Zemské volby na Karpatské Ukrajině 1939
| Volby do Sněmu Karpatské Ukrajiny 1939 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Stát |  Československo | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | zemské | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 12. únor 1939 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 1935 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební účast | 92,8 % | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Počet kandidátů | 1 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkem 32 poslanců Sněmu Karpatské Ukrajiny
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Premiér | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Před volbami | Augustin Vološin, Ukrajinská jednota | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Po volbách | Július Révay, Ukrajinská jednota | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Volby do Sněmu Karpatské Ukrajiny byly volby do nejvyššího zákonodárného sboru autonomní Karpatské Ukrajiny/Podkarpatské Rusi v rámci druhé československé republiky, konané v únoru 1939. Sněm měl 32 poslanců oproti 18 členům původního Zemského zastupitelstva Podkarpatské Rusi.
Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]
Autonomii Podkarpatské Rusi předpokládala již Saintgermainská smlouva z roku 1919 a Ústavní listina Československé republiky. Byla ale realizována až ústavním zákonem ze dne 22. listopadu 1938, kterým Podkarpatská Rus získala, podobně jako Slovensko, širokou autonomii s vlastní vládou.[1][2]
Volby do sněmu Karpatské Ukrajiny se uskutečnily až 12. února 1939 a zúčastnila se jich pouze jednotná kandidátka Ukrajinské národní jednoty vedená zemským premiérem Augustinem Vološinem.[3] Podání opoziční kandidátní listiny bylo zabráněno násilím.[4] Volební účast dosáhla 92 % a pro vládní kandidátku se vyslovilo 93 % voličů.[5] Volebním soudu byly podány tři stížnosti na průběh voleb; jedna byla z formálních důvodů odmítnuta, další dvě soud nestihl do okamžiku nacistické okupace českých zemí projednat.[4]
Sněm se sešel pouze jednou – 15. března 1939, kdy vyhlásil nezávislost země jako Republika Karpatská Ukrajina. Na její území ale vstoupila armáda Maďarského království a po krátkých bojích ji 18. března obsadila.[6][7]
Výsledky[editovat | editovat zdroj]
Všech 32 mandátů získala Ukrajinská národní jednota, která obdržela celkem 93 % hlasů. Největší podpora pro jednotnou kandidátku byla v okrese Volové (98 %), nejmenší v okrese Čynadijovo (80 %).[5] V hlavním městě Karpatské Ukrajiny Chust listina dostala 75 % hlasů.[8]
 | |||||
| Strana | Hlasy | Mandáty | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | ± | ||
| Ukrajinská národní jednota | 243 832 | 93,2 | 32 | +32 | |
| Prázdné lístky | 17 741 | 6,8 | – | – | |
| Neplatné hlasy | 2 324 | 0,9 | – | – | |
| Celkem hlasů | 263 897 | 100 | 32 | +14 | |
| Voličů v seznamu/účast | 284 365 | 92,8 | |||
| Zdroj: [5][9] | |||||
Zvolení poslanci[9][editovat | editovat zdroj]
1. Augustin Vološin, předseda vlády Karpatské Ukrajiny, Chust
2. Julian Révay, ministr Karpatské Ukrajiny, Chust
3. Julij Braščajko, advokát, Chust
4. Michajlo Braščajko, notář, Chust
5. Ivan Gryga, rolník, Vyšni Verecky
6. Adalbert Dovbak, umělec, Izky
7. Mykola Dolynaj, lékař, Chust
8. Miloš Drbal, advokát, Chust, za českou menšinu
9. Augustin Dutga, soudce, Chust
10. Ivan Ihnatko, rolník, Bilky
11. Volodymyr Komaryňskyj, advokát, Chust
12. Ivan Kačala, železničář, Perečyn
13. Vasyl Klympuš, obchodník, Jasiňa
14. Štefan Kločurak, úředník, Chust
15. Vasyl Lacanyč, učitel, Velykyj Bereznyj
16. Mykola Mandzjuk, učitel, Sevljuš
17. Mychajlo Maruščak, hospodář, Velykyj Byčkiv
18. Leonid Romaňuk, úředník, Chust
19. Grygorij Mojš, protopop, Bila Cerkva, za rumunskou menšinu
20. Dmytro Nimčuk, ředitel, Chust
21. Anton-Ernest Oldofredi, tajemník, Chust, za německou menšinu
22. Jurij Pazuchanyč, inspektor, Chust
23. Ivan Perevuznik, rolník, Seredyne
24. Petro Popovyč, rolník, Velyki Lučky
25. Fedir Révay, ředitel tiskárny, Chust
26. Mykola Rizdorfer, lékař, Svaljava
27. Stěpan Rosocha, úředník, Chust
28. Jurij Stanyněc, farář, Voninovo
29. Vasyl Ščobej, hospodář, Vulchivci
30. Augustin Štefan, vedoucí ministerstva školství, Chust
31. Kyrylo Fedeleš, katecheta, Bilky
32. Mychajlo Tulyk, redaktor, Chust
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Sněm Karpatské Ukrajiny
- Ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi
- Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústavní zákon 328/1938 Sb. z. a n. ze dne 22. listopadu 1938 o autonomii Podkarpatské Rusi [online]. ASPI. Dostupné online.
- ↑ Před 75 lety se Československo rozloučilo s Podkarpatskem. Oblast se „vrátila“ Ukrajině, k níž dříve nepatřila. ČT24 [online]. 22. 11. 1940. Dostupné online.
- ↑ Volby na Podkarpatsku. Lidové noviny. 13. 2. 1939, roč. 47, čís. 79, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b HUBENÝ, David. Volby do sněmu Karpatské Ukrajiny v roce 1939. In: FABINI, Pavel; ZOUZAL, Tomáš. Vše pro mandát? Podvody, korupce a násilí při parlamentních volbách ve střední Evropě v 19. a 20. století. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2021. ISBN 978-80-88304-49-4. S. 198–204.
- ↑ a b c Důvěra ukrajinské vládě. Lidové noviny. 14. 2. 1939, roč. 47, čís. 81, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Také Podkarpatská Rus se osamostatnila. Večer. 15. 3. 1939, roč. 26, čís. 63, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Okupace 1939: Nejen překvapení, ale i ztráta Podkarpatské Rusi. ČT24 [online]. 15. 3. 2014. Dostupné online.
- ↑ Volby na Podkarpatsku. Lidové noviny. 13. 2. 1939, roč. 47, čís. 80, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b První sejm Podkarpatské Rusi. Český deník. 23. 2. 1939, roč. 28, čís. 54, s. 1. Dostupné online.