydlivý, vyděšený bledočervený anděl!
- Litotes
- Zmírnění výrazu tím, že se neguje jeho opak.
- Příklad: Není to špatné.
- Gradace
- Uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax).
- Příklad klimaxu: Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. (Vrchlický)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ARISTOTELES. Rétorika, Poetika. Překlad Antonín Kříž. Praha: Petr Rezek, 1999. Kapitola 3., Kniha 1.
