Anakolut
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Výraz anakolut pochází z řečtiny. Je to jazykovědný termín označující vyšinutí z větné vazby, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející:
Chlapci ráno, když přišli do školy, byla jim zima.
V literárním jazyku se také někdy jedná o spojování vět podle smyslu:
Zkažený koberec – byla by větší škoda. (Ignát Herrmann)
Objevuje se také v poezii
Hubená noc přisedla si s otráveným vínem / bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem (Zuzana Navarová)
[editovat] Etymologie
Slovo 'anakolut' pochází z řeckého 'anakoluthon', které se skládá ze záporky an (ne) a kořene akolouthos (následující). Shodou okolností je to doslovný význam latinské fráze non sequitur v logice. Ovšem v klasickém řečnictví byl anakolut používán jak pro označení logické chyby 'non sequitur', tak i pro nesprávnou změnu očekávané větné stavby.
